Křesťanská víra je Boží dar.
Katolický křesťan musí znát přinejmenším to, že Bůh existuje, že bude každého člověka
spravedlivě soudit, že Bůh je jeden ve třech osobách a druhá
božská Osoba se stala člověkem,
aby nás vykoupila. Svatý Pavel
říká: Bez víry se nelze líbit Bohu.
Kdo chce přijít k němu, musí věřit, že Bůh odměňuje ty, kteří ho
hledají. (Žid 11,6) Znalost víry o Trojici nebyla před příchodem Krista nutná, ale bylo zde
alespoň ne zcela jasné vědomí
o příchodu Vykupitele. Nyní je
tomu u nás křesťanů jinak. Kdo
by tyto dvě pravdy neznal, nemůže být připuštěn ke křtu ani
mu nemůže být uděleno rozhřešení ve svátosti pokání. Výjimka je možná jen u umírajícího,
kterého už není možno poučit.
Kdo však má příležitost vzdělat se o katolické víře, musí kromě toho znát znění a smysl
vyznání víry, Boží a církevní přikázání, modlitbu Páně a důležité prostředky milosti.
Musí tedy rozumět základním větám katechismu. Tak to
žádá církev.
Křesťanská víra je Boží dar,
protože schopnosti věřit dosahuje člověk jen skrze Boží milost.
Nikdo ať si nemyslí, že může
dosáhnout víry pouze svým studiem. Víra je Boží dar. (Ef 2,8) Proto apoštolové prosili Krista: Pane, rozmnož naši víru. (Lk 17,5)
Bůh nám daruje víru již při křtu;
proto je křest svátostí víry. Bůh
nám totiž při křtu spolu s posvěcující milostí uděluje schopnost
věřit neboli ctnost víry. Dokud
ovšem novokřtěnec neužívá svůj
rozum, nemůže tuto svou schopnost aktivizovat. To se stane teprve po rozvoji jeho rozumových
schopností pod vlivem milosti a náboženského vzdělávání.
Je tomu jako se smyslem zraku
u novorozeněte. Dokud dítě podřimuje, nepoužívá svůj zrak. Teprve když se probudí, může pozorovat vlivem světla předměty,
které se jeho vnímání nabízejí.
Hříšník získává opět schopnost
víry skrze pokání. Protože však
Bůh schopnost víry neuděluje
dospělým bez jejich spolupráce,
je k tomu z jeho strany potřebná
určitá příprava.
Bůh uděluje křesťanskou víru
především těmto lidem: 1. Kteří vážně usilují o poznání pravdy; 2. kteří vedou bohumilý život; 3. kteří o dar pravé víry prosí.
Ten, kdo vážně usiluje o pravdu, dospěje jistě k víře. Kristus totiž říká: Blahoslavení, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť
budou nasyceni. (Mt 5,6) Dále
Bůh říká: Když mě budete hledat
z celého srdce, dám se vám najít.
(Jer 29,14) Pravdu těchto slov
zažil filosof svatý Justin, kterého jeden stařec na břehu Tibery
upozornil na pravdu víry, a on
se obrátil. – Rovněž ten dospěje
k víře, kdo vede bohumilý život.
Dobrými skutky dosáhne totiž Boží milosti, a tak také osvícení rozumu. Proto říká Kristus, že ten,
kdo plní Boží vůli, pozná, že jeho
učení je od Boha (srov. Jan 7,17).
Nečistým duším se pravda nezjevuje, vpravdě čistým duším se nemůže skrýt (sv. Bernard). I ten,
kdo by žil v lesích jen mezi divokou zvěří a podle rozumu konal
dobré a varoval se zlého, může si
být jist, že mu Bůh udělí prostředky potřebné k víře, nebo ho vnitřně osvítí, či pošle mu svědky víry
(sv. Tomáš Akvinský). Tak poslal
Bůh panskému setníkovi Korneliovi v Cesareji svatého apoštola Petra (Sk 10). Konečně víry
dosáhne ten, kdo o pravou víru
prosí. Kristus říká: Kdo prosí, dostane, kdo hledá, nalezne, kdo tluče, tomu bude otevřeno. (Mt 7,8)
Protestant hrabě Friedrich Stolberg († 1819) poznal po sedmi
letech modlitby katolickou víru
a stal se slavným katolickým spisovatelem. – Ve svém milosrdenství propůjčuje Bůh víru dokonce
nepřátelům pravého náboženství.
Pomysleme na sv. Pavla. „Bůh
však dává tuto milost jen těm,
kteří ve svém omylu mají dobrý
úmysl.“ (sv. Alfons) Nepřátelé
víry děkují za své obrácení zpravidla modlitbám příbuzných nebo přátel.
Když dobrý Bůh udělí člověku křesťanskou víru, použije k tomu přirozený prostředek, jako je
kázání, nebo mimořádný prostředek, jako je zázrak.
Obyčejnými prostředky jsou
kromě kázání četba náboženských knih a příklad obrácených
bližních. Svatý Augustin dospěl
k pravé víře tak, že naslouchal
kázání svatého biskupa Ambrože. Svatý Ignác z Loyoly dospěl
k víře četbou o životě Ježíše Krista a světců. Filosof a mučedník
Justin obdržel milost obrácení
od starce na břehu Tibery.
Mimořádné prostředky používal Bůh především v počátcích křesťanství, ale používá je
dodnes. Pastýře na pláních u Betléma poučil o narození Krista anděl; tři mudrce přivedla zvláštní
hvězda; sv. Pavla zázračný hlas
a světlo z nebe (Sk 9); žalářníky
ve Filippách zemětřesení a otevřené vězení (Sk 16,26); císaře
Konstantina zjevení velkého Kříže na nebi (v r. 312); římského vojevůdce Eustacha a sv. Huberta
jelen se zářícím křížem; slavného misionáře Alfonse Ratisbonneho, někdejšího žida, zjevení
Panny Marie v kostele sv. Ondřeje v Římě v roce 1842; zaslepeného pařížského advokáta Lasserra,
pozdějšího dějepisce lurdských
zázraků, uzdravení lurdskou vodou, které se událo před jeho zrakem (1862); rovněž zázračné bylo
obrácení pohanského mládence
svatého Teofila při popravě svaté
Doroty. Žádal ji rouhavě, aby mu
poslala z nebe ze zahrady svého
Ženicha květy a plody. A skutečně, po popravě začaly z nebe padat květy. Ihned se obrátil a byl
umučen roku 308.
Někteří lidé však nikdy nedosáhli víry, protože jim scházela dobrá vůle a byli pyšní. Jako Bůh dává sluneční svit všem,
tak chce také všem dát světlo víry (sv. Augustin). Kristus, Světlo světa, ozařuje každého člověka, který přichází na tento svět
(Jan 1,9). Někteří lidé však toto
světlo odmítají, nechtějí uvěřit,
protože by museli změnit svůj
hříšný způsob života. Mají raději temnotu než světlo (Jan 3,19);
hřeší proto proti Duchu Svatému.
Kdo zavírá oči nebo zatahuje okenice, nevidí nic. Nikoliv denní
světlo ani oči nejsou vinny, nýbrž tito lidé, kteří chtějí, aby tomu tak bylo (sv. Eutymius). Pomysleme na farizeje v Kristově
době. Také pyšní lidé nedospějí k víře: Bůh má rád prosté prostředky. Ty však urážejí pyšné lidi,
a proto nedospívají k víře. Proto
Kristus přišel nejen v poníženosti
a pokoře, ale pocházel ze zapadlého městečka. Proto židé říkali,
že z Nazareta nemůže vzejít nic
dobrého (Jan 1,46), a pohrdali
jeho slovy. K vznešenému národu Římanů poslal Bůh jako hlasatele víry jejich porobené Židy,
kteří byli kromě toho nevzdělaní; ke králi Herodovi poslal Bůh
záměrně pohany, tři mudrce, aby
mu oznámili Kristovo narození.
Podobně to činí Bůh dodnes.
Nechává církev, která hlásá jeho pravdu, ve stavu poníženosti a pronásledování. Poklad božské pravdy je tedy právem ukryt
v prostém poli (srov. Mt 13,44).
Není proto divu, že pyšní přicházejí zkrátka. Před moudrými
a chytrými Bůh skrývá svá tajemství (srov. Mt 11,25). Bůh se pyšným protiví (1 Petr 5,5).
Pokračování
Dienst am Glauben 4/2011
Překlad -lš - časopis Světlo 46/2011
Archiv časopisu Světlo najdete ZDE.