O požehnaná a šťastná noc, ve které se narodil náš Spasitel v betlémských jeslích! Když padne tma a svět zahalí ticho, shromažďujeme se u jeslí, abychom vzdali hold Dítěti Králi, které vidíme ležet uprostřed pastýřů a králů, mezi ovcemi a voly a mezi svatým Josefem a požehnanou Boží Matkou.
Jak šťastný a nádherný pohled pro duši!
Občas může být obtížné uvažovat o tom, jak se nejlépe “vložit” do této scény. Ve skutečnosti se zdá být tak klidná a dokonale svatá, že se zdá být téměř neslušné ji přerušit. Kristus nás však tuto noc zve ke svému trůnu ze dřeva a slámy, abychom mu vzdali náležitou úctu, která přísluší Králi nebe a země. Jak bychom tedy měli co nejlépe odpovědět na toto pozvání novorozeného Krále?"
Dom Guéranger ve své meditaci k antifoně O na 22. prosince vrhá světlo na to, jak nejlépe vstoupit na scénu, tím, že poskytuje hluboký a dojímavý pohled na Mariinu lásku:
Cesta už téměř skončila a tvá ctihodná Matka, utěšená a posílená drahou tíhou, kterou nese, vede s tebou na cestě nepřetržitý rozhovor. Zbožňuje tvůj božský Majestát, vzdává díky tvému milosrdenství, raduje se, že byla vyvolena ke vznešené službě být Boží Matkou. Touží po tom šťastném okamžiku, kdy na tebe budou hledět její oči, a přece se ho obává. Vždyť jak ti bude moci prokázat ty služby, které náleží tvé nekonečné velikosti, ona, která se považuje za poslední stvoření? Jak se odváží zvednout tě do náruče, přitisknout si tě k srdci a krmit tě na svých prsou?
Když si pomyslí, že se blíží hodina, kdy se z ní narodíš a budeš potřebovat veškerou její péči a něhu, srdce jí klesne, neboť které lidské srdce by sneslo prudkost těchto dvou citů: lásku takové Matky ke svému Dítěti a lásku takového stvoření ke svému Bohu? Ale ty ji podporuješ, O ty, vytoužená z národů! neboť i ty toužíš po tom šťastném Narození, které má dát zemi jejího Spasitele, a lidem ten Kámen Uhelný, který je všechny spojí do jedné rodiny.
Těmito slovy svatý opat odhaluje něco z tajemství a krásy svazku Svaté rodiny, zejména pouta mezi matkou a Synem. Maria totiž není vznešenou královnou, která „trpělivě, ale neochotně“ snáší prosby, modlitby a přístupy, které přednášíme. Není ani příliš ochranářskou matkou, která si přeje, aby se její Syn osvobodil od dychtivých, ale i váhavých duší shromážděných kolem jeslí.
Ne, opravdu - je Matkou Boží a matkou všech, oplývající nebeskou radostí a nejčistší láskou. Její srdce je tak plné této božské radosti, že si ji nedokáže nechat pro sebe a touží, ba dokonce touží po tom, aby mohla do takové radosti vtáhnout i jiné. V této chvíli Kristova narození jsme schopni pochopit něco z nesmírné hloubky lásky, kterou Maria přechovává nejen ke svému Synu, ale také k nám, svým dětem.
Její láska k Bohu je tak živá a dokonalá, že neobsahuje ani náznak sobectví. Pozemská matka by se mohla chránit prvních vzácných minut se svým dítětem, Maria si to však nemůže přát. Tato chvíle je tak božsky radostná, že se touží o tuto radost podělit se všemi, přivést duše k uskutečnění takové blaženosti, a tak v konečném důsledku přivést všechny k Bohu.
Pokud se vžijeme do scény u jeslí, prostřednictvím meditace nad tímto okamžikem můžeme vidět její lásku v akci. Zástup duší, které přicházejí před Krále, totiž není odvrácen, ale naopak je přijat. Vlastně víc než to, Maria vidí své děti shromážděné, aby vzdali hold Kristu, a dychtivě nás zve dovnitř. Je-li to možné, její radost v této chvíli roste, když vidí ty zbožné duše při jeslích, protože může přivést další, aby poznali a milovali jejího Syna.
Není ani zachmuřená, ani smutná. Její srdce zná jen jedno: všeobjímající lásku k Bohu, která se projevuje v úctě a péči, kterou prokazuje svému Synu, a v přirozené horlivosti, s jakou po něm touží a přitahuje k němu duše. Existuje snad něžnější nebo hlubší chvíle, než být svědkem hlubokého spojení duší mezi naší matkou a jejím Synem? Zdá se, jako by se svět měl zastavit, když uvažujeme o něžném pohledu, který Maria věnuje svému Synu, který on věnuje jí, a o touze, kterou mají, aby společně vtáhli do tohoto spojení celé lidstvo.
Tak často se pozornost soustředí na Marii u paty kříže, ale během tohoto vánočního období se zaměřme na tuto tichou, čistou a hlubokou scénu. Je to obraz dokonalosti: dokonalost lásky, kterou Bůh projevil, když poslal svého Syna na zem, aby spasil hříšného člověka: dokonalost lásky, kterou má Kristus ke své Matce: dokonalá láska, kterou má ona ke svému Synu: a láska, kterou mají k celému lidstvu, toužícímu i v té chvíli po kříži, aby se uskutečnila spása a byl přemožen hřích.
Tento obraz máme dnes večer před sebou a je to obraz, který lze správně pochopit jen v tichu srdce. Tak jako Dom Guéranger připomíná „nepřetržitý rozhovor“, který Maria vedla s Kristem ve svém srdci na své cestě, i my jsme pozváni vstoupit do vnitřního rozhovoru s Kristovým dítětem a jeho Matkou.
Představme si sami sebe u nohou jesliček, nejprve pozorujme a vnímejme nejčistší lásku Marie ke svému Dítěti, nekonečnou lásku, kterou má On ke své Matce a k nám; potom odpovězme na úsměvnou výzvu naší Matky, která nás vyzývá, abychom se klaněli Tomu, který přišel přinést život a spásu všem. Ta, jejíž láska k Bohu není poznamenána žádnou náklonností k hříchu nebo konkubinátu, touží jen po Něm a po tom, aby k Němu v tuto vánoční noc přivedla všechny.
Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/blogs/marys-immeasurable-love-for-the-christ-child-calls-us-to-the-manger-this-christmas-night/
Převzato z
https://www.lifenews.sk/,
článek naleznete
zde.
