Matka Boží učinila v mém životě něco velkolepého

Davidovo svědectví na festivalu mládeže v Medžugorje v srpnu 2012.





Vše dobré v mém životě přišlo díky Matce Boží z Medžugorje
Chtěl bych vám vyprávět svůj příběh, myslím a věřím, že je to poselství naděje. Moji rodiče pocházejí ze středozápadu USA. Žijí tam protestanti – přinejmenším většina – a tak jsem byl vychován protikatolicky.
Můj otec věděl, že se musím stát katolíkem. Jednoho dne byl otec přeložen z pracovních důvodů do Kalifornie. Tam se setkal s jedním kolegou, který byl zbožným katolíkem. Otec nad ním žasl, neboť v něm viděl něco, co bylo jiné než u všech lidí, které dosud poznal. Jednoho dne si zavolal mého otce stranou a řekl: „Jsem římskokatolík a věřím, že římskokatolická víra v sobě zahrnuje úplnou pravdu. Když dokážeš, že lžu, stanu se protestantem, ale jestliže se ukáže, že mám pravdu, budeš se muset stát katolíkem.“ Můj otec neměl z tohoto požadavku žádný strach a řekl: „O.K.“ Nato dal ten muž mému otci dvě knihy: Dějiny duše od sv. Terezie z Lisieux a Vyznání víry sv. Augustina. Ve své protestantské víře otec nikdy nic podobného nepoznal a věděl, že se musí stát katolíkem. Když mi otec řekl, že se staneme katolíky, dostával jsem záchvaty vzteku. „Katolíci nejsou příjemní, na všechno stříkají vodu s vínem – jako by to bylo něco magického!“
Ale chodil jsem do katolické školy a byl vychován v katolicismu. Současně ve mně zůstaly veškeré pochybnosti a strach, které jsem získal díky protestantské víře. Proto jsem katolickou víru nepřijal.

Všechno, po čem jsem toužil, byla čest a sláva
Když jsem byl starší, oženil jsem se a měl čtyři děti. Stal jsem se světákem. Peníze, čest, sláva, být viděn bylo to, oč jsem usiloval. A i když jsem měl ženu a děti, vedl jsem egoistický život a uvnitř jsem byl úplně prázdný.
Jednoho dne jsem se rozhodl něco udělat, co jsem ještě nikdy neučinil. Šel jsem na exercicie – pět dní v tichu. Na počátku to bylo velmi těžké. Ale potom to bylo překrásné. Poprvé ve svém životě jsem měl pocit a dojem, že mohu promlouvat s Bohem. Když jsem seděl v kapli, byla tam také starší řádová sestra a mě napadlo, že ona ve svém životě učinila mnohem více dobrého než já. A já jsem se zastyděl za svůj egoistický život, kdy se točí vše jen kolem mé osoby. Modlil jsem se: „Milý Pane, pomoz mi, abych se stal lepším člověkem a abych dělal něco jiného.“ Víte, jak mi Bůh na tuto moji modlitbu odpověděl?

... Ale vše se zlomilo
Byl jsem velmi úspěšný obchodník, najednou však nastaly v obchodě problémy a došlo k bankrotu. Ztratil jsem svůj podnik, domov, svůj věhlas, mé jméno bylo téměř každý den v regionálních novinách a byla se mnou zahájena spousta soudních procesů. Byla to hrozná doba utrpení, ale řekl jsem si: „Mám svou rodinu a zdraví.“ Krátce nato jsem se zranil při sportu. Díky tomuto zranění jsem už nikdy sportovat nemohl. Ale myslel jsem si, mohu to přijmout, mám pořád svou rodinu. Avšak jednoho dne za mnou přišla moje žena a řekla mi: „Už tě nemiluji! Už za tebe nechci být vdaná.“ I přestože jsem byl egoistický muž, moje rodina byla to nejdůležitější v mém životě. A tak jsem se rozhodl udělat vše, abych si svou rodinu udržel.
Po dobu devíti měsíců jsem žil odděleně od své ženy a dětí. Každý den jsem plakal a modlil se. A konečně mi moje žena dovolila, abych se vrátil domů – ale rány, které jsem měl v srdci, se nezhojily. Stal jsem se zahořklým a zuřivým člověkem. Otevřel jsem se všemu temnému. Začal jsem mluvit jinak, začal jsem se chovat jinak a stal jsem se mužem temna. Sice si nikdo ničeho nevšiml, ale já jsem věděl, že se ve mně něco změnilo. V tomto okamžiku zasáhla do mého života Matka Boží. Jeden z mých přátel zažíval dobu temna, stejně jako já. Opustil ženu a děti, měl nejrůznější aféry – Bohu díky jsem nikdy nic takového neudělal. Také jsem ho vídal opilého po barech. Srovnával jsem se s ním a myslel si: nejsem tak špatný jako on.

Rozhodující setkání
Jednoho dne přišel tento přítel na sportovní akci mých dětí, ale já jsem ho skoro nepoznal. Vypadal úplně jinak. Byl zcela klidný, obličej mu zářil radostí. Řekl jsem: „Vypadáš báječně! Co se stalo?“ Odpověděl: „Byl jsem na pouti v Evropě!“ Odvětil jsem: „Na pouti? Jakou víru vyznáváš?“ – „Jsem katolík jako ty!“ Byli jsme tak dlouho přátelé a já jsem nevěděl, že máme stejnou víru! Nato začal mluvit o Medžugorje, o zjeveních Matky Boží, o zázracích, které viděl. Byl jsem fascinován, ale současně jsem pociťoval obavy. Myslel jsem, že se zbláznil, a já jsem se zároveň obával toho, o čem jsem slyšel. Poděkoval jsem mu a odešel tak rychle, jak jsem jen mohl. Ale celý týden jsem nemohl myslet na nic jiného než na jeho obličej, na radost a pokoj, které z něho vyzařovaly. Nevěděl jsem, že je to první zaťukání Matky Boží na mé srdce. V následujícím týdnu při další sportovní akci mých dětí jsem se přistihl při tom, jak ho vlastně všude hledám. Když jsem ho nakonec nalezl, řekl jsem: „Vyprávěj mi prosím víc o tom Medžugorje!“ Usmál se a řekl: „Myslel jsem si, že se uvidíme.“ A dal mi brožuru. Přečetl jsem ji jedním dechem a začal číst opět nanovo.
Napadlo mě, že kdybych žil před dvěma tisíci lety a někdo mi vyprávěl, že existuje nějaký muž, který se jmenuje Ježíš a který může být Mesiáš, a abych za ním šel, věřím, že bych mu odpověděl: „Ano, mohu,“ a že bych Ježíše hledal.

Nebudu vzývat Marii
Nyní jsem byl konfrontován se skutečností, že se snad zjevuje Matka Boží. Musel jsem vyzkoumat, jestli je to pravda. Tak jsem si koupil letenku a za týden jsem byl v Medžugorje – sám, neboť moje žena letět nechtěla. V letadle jsem se modlil: „Milý Bože, nechci tě zranit, ale nebudu vzývat Marii.“ Najednou se objevily mé protestantské obavy. „Pomoz mi, abych poznal pravdu!“ Musím vám říci, byl jsem v Medžugorje tři až čtyři dny a bylo nádherné vidět pohromadě tolik lidí z celého světa, kteří se modlí. Byla to skutečná oáza víry.
Ale když jsem se šel projít, byl jsem víc a víc zklamán. Hledal jsem víc, ale nevěděl jsem, co. Snad jsem chtěl vědět, že nebe skutečně existuje, že mě Matka Boží skutečně zná a že jsem pro ni důležitý. Čtvrtého dne se můj růženec zbarvil dozlatova. Věděl jsem, že je to zázrak, ale stále jsem tomu nevěřil. Stále jsem měl pochybnosti a myslel jsem, že katolíci dělají růžence, které se po nějaké době zbarví dozlatova. Pak jsem se připojil ke skupině Angličanů, protože jsem slyšel, že půjdou do domu vizionářky Marije. Myslel jsem si, že třeba právě zde najdu odpověď, kterou hledám. Marija přišla a mluvila k naší skupině. Tehdy jí bylo tak 22–24 let. Myslel jsem si: „Uvidím, jestli řekne pravdu!“ Její obličej vyzařoval tentýž klid a tutéž radost, jakou jsem viděl u svého přítele.
Její odpovědi na naše otázky byly hluboké, nikdy předtím jsem nic takového neslyšel. Kdosi se vizionářky Marije zeptal, jak dlouho se modlí, a ona odvětila: „Celý svůj život jsem zasvětila jako modlitbu!“ Tak jsem věděl, že Matka Boží je skutečně zde. Konfrontován s touto skutečností a krásným obličejem Marije jsem se zamyslel nad svým životem. Pohlédl jsem také do svého srdce a tam uviděl temnotu. Poprvé ve svém životě jsem se uviděl zcela zřetelně. Pomyslel jsem si, že mi Bůh daroval tuto velikou milost. Byl jsem pln smutku a výčitek svědomí ze života, jaký jsem vedl. Hledal jsem místo, na němž bych se mohl vyplakat – a to jsem také učinil. Poté jsem zakončil svou životní zpověď a poprvé v životě jsem byl volný! Naplněn pokojem, radostí a svobodou jsem Medžugorje nechtěl ani opustit. Na cestě domů jsem prosil Boha o pomoc, o to, aby změnil můj život. Napadla mě biblická věta, když Ježíš visel na kříži a řekl Janovi: „Hle, tvá matka!“ A Písmo svaté nám říká, že Jan ji vzal k sobě.
Tak jsem se Matky Boží zeptal: „Chceš jít se mnou domů?“

Další cesta k pokoji
Možná si řeknete, že se potom můj život změnil v něco nádherného. Ano, cítil jsem se, jako bych létal!
Každý den jsem se probudil a chtěl se modlit. Začal jsem chodit na mše svaté, číst o životech svatých lidí, knihy o učení církve a poprvé jsem porozuměl. Ale zároveň se moje žena zeptala: „Co se s tebou stalo?“ Myslel jsem, že ve mně uvidí lepšího manžela a otce, ale je neuvěřitelné, jak působí ďábel. Začala nenávidět vše, co bylo ve spojení s vírou. Nikdy jsem svou překrásnou ženu tak mluvit neslyšel. Začala proklínat, nadávat, pak zuřit a ptat se mne: „Jak to, že chodíš na mše svaté! Pro mě je to nepříjemné, sousedé o tobě mluví. Jak to, že nosíš na krku medailku Matky Boží? Sundej je prosím!“ Chtěl jsem v našem domě pověsit kříž, ale ona to nedovolila. Jen si pomyslete, že byla jednou z deseti dětí a byla vychována v katolické rodině! Ale podívejte se, jak se to vyvíjelo v naší rodině dál. Zvládl jsem změnit výchovu našich dětí. Jako bych viděl svět novýma očima.
Televize, noviny, filmy, nejprve jsem nechápal, jak špatné tyto věci jsou. Moje děti víru přijaly. Poslouchaly příběhy svatých a začaly se modlit. Ale moje žena se stále víc a víc vzdalovala. Došlo to tak daleko, že se mnou vůbec nemluvila a ani se mnou nechtěla spát. Toto utrpení, že se mnou manželka nemluvila, trvalo léta. A tak jsem došel k závěru, že nemůžeme zůstat pod jednou střechou a já jsem se rozhodl dát své ženě svobodu.
Vzal jsem doklady nutné k rozvodu a řekl své ženě: „Miluji tě nade vše! Nechci rozvod, ale chci, abys byla šťastná!“ Následujícího dne jsem měl v práci tak těžké srdce, že jsem se ani nedokázal ohlásit telefonicky, ani jsem s nikým nemohl promluvit.

Poselství naděje
V poledne zazvonil v mé kanceláři telefon. Byl to nějaký muž, kterého jsem sotva znal. Jednou jsem se s ním setkal při modlitbách růžence. Chtěl se se mnou potkat, ale já jsem řekl, že by to bylo lepší až někdy jindy. Ale on trval na tom, že mě chce ještě dnes vidět. Rozčílilo mě to a tak jsem se zeptal, co to má být tak důležitého. Řekl: „V modlitební skupince, kam jsi také přišel, je jedna mladá dívka, k jejímuž srdci promlouvá Matka Boží.“ Neboť jsem v Medžugorje poznal Jelenu, byl mi tento způsob vnitřního rozhovoru znám, a tak jsem se rozhodl, že se s ním setkám v parku. Řekl: „Tato mladá žena bděla dnem i nocí a Matka Boží jí řekla, aby pro tebe napsala poselství!“ Řekl jsem: „Jaké poselství? Já tu osobu přece vůbec neznám.“ Dal mi uzavřenou obálku, kterou jsem otevřel, a začal číst poselství. Věřte nebo nevěřte, bylo to poselství Matky Boží, která říkala: „Můj nejmilejší synu, viděla jsem tvé utrpení, vím, že jsi mi zasvětil svůj život. Nepřeji si, aby se tvoje rodina rozpadla. Měj víru a buď vytrvalý.“ Bylo tam ještě mnoho dalších pěkných věcí, které mohla vědět pouze Matka Boží, a já jsem se rozplakal: dostalo se mi naděje v beznaději.
Boží odpověď
Najednou se na moji ženu sesypala spousta zlých událostí. Náš obchod byl vyloupen dvěma maskovanými lupiči. Ti zavlekli moji ženu do vedlejší místnosti, vláčeli ji za vlasy po zemi, do úst jí strčili pistoli a řekli: „Otevři sejf a dej nám peníze!“ Dokážete si představit to trauma, jaké má žena zažila. Několik dní nato dělala má dcera ženě kulmou účes. Moje žena se podívala nahoru a v tom okamžiku vypadla dceři horká kulma z ruky do oka mé ženy. Bylo to velmi bolestivé a moje žena myslela, že nebude vidět. Měla problémy mnoho týdnů. Pak – zase o několik dní později – bylo ukradeno auto mé ženy, velký suburban, na který jsme zatím neměli uzavřeno pojištění, protože jsme auto teprve koupili. A tak se děly věci, jedna po druhé. Nato za mnou přišla moje žena a řekla: „Přemýšlela jsem o tom, že si sednu do auta a vjedu do moře, abych se zabila. Můj život postrádá smysl a radost. Jsem nešťastná, žiju ve tmě. Ale dívám se na tebe, svého muže. Jsi pořád spokojený, i když se k tobě chovám špatně. Jak to děláš?“ – „Každý den chodím na mši.“ Má žena ale nechápala, že to může být ten pravý důvod. Po několika dnech, 1. ledna, na svátek Matky Boží, jsem se šel modlit do kaple Matky Boží. Čekal jsem, až se všichni lidé po mši rozejdou, abych si mohl Bohu vylít své srdce: „Bože, proč se událo u nás tolik špatného?“ V tom okamžiku se někdo dotkl mého ramene. Byl jsem překvapen, neboť jsem si byl jist, že jsem sám. Vedle mne stála nějaké žena a usmívala se – neznal jsem ji. Řekla: „Všechny ty špatné věci jsou odpovědí Boha na veškeré tvé modlitby.“

Čas změn, postní doba
V tomto roce začala postní doba velmi časně. A tak jsem se večer zeptal dětí, čeho se v tomto roce vzdají. Řekly, že nebudeme jíst bonbóny a vzdáme se i jiných věcí. Pak se na mne podívala moje žena a řekla. „Mne se nechceš zeptat, co budu dělat v postní době?“ Měl jsem strach se jí zeptat, neboť jsme nemohli mluvit o víře. Řekla: „Budu v chodit v postní době každý den na mši svatou.“ Moje žena je, jako mnoho jiných žen, mnohem pevnější a vytrvalejší. Pokud něco slíbí, pak to také dodrží. A tak chodila každý den půstu na mši svatou. Stín, který byl v jejím obličeji, zmizel. Krátce před Velikonocemi jsem řekl dětem: „Před Velikonocemi musíme na mši svatou a ke zpovědi.“ A moje žena řekla: „Chci také ke zpovědi!“ Protože nebyla 22 let u zpovědi, nemohl jsem něčemu takovému uvěřit. Moje žena tedy šla ke zpovědi. Nato jsem jí řekl, že udělá něco velikého, ale že jí bude ďábel pokoušet. Velmi se rozzlobila a řekla: „Ty musíš vše rozbít!“ Tu noc se má žena náhle probudila, vyskočila z postele a řekla: „Někdo je v domě!“ Běžela domem, všude rozsvítila a začala bědovat. Řekla: „Byl to nejživější sen, který jsem kdy měla. Že to byl jen sen!“ Požádal jsem ji: „Vyprávěj mi o tom.“
Sen začal tím, že se stala opět malou dívenkou v domě svého otce. Obloha byla nádherná a všude kvetly květiny. Podívala se z okna a náhle tam stála strašlivá šedá postava, která se snažila projít dovnitř. Dívka měla veliký strach. Nevěděla, co má dělat. Nato uslyšela ženský hlas, který k ní promluvil: „Neboj se! Nemůže ti nic udělat, ty se jen modli.“ Moje žena zapomněla veškeré modlitby. To jediné, co si vzpomněla, byla dětská modlitba: „Maria má malého beránka.“ Tu tedy neustále opakovala. Pak uviděla na psacím stole svého otce bílého beránka z keramiky. Vzala ho a přitiskla k srdci. A ten démon, ta postava, se jí pokoušel toho malého beránka vzít, ale ona to nedovolila. Postava zařvala a zapráskla dveře. To bylo to, co slyšela moje žena a co se mělo dít v domě. To byla proměna v životě mé ženy. Dnes mě dokonce v duchovním životě předehnala. Kam přijdeme, tam si kupuje sošky a obrázky Matky Boží a kříže.

Plody Medžugorje
Matka Boží z Medžugorje učinila v mém životě něco velkolepého. Poprvé ve svém životě jsme se stali, já a moje žena, partnery. Jsme opravdová katolická rodina. Jeden z mých synů se stal katolickým knězem v Kalifornii. Modlil se u jedné jeskyně v Lurdech a nato se mu osobitým způsobem zjevila Matka Boží. Věděl, že je povolán k tomu, aby se stal knězem.
Moje nejstarší dcera se chtěla stát lékařkou. Ale přece změnila medicínu za teologii. Studovala v Evropě a pak odešla do Říma, kde dělala doktorát z teologie a filosofie. Tři muži ji žádali o ruku, ale ona cítila, že se chce stát řádovou sestrou. Ti tři muži se stali kněžími. Další dcera mi volala z Evropy a říkala: „Tatínku, poznala jsem jednoho muže a chci se za něho provdat.“ Problém byl ale ten, že řekla: „Je to seminarista a připravuje se na kněžské povolání.“ Řekl jsem: „Nech toho mladíka na pokoji!“ Odpověděla: „Tatínku, je byzantského vyznání, a proto se může před vysvěcením oženit a stát se knězem.“
Nyní mám syna, který je knězem, a zetě, který je také knězem. Děkuji Matce Boží z Medžugorje za každé požehnání v mém životě. Vybízím vás, abyste jí také zasvětili svůj život. Poproste ji, aby s vámi šla do vašeho domu. Ctěte to, co Ježíš řekl Janovi, a váš život bude naplněn.
Matka Boží se o vás postará. Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!


Z Medjugorje aktuell 91/2012
přeložila -sš-
Z časopisu Světlo 3/2013, Odkaz je ZDE.