Otázka zní: Do jakého rodokmenu chceš ty patřit - do Kristova, nebo ne Kristova ...? Podle toho, s čím se člověk ztotožňuje, podle toho se také zařazuje.
Dnes jsme v evangeliu četli množství jmen, která patřila do Kristova rodokmenu, i když v něm byli rozliční lidé, s různými chybami a hříchy. To ne to, jestli je člověk dokonalý, nebo má i své nedokonalosti, rozhoduje o tom, zda patříme do Kristovy rodiny. My však rozhodujeme o tom, jestli jsme proti němu svými postoji a svým nezájmem.
Když se Kristus narodil na tento svět, množství lidí již od jeho narození bylo konfrontováno s jeho osobou. A každý z nich se nějak projevil – buď na způsob pastýřů a mudrců, kteří se mu přišli poklonit, nebo jako Herodes a jeho přisluhovači, kteří ho od začátku chtěli zabít.
To se opakuje po celou historii již od jeho narození, že lidé se vůči Kristu vyhraňují nebo jej respektují.
Ale nejen Kristův první příchod na zem při jeho narození, je pro nás významným, nýbrž i jeho druhý příchod u Posledního soudu je pro nás osudově důležitým. K tomuto osudově důležitému rozdělení „pro“ a „proti“ Kristu člověk již teď dává svůj souhlas a to svým postojem vůči němu. V tom spočívá soud nad lidstvem, který již začal ve smyslu, že každý z nás se jistým způsobem života a názory kamsi zařazuje.
Zdá se, že v poslední době se toto lidské zařazování se, nabírá až příliš jasné kontury, ve smyslu toho, co uznáváme a také k čemu se přikláníme. To, že Církev a víra v Boha zůstává u mnohých i pokřtěných v pozadí, nenaznačuje pro ně nic dobrého. A ještě horší je to, že si člověk troufl jít úplně přímo proti Božím zákonům ve směru rodiny, která je tvořena mužem a ženou, ale i v ostatních postojích, které ignorují to, co Bůh stvořil.
Všechno to "protikristovské" přichází nenápadně, ale dost rychle i do našich rodin, a nejhorší je to, že přes rozličné progresivní kanály je tím zasažena naše mládež. To se však nezastaví jen u těch genderovských postojů postmoderního člověka, ale proniká to dál a to až do dětské duše.
V americkém Memphisu oznámili rodičům, že tam v rámci mimoškolních aktivit otevře svůj kroužek "církev satana" a ředitel i zřizovatel nemá nic proti tomu, přestože se rodiče bouří. Školy to odůvodňují lidskými svobodami a tím, že je to jen normální "protitlak" vůči náboženství.
I u nás už jsou ty "svobody" argumentem na všechno, i u nás se už člověk "sklání" před vším a ohýbá svá záda více, než za komunismu. Přitom jsme nezpozorovali, že ani ateistická výchova na školách za komunismu s vírou mladých lidí neudělala to, co progresivistická výchova dnes. Tedy je jasně vidět, jak se i u nás vyhraňují tyto dva tábory - s Kristem, nebo proti Kristu, ačkoli tito dnešní ateisté se zaobalují do pěkných frází a přetvářky.
Soud nad světem tedy již začal Kristovým narozením a jeho příchodem, ale my ještě máme možnost zařadit se do "Ježíšova rodokmenu", nebo do toho druhého, jehož jméno je i těžko zmiňovat.
Bude záležet na rozhodnutí i životě každého z nás, a také na tom, do jaké míry dokážeme žít v souladu s Bohem. V tom má každý z nás úplnou svobodu, ne takovou, jak nám ji předstírají média a také tento svět plný tzv. lidských svobod. Tato svoboda, kterou nám Bůh dává, stává se pro každého z nás základem pro naše věčné štěstí nebo věčné zatracení, které si svobodně člověk volí již na této zemi tím, že odmítá Boha, který nikoho nenutí být s ním.
Ježíšovo narození na zemi se stává pro každého z nás pozváním, na které může každý zareagovat podle své svobodné vůle. Šťastný je člověk, který pochopil, že pro každého z nás je tím nejideálnějším řešením duchovně se zařadit do Ježíšova rodokmenu, do kterého může patřit každý, kdo touží po spáse a věčném životě.
+Milan
"SLÁVÁ ISUSU KRISTU!"
Převzato z
FC - Vladyka Milan odpovedá , 24. 12. 2023
