Úvodní modlitba ze mše svaté - právě tady může být pro nás inspirace do adventních dnů.
V tomto církevním roce se hodlám zabývat jen jednou částí mše svaté, která je proměnná. Během mše svaté čte kněz tři modlitby, jedna je na začátku, jedna na konci a jedna hned poté, co se přinesou obětní dary. Ta nejdůležitější z nich je právě modlitba vstupní. Poznáme ji podle toho, že ke knězi přijde ministrant s misálem a kněz čte úvodní modlitbu, která nás má namotivovat jak ke mši svaté, tak i pro celý týden. Má to být něco, co nás vede. A protože při každé mši svaté v neděli je tato modlitba originální, proto bych se u vstupní modlitby vždy danou neděli zastavil.
Ta dnešní modlitba, jak už jsme ji slyšeli, byla:
„Všemohoucí a milosrdný Bože,
spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě:
nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy,
ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro,
abychom došli k věčnému životu s Kristem.
Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.“
Tato modlitba, kterou jsme všichni slyšeli, možná tak trochu prošla kolem nás a spousta impulsů se nás také nemusela dotknout. Doporučil bych, aby ten, kdo bude chtít, se k ní během týdne vracel, a třeba ji přidá ke svým modlitbám, aby to, o co zde prosíme, se stalo tím, čím také žijeme.
Pozastavil bych se nyní nad částmi této modlitby.
Začíná to „Všemohoucí a milosrdný Bože…“ Tyto dva přívlastky nám mají připomenout, že právě teď v adventu se nás tyto dvě skutečnosti týkají. Maria slyšela: „…vždyť u Boha není nic nemožného…“ „Všemohoucí“ – takto Ho oslovujeme. Často nám přijde, že jsme před neřešitelnými situacemi, že svět se řítí a my sami to nejsme schopni ovlivnit. Najednou tady říkáme „všemohoucí Bože“. To nám může dodat klidu. Bůh může všechno. Kdyby chtěl, tak už to teď dávno udělal a pro něj není problém zasáhnout kdykoli. Jen je důležité, aby tady byli ti, kteří věří v jeho všemohoucnost. A dodává se „milosrdný“ – jinými slovy „ten, kdo s námi soucítí, kdo nás chápe“ On je ochoten se k nám snížit. On chce pomoci. Tak to potřebujeme. Někteří lidé jsou z toho nesví, že je vůbec nikdo nechápe, ale Bůh ano. A máme to znovu zakoušet, být toho plní.
A pak dále: „…spěcháme vstříc tvému Synu“ – ale jestli je to pravda, jestli vůbec chceme být blízko tomu, že Boží Syn přichází? Nebo spíš vstříc svým zájmům?
A následují tři prosby:
„…nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy“ – pozemské zájmy, to je to, co nás často zneklidňuje, kvůli čemu jsme i schopni pokazit vztahy s druhými, nebo i slevit ze svých zásad. Ohlédněme se zpět, kolik času a kolik sil bylo věnováno jenom těm pozemským zájmům. A tak prosíme „nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy“.
Když pozemské zájmy bereme moc vážně, může nás to úplně odchýlit od správné cesty.
Často pozemské zájmy vypadají hodně důležité, ale jen na určitou chvíli a z pohledu věčnosti to už tak důležité není.
A pak je další prosba: „ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro“. Papež František nedávno vzpomenul, že když Svatý otec Jan Pavel II. byl vystaven tomu, že za ním někdo přišel s nějakým vážným problémem, tak většinou začínal větou: „A jak tento váš problém vypadá z pohledu víry?“ A díky tomu, že pomohl, aby se to vidělo z perspektivy Boží, z pohledu věřícího, tak najednou bylo vidět i jak pokračovat, jak hledat řešení, jak udělat konkrétní změny, které byly potřeba, aby se našlo to, co se hledá.
„…ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro“ – především ve světle víry hledíme na to, co máme prožívat.
A třetí prosba: „…abychom došli k věčnému životu s Kristem“ - o to nám jde, spása naší duše. A jestli nám to leží na srdci, tak se za to i modlíme. Právě v této úvodní modlitbě ke mši svaté je vyjádřeno něco, co máme v těchto dnech, v adventu, intenzivně prožívat.
Věřím, že mezi námi jsou ti, kteří chtějí z toho mít užitek. Jak řekl biskup Pavel Posád: "Úvodní modlitby ke mši svaté je něco, co je tak vybroušeno!“ Každé slovo tam má své místo, jsou plné toho Božího, co může ovlivnit náš duchovní život, že je škoda, abychom pro to nebyli dostatečně vnímaví.
Amen.
.jpg "Hluboké mašůvky 02-2011")
