Před třemi lety, kdy svět tápavě slavil Vánoce uprostřed pandemie, se moji rodiče podělili se mnou a mými sourozenci o myšlenky jednoho z jejich oblíbených duchovních spisovatelů, Henriho Nouwena.
Pečlivě vybrali slova, která napsal a která se týkala Vánoc, jakož i neuvěřitelně náročného roku, který se nám všem podařilo přežít.
"Radost se skrývá ve smutku a smutek v radosti," zněl jeden z citátů.
"Pokud se budeme snažit za každou cenu vyhnout smutku, možná nikdy neokusíme radost."
Tato slova ve mně rezonovala před třemi lety a tento prosinec jsem se k nim opět vrátil. Smutek v našem životě a ve světě kolem nás je tak často ohromující, až se zdá, že nikde nemůžeme najít radost. Vidíme to tak často v hnutí pro život – potraty, antikoncepce, promiskuita, homosexualita, gender ideologie, eutanazie. Jak můžeme při tolikerém smutku ve společnosti najít radost?"
Ale
jak rychle zapomínáme, že k lásce patří jak utrpení, tak štěstí. Jak jednou řekla svatá Gianna Molla, mladá matka, která obětovala svůj vlastní život, aby ušetřila život svého dítěte,
“Člověk nemůže milovat bez utrpení nebo trpět, aniž by miloval.”
Tak jako ona přijala utrpení jako akt lásky ke svému nenarozenému dítěti, jako zastánci života následujeme její příklad vždy, když se rozhodneme zapojit do tohoto poslání. Jakkoli je obtížné modlit se před potratovými centry, pozorovat, jak Boží děti zápasí se svou identitou, poslouchat, jak se banalizuje dar manželské intimity, a číst zprávy o lékařích, kteří ukončují životy svých zoufalých pacientů, můžeme najít pokoj v tom, že charitativní
zapojení se do takového utrpení je aktem lásky.
Nouwen také poukazuje na to, že
„Vánoce jsou dokonalou připomínkou této skutečnosti – radost z narození Spasitele se shoduje s bolestnou skutečností, že se narodil, aby zemřel.“ Nebyli jsme stvořeni k tomu, abychom zůstávali ve své zóně pohodlí, obklopeni lidmi, kteří s námi souhlasí. Jako aktivní členové pro-life misie se naopak snažíme sdílet život zachraňující poselství Vánoc se společností, která je stále více proti životu.
Poslední rada od Nouwena, o kterou se moji rodiče podělili před třemi lety, je výzva,
abychom „byli jeden pro druhého anděly, abychom si navzájem dodávali sílu a útěchu.
Protože teprve když si plně uvědomíme, že pohár života není jen pohárem smutku, ale i pohárem radosti, budeme ho schopni vypít.”
Život vždy byl a vždy bude bojem pro každého člověka. Je však naší povinností milovat se navzájem tak, jak to dělal Kristus – stát se zranitelným jako novorozenec a nesobeckým jako Ten, který dal svůj život za každého z nás. Když slavíme Vánoce jako vrcholné zobrazení toho, co znamená přijmout život, pamatujme, že
naše utrpení v neustálém boji o život není marné.
A když nás tento boj tíží, opravdu „
buďme jeden pro druhého anděly“ v podpoře našich spolubojovníků za život v tomto boji a v oslovování těch, které se ďábel snaží označit za naše nepřátele.
Ať nikdy nezapomeneme, že narození Spasitele je poselstvím naděje, které dává smysl utrpení a je poselstvím pro každého i pro ty, kteří se od něho odvrátili.
Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/opinion/christmas-reminds-us-that-both-joy-and-sorrow-are-part-of-the-cup-of-life/
Převzato z
https://www.lifenews.sk/,
článek naleznete
zde.
