Pan Marthin Richard Bessenyi nám napsal z vězení. Rád by se podělil o své svědectví a o tom, jak si ho Bůh našel prostřednictvím svaté Rity, světice v bezvýchodných situacích a beznadějných záležitostech.
SVĚDECTVÍ
Stal jsem se slabým článkem Kristova mystického těla, přestože jsem pokřtěný i biřmovaný římskokatolík. Bylo mi dopřáno vyrůstat u věřící babičky, ale po jejím odchodu na věčnost se rodinná pouta rozpadla.
Rodiče o mě nikdy nejevili zájem, a tak jsem se vydal cestou samotáře do úplně nového prostředí. Praha mě uchvátila a zároveň pohltila. moje víra nebyla vyzrálá. Věřil jsem , ale nic víc. nebylo pomyšlení chodit na bohoslužby a život dával tolik jiných lákavých možností. Zřejmě jsem zpychl , obzvláště po absolvování uměleckých kurzů. Zpočátku jsem se věnoval tvůrčímu psaní (povídky, scénáře), posléze také zpěvu a divadelnímu herectví. Dostavily se i návnady v podobě alkoholu, cigaret a koketovaní s pervitinem.
Zejména démon alkoholu ze mě udělal štvance a probudil ve mně asociální sklony. Nakonec, když jsem už nevěděl kudy kam, Bůh si mě našel. Učinil tak prostřednictvím svaté Rity, světice v bezvýchodných situacích a beznadějných záležitostech.
Jedna věřící žena mi o ní věnovala knihu. Začal jsem si v ní číst a modlil se prosebné modlitby.
Odešel jsem do pohraničí s Německem a usídlil se v azylovém domě. Kvůli dluhům z dřívějšího způsobu života jsem se zaevidoval na úřad práce a přivýdělek našel v roznášení letáků. Bylo pozdě, když mi došlo, že Bůh zkouší ty, které obzvláště miluje. Můj pobyt v azylovém domě se chýlil ke konci a znovu jsem se ocitl ve slepé uličce. Přepadaly mě deprese a znovu se ozýval démon alkoholu. Došlo to tak daleko, že jsem si jednou časně ráno oblékl svoje nejlepší šaty a vydal se na nádraží. Tam jsem ulehl na koleje s rozhodnutím nechat se přejet vlakem. našli mě však dělníci, kteří nastupovali do práce. Pobyl jsem několik týdnů na psychiatrii a po propuštění skončil na ulici. Spát v lednových mrazech na pokraji lesa ve stanu bylo nesnesitelné. Nebylo možné obrátit se na někoho, protože k onomu místu mě vázal rozsudek trestu obecně prospěšných prací - za moje dřívější delikventské chování. Trápil mě hlad. Život na ulici mi uštědřil odcizení mobilního telefonu a pouzdra se všemi doklady. Nebylo možné vyzvednout si na poště sociální dávky. Rozhodl jsem se pro drobné krádeže potravin v obchodech. Několikrát mě chytli, ale z policie a posléze i z cely předběžného zadržení mě soudce propustil. V tu noc byla ve stanu obzvláště velká zima, takže jsem se raději toulal ulicemi. Následující den jsem šel znovu krást, tentokrát s pevným rozhodnutím, že už mě zavřít musí.
Přání se mi splnilo. Bylo to jistě choré uvažování, nicméně jistota, že mi ve vězení vyhotoví nový občanský průkaz, mohu s odborníky řešit sklony k alkoholu a při trošce štěstí snad i získat práci, tudíž alespoň něco málo na nové bydlení, až budu jednou propuštěn.
U soudu se mě přidělená obhájkyně zeptala, zda si přeji někoho kontaktovat. Vzpomněl jsem si na jednu věřící paní, s níž mne pojí shodou okolností také svatá Rita.
Paní obhájkyně si zřejmě dala práci s tím, aby moji známou vyhledala. Za dva týdny mého pobytu v cele mi přišla totiž velká obálka s písemnými potřebami a malou brožurkou s litaniemi a strukturou růžence svaté Rity.
Nevím kam mne po propuštění Bůh zavede, ale vím, že mě neopouští už jen proto, že si mě znovu našel prostřednictvím svaté Rity...
Bůh Vám žehnej
S úctou a pozdravem
Marthin
P.S. Jdi a víra tvá tě uzdraví - řekl Spasitel...
Pokud by se mezi Vámi našel kdokoli, kdo by si chtěl přátelsky dopisovat s tímto pánem na téma života a víry, bude velmi rád. Kdo by o toto dopisování s ním měl zájem, může se obrátit na redakci FATYM s žádostí o jeho adresu.
