Zamyšlení nad slavností Narození Krista.
V době před vánocemi se mě při intewiew ptal jeden rozhlasový redaktor, jestli si vzpomínám, jaké to bylo dětství, když jsem poprvé přestal věřit, že dárky nosí Ježíšek. A já jsem po pravdě odpověděl, že tomu věřím dodnes. Ovšem, že už někdy v předškolním věku jsem měl určité podezření, že je to všechno jinak, ale moje maminka mi tehdy vysvětlila, že dárky opravdu jsou od Ježíška, ale že mi je posílá přes rodiče. Tím sice zmizela dětská pohádková iluze, že se z nebe tajemně snesl do pokoje Ježíšek a zase zmizel, ale začal jsem postupně chápat, že opravdu všechno dobré přichází od Boha.
A Bůh to předání darů zařídil úžasným způsobem: všechny nás do toho zapojuje. On je láska. On probouzí lásku v srdci rodičů, kteří obdarují své děti, probouzí lásku v srdci lidí, aby viděli potřeby svých bližních, vnímali jejich osamělost a chtěli jim udělat radost. A tak nastane ten tajemný vánoční proces, kdy se lidé obdarovávají. Mají radost z toho, že si mohou něco dát, a radují se z dárků, které jim dává láska těch druhých.
Často se hovoří o tom, jak je vánoční doba hektická, kolik nervozity, spěchu a křečovitosti je při nákupech dárků – ano, tohle nezvládáme – ale přeci jen si myslím, že stojí za to chtít z dobré vůle někoho obdarovat, přemýšlet, jak někomu druhému udělat radost apod.
V tomto jsou vánoce něčím, co všichni velmi potřebujeme. Víme, že heslo doby je majetek, peníze, soukromé zájmy, soukromé podnikání. To jistě může vést k egoismu, individualismu – naše já se chce mermomocí prosadit v konkurenci druhých. A pak se stává, že silnější a dravější vítězí na úkor slabých. A najednou tu někdo ukáže opačnou směrovku. Jen se dobře podívejme na betlém, uvidíme, že Bůh je právě na straně slabých, bezmocných. Maria a Josef jsou dva bezdomovci. Chlév je místem narození Božího Syna. Jako první přicházejí chudí pastýři.
Bůh říká, že lepší je dávat, než brát. Svět, ve kterém žijeme, se nás snaží přesvědčit, že na prvním místě je brát, mít, vydělat. Zkusme se znovu zadívat na betlém. Dýchá to pokojem a radostí, dýchá to nebem a zemi. Je tam všechno možné, hvězdy, příroda, zvířata, lidé, andělé – ale nikde tam nejsou peníze, majetek, bohatství. Betlém je jakási nebeská reklama na pravé štěstí a na pravé bohatství. Stojí proti všem reklamám našeho světa. Betlém hlásá, že nejbohatší bude ten, kdo se vyvlastní ze svého egoismu, kdo se nenechá spoutat hmotou, ale otevře srdce Bohu a bližním. Ten pozná svobodu a bohatství, které se nedá ničím koupit, ale jen přijmout jako dar od Boha.
Ale pozor, abychom na někoho nezapomněli! Hrozí, že ten, který před dvěma tisíci lety tuto řetězovou reakci lásky a všech darů vyvolal, zůstane nakonec jediným, kdo od nás lidí nic nedostane. Znovu to bude On, kdo marně tluče jako tenkrát v Betlémě u lidských dveří, ale není vpuštěn dovnitř, přes náš práh.
Zamysleme se nad tím, jestli i my neslavíme Vánoce v jakémsi nezávazném odstupu od Boha, v kterého snad trochu věříme, ale rozhodně si nemyslíme, že by měl určovat náš život.
Není to jen Štědrý večer, který dostáváme dárky, každý den, každá hodina, každá minuta je plná jeho darů, které od něho přijímáme. Jen si zkusme spočítat, kolik tepů udělá naše srdce za jedinou minutu. Každý tep srdce je dar, bez něhož bychom nemohli žít. A jsou tu tisíce věcí, které nás drží při životě. Pan Chesterton kdysi napsal vtipnou větu: „Vždycky jednou za rok ve vánoční čas se lidé diví a radují z toho, že za okny najdou v punčochách cukroví – ale vůbec nežasnou nad tím, že každý den najdou v punčochách své zdravé vlastní nohy.“ Všechno je dar. Úplně všechno kolem nás i v nás je dar.
Vy všichni, milí přátelé, pokud chcete prožít skutečnou pravou půlnoční mši, nebojte se položit si otázku: Mám já něco pro Ježíška, mám něco pro Boha? Co bych mu chtěl dát? Aspoň jediné slůvko. Aspoň jediné upřímné děkuji! Děkuji ti, Bože, za všechno, co od tebe dostávám a za co ti dlužím odpověď.
A pokud snad cítíš, že nemáš vůbec nic, co bys mu mohl dát, představ si, že on přijme vděčně i tvé starosti, které mu svěříš, tvůj strach a tvé slzy, tvé viny které nosíš v srdci. On čeká na každého, přišel kvůli každému, aby nikdo nebyl sám a smutný, ale každý aby poznal, že Bůh je s námi, že je láska, která miluje a zachraňuje. Věřím, že každý z nás mu něco dá, aspoň kousek své víry, důvěry, aspoň kousek svého srdce.
V zimě jsou hluboké noci a často vidíme nad hlavou nebe plné hvězd. Žádné laciné vánoční efekty, žádné křehké baňky, ale skutečný vesmír. Písmo svaté říká, že jak vysoko je nebe nad zemi, tak veliká je Boží láska k těm, kdo ho ctí a milují.
Kdo tomu věří, objeví novou dimenzi života. Přeji vám přátelé, aby každý z nás překročil práh, z toho mnohdy tak těsného prostoru svého života do nekonečného prostoru lásky Boží, aby se nikdo nebál zůstat mimo. Boží náruč je otevřena úplně každému.
Svatá rodina i dnes tluče na naše dveře. Bůh chce vejít k tobě i ke mně. Bůh se chce narodit v tvém i mém životě. Nechme ho vejít. Klíč máme ve dveřích zevnitř. Nezapomeňme mu otevřít a říci: Pane, pojď dál a zůstaň!
Kouzlo Vánoc je nezávislé na pohodě či nepohodě, ale závisí na lásce a hloubce lidského srdce.
Království narozeného dítěte je ve vás. Pokud je ve vás láska k Bohu, zůstává i ve vás kouzlo všech kouzel – láska Boží, věčná a nekonečná.