Jsem si jist, že nejsem jediný, kdo to zažívá, ale během vánočního období se často cítím blíže k našemu Pánu Ježíši Kristu než obvykle. Modlitba se stává o něco sladší; plnění Jeho vůle pro můj život se zdá být snazší; akutněji vnímám pravdivost těchto Jeho utěšujících slov: “
Mé jho netlačí a mé břemeno netíží”
To mě samozřejmě nemusí dělat méně hříšným! Ale možná náš Pán dává další milosti potřebné k tomu, abychom mohli náležitě oslavit jeho první příchod jako pokorného nemluvněte. Vždy, když přemýšlím o tom, jak velké tajemství a dar bylo pro čistou subsistující bytost, Stvořitele vesmíru, aby si „rozložil svůj stan“ mezi námi a stal se jedním z nás ve všem kromě hříchu a nevědomosti, jsem ohromen.
A co je na Vtělení ještě více ohromující, je to, že Bůh se nemusel stát člověkem, aby nás spasil. (Vlastně nás vůbec nemusel spasit, ale to nechme na jindy.)
Svatý Tomáš Akvinský ve své
Summa Theologiae tvrdí, že Vtělení nebylo ke spáse nezbytně nutné, protože Bůh “
se svou všemohoucí mocí mohl obnovit lidskou přirozenost mnoha jinými způsoby.” Svatý Tomáš neuvádí žádné hypotetické příklady těchto způsobů — a mohu dodat, že je to tak správné, protože vyznává, že Vtělení bylo nejlepším a nejvhodnějším způsobem, jak nás přivést k našemu nebeskému cíli. Co by se dalo získat z úvah o tom, “co by mohlo'být”, když “co je” je tak vznešené?"
Sv. Tomáš uznává, že existuje nespočet důvodů, proč bylo Vtělení nejvhodnější pro naši spásu, mnohé z nich přesahují konečné chápání jakékoli lidské bytosti, ale v Summě nabízí několik přístupných z hlediska pokroku v dobru a odvrácení se od zla.
..Vtělení nás například výrazně posiluje v teologických ctnostech víry, naděje a lásky, kromě toho nám poskytuje reálný příklad ctnostného života pro Boha a pro druhé. Učení se od Mistra a jeho nejlepších „studentů“ apoštolů a svatých nám ukazuje, že s Boží „milostí je možné stát se „malým Kristem“ již v tomto životě, nejen v tom následujícím. Vtělení nám také ukazuje pozoruhodnou důstojnost a dobrotu lidské přirozenosti, a tím i strašlivou ošklivost hříchu a skutečné škody, které způsobuje.
Krátce řečeno, Kristus se rozhodl žít plně lidským životem, abychom mohli „najít své člověčenství v jeho“, abych si půjčil frázi, kterou jsem slyšel používat otce Gregoryho Pinea, OP někdy. Všechny naše modlitby, práce, radosti a utrpení slouží jako příležitosti, abychom se více připodobnili Kristu, abychom přijali jeho mysl a srdce, což je podstatou toho, co znamená „obrácení“. Dokonce i ty nejvšednější, citátové úkoly mu můžeme obětovat, a to je klíč k tomu, abychom celý svůj život prožívali jako modlitbu k Bohu, tak jak to dokonale dělal Kristus.
Pro poeticky naladěné uzavírám sv. Řehoře Naziánzenského osvětlujícího tyto pravdy v kázání, se kterým jsem se setkal během prvního adventního týdne:
Ten, který činí bohatým, se stává chudým; bere na sebe chudobu mého těla, abych získal bohatství jeho božství. Ten, který je plný, se stává prázdným; na krátkou dobu se vyprazdňuje ze své slávy, abych měl účast na jeho plnosti. Co je bohatství dobroty? Co je to za tajemství, které mě obklopuje? Přijal jsem Boží podobu, ale nedokázal jsem si ji uchovat. On si bere na sebe mé tělo, aby přinesl spásu obrazu, nesmrtelnost tělu. Vstupuje s námi do druhého spojení, spojení mnohem úžasnějšího než to první.
Štěstí muselo být člověku přineseno lidskostí, kterou na sebe vzal ten, kdo byl Bohem, aby Bůh mohl silou přemoci tyrana, a tak nás vysvobodit a přivést zpět k sobě prostřednictvím zprostředkování svého Syna.
Veselé Vánoce vám všem. Kéž je na vás a vaše rodiny sestoupí Boží požehnání
Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/blogs/god-didnt-need-to-become-man-to-save-us-so-why-did-he/
Převzato z
https://www.lifenews.sk/,
článek naleznete
zde.
