Jsme dětmi věčnosti. Ještě před stvořením světa si tě Bůh, náš Otec, vysnil jako jedinečného a naprosto neopakovatelného. Stvořil tě pro sebe, takového, jaký jsi, zamiloval jsi tě od počátku a miloval tě po celou věčnost. Takový jako ty nikdy nikdo nebyl a nikdy už v celých dějinách vesmíru nebude. Máš neuvěřitelnou hodnotu a důstojnost.
Jsme dětmi věčnosti. Ještě před stvořením světa si tě Bůh, náš Otec, vysnil jako jedinečného a naprosto neopakovatelného. Stvořil tě pro sebe, takového, jaký jsi, zamiloval jsi tě od počátku a miloval tě po celou věčnost. Takový jako ty nikdy nikdo nebyl a nikdy už v celých dějinách vesmíru nebude. Máš neuvěřitelnou hodnotu a důstojnost.
Sestra Faustina říkala, že každá duše je jiný svět. Otec chce mít s tebou jedinečný a neopakovatelný vztah v intimitě, která překračuje tvá nejodvážnější očekávání. Vybral jsi tě ještě před stvořením světa, abys byl svatý a neposkvrněný před jeho tváří. Označil tě z lásky pro sebe jako svého milovaného syna a dceru z královského rodu; syna, dceru dokonale podobných jemu, Králi vesmíru, stvořených k jeho obrazu a podobě.
Proto když se rodíš v pozemském čase,
máš v životě jeden nejdůležitější cíl: připravit se na věčnost s Bohem, která bude tak úžasná, že ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani tvé srdce nedokáže pochopit, co Bůh připravil pro ty, kteří ho milují. Tak mluví svatý Pavel a on ví, co říká, neboť byl přenesen do nebe a viděl, a slyšel slova z nebe. Ve chvíli své smrti se vrátíš k Bohu, k Otci, k nejněžnějšímu z otců. Vrátíš se do věčnosti, vrátíš se domů.
Věčnost je tvůj dům, atmosféra, pro kterou jsi byl stvořen. Nebyl jsi stvořený pro zem, ale pro nebe. Proto se mnozí z nás nedokáží najít v životě na zemi, a to zejména tehdy, když stále hlouběji vstoupí do blízkého vztahu s Bohem. Začínáš cítit, že svět ti nerozumí, a ty stále méně rozumíš světu. Proč? Neboť se stále silněji dotýkáš jiné skutečnosti. A začínáš chápat, že opravdu nejsi z tohoto světa. Začínáš toužit po Bohu, po svém domě ve věčnosti.
Čas na zemi je ti dán jako čas, ve kterém je nejdůležitějším cílem poznávat lásku Otce, Syna a Ducha Svatého, zamilovat se do každého z nich z celého srdce, ze všech sil a z celé duše, abys byl ve chvíli smrti připraven na zásnuby s Bohem na věčnost a na návrat do Otcova domu. Čas na zemi je čas duchovních zásnub, čas přípravy na svatbu s Bohem.
Podstata našeho duchovního života je tedy touha, abychom se co nejsilněji a nejúčinněji otevřeli Boží síle lásky, která má moc proměnit nám život a dát nám vytoužené štěstí. Když se takto otevíráš jedinečné dobré zvěsti o Bohu, který je zamilovaný do tebe a tvého úžasného předurčení na celou věčnost, musíš vědět, že tě čeká těžký zápas s mocnostmi temnoty, které udělají vše, abys neodhalil Boží plán pro tebe, nepřijal svou úžasnou identitu a nežil vítězným životem ve svém povolání a fascinujícím poslání na zemi.
Velmi často to bude dělat tak, že bude lhát o tobě, o jiných lidech, bude falšovat obraz Boha Otce, bude tě zotročovat těžkými hříchy. Bude tě nabádat, aby ses z nich nezpovídal či se zpovídal špatně, nebo se neobtěžoval s jakýmkoli duchovním zápasem. Ve skutečnosti se tvůj život může kroutit v moci ďábelského prokletí, v prostoru, který je velmi temný, plný bolestí a utrpení.
Když poznáš, že žiješ v moci prokletí – budu o tom psát v dalších kapitolách –, měl bys z celé síly toužit rozejít se s ním jednou provždy, zvláště pokud prokletí může přecházet z pokolení na pokolení jako účinek těžkých hříchů, které jsou neolitované a neodpykané. Ale měl bys to dělat s vědomím, že tvůj duchovní život nemůže být neustálým hledáním příčin prokletí, neustálým rozpoznáváním osob, faktů nebo věcí, které mohou stát za utrpením, které prožíváš. Satan se pokusí tě namotat do posedlého hledání, abys obviňoval ostatní za neštěstí ve svém životě, abys litoval sám sebe a odmítal převzít zodpovědnost za svůj život. Ďábel, otec lži, ti bude stále připomínat temné stránky tvého života, aby tě notoricky z něčeho obviňoval, ponižoval, ukazoval, že jsi k ničemu, že jsi beznadějný, že tvůj život je nesmyslný, všechno jsi prohrál, nikdy už nebude dobře, nic se nezmění k lepšímu.
Podívejme se na dvanáctou kapitolu Apokalypsy, ve které čteme, že v posledních časech (začaly se po seslání Ducha Svatého) nastane velký boj na nebi. Když satan viděl, že ženě, Boží Matce, která je zároveň symbolem dokonalé Církve, Beránkovy nevěsty, nemůže nic udělat, zuřivý utíká z boje s ní a začíná, jak říká Boží slovo, bojovat se zbytkem jejích potomků, tedy s křesťany, kteří vydávají svědectví o Kristu. Boží slovo nám hovoří nejen o tom, jak bude vypadat poslední zápas, ale také o tom, jaké zbraně použije satan v boji s křesťany. Satan bude stát den a noc před Bohem, aby nás před ním obviňoval. Satan na nás nebude neustále útočit nečistými pokušeními, nebude nás den a noc ničit nemocemi, nepřinese neštěstí a tragédii, ale bude nás před Bohem neustále obviňovat. Zpravidla si neuvědomujeme, že to špatné, co ve své hlavě slyšíme, vůbec nemusí pocházet od nás. To vůbec nemusí být naše myšlenky. Ďábel krouží kolem tebe den a noc. Dívá se na tebe s největší nenávistí a syčí: „
Jsi k ničemu.“
A ty jako zlověstná ozvěna opakuješ: „
Jsem k ničemu.“
Ďábel říká: „
Jsi beznadějný, ničeho v životě nedosáhneš.“
A ty opakuješ: „
Jsem beznadějný, ničeho v životě nedosáhnu.“
„
Bůh tě zatratí.“
A ty opakuješ: „
Bůh mě zatratí.“
„
Nejsi hoden lásky poté, co jsi udělal.“
A ty opakuješ: „
Nejsem hoden lásky poté, co jsem udělal.“
Ani si neuvědomuješ, že to neříkáš ty, že to nejsou tvé myšlenky, ale každý den a každou noc ti to našeptává žalobce, aby tě ponořil do úplného zoufalství, znechucení, pochybností, aby tě vehnal do nevíry, deprese a nakonec tě přinutil dokonce spáchat sebevraždu. Nic na tom není divné; musíš si uvědomit, že
cílem působení satana je zničit tvůj život. Vždyť on přichází jen na to, aby ničil, kradl a zabíjel. Je vrahem od počátku. Zanechává své stopy ve tvém životě, ačkoli velmi chce být neviditelný. Ví, že když bude odhalen, začne prohrávat.
A na druhé straně stojí Ježíš, Pán pánů a Král králů, náš prostředník, prostředník mezi nebeským Otcem a tebou, který ti zjevuje veškerou lásku Boha a říká: „
Milovaný synu, milovaná dcero, všechno můžeš v tom, který tě posiluje, čili ve mně.“ Proč tedy říkáš: Jsem k ničemu? Je to lež. Jsi milované Boží dítě. Proč si namlouváš, že nic se ti v životě nedaří? Všechno se ti podaří, budeš-li sjednocený s Ježíšem.
Bůh nikdy neprohrává.
Tento úryvek pochází z knihy
Jeho láska ťa uzdraví, kterou si můžete koupit na Zachej.sk.
Převzato z
www.verim.sk/,
článek naleznete
zde.
