Před kostelem si povídali dva mladí lidé. „
Lucko já tam nejdu. Já mám strach,“ promluvil k dívce přítel Josef. „
Neboj se! Nic se ti nestane, jdeme, pojď za mnou,“ odpověděla Lucie. Vstoupili do kostela.
Množství lidí stálo v řadách. Ale protože zpovídalo několik kněží, tak to šlo vcelku rychle. Postavili se na konec té řady, kde bylo nejméně lidí. Obvykle to tak chodí, pokud člověk nemá svého zpovědníka.
Josef počítal hříchy... Mám jich hodně. Ale čím byl blíže ke knězi, tím více zapomínal. Zůstalo mu jich jen pár...
Styděl se, v duši měl strach, neklid... Chtěl utéct, ale Lucie jakoby tušila, co se děje v jeho duši, mu tiše pošeptala: „
Jdi hezky, uvidíš, bude dobře.“
A tak tomu také bylo.
Velice jí pak děkoval, že ho povzbuzovala k tomuto kroku. O "několik kilogramů" jsem lehčí.
Pán Ježíš řekl sv. Faustině tato slova:
"
Stačí přistoupit s vírou k nohám mého zástupce - ke knězi - a říct mu o své ubohosti - vyznat se z hříchů - a zázrak Božího milosrdenství se projeví v celé plnosti."
Buďme vděční za svatou zpověď. Kdyby nebylo možnosti návratu pokáním, už po jednom smrtelném hříchu bychom byli Bohem navěky zavrženi.
Převzato z
Marta Durániková,
článek ze 16. 12. 2023 naleznete
zde.
