V roce 1817 měla v Paříži jedna chudá služka, vychovaná jako křesťanka ve své vesnici, zbožný zvyk každý měsíc dát za své chudé úspory slavit mši za duše v očistci, zúčastnit se na svaté oběti a sjednocovat své modlitby s modlitbami kněze, aby lépe dosáhly osvobození duše, která to nejvíce potřebovala.
Zasažena dlouhou nemocí a propuštěna svými pány už neměla peníze na uspokojení své zbožné touhy. V den, kdy opustila nemocnici, neměla víc než dvacet sous. S důvěrou se doporučila Pánu, a když se vydala hledat službu a slyšela o pracovní nabídce, zamířila tam v naději, že si najde práci.
Když však procházela kolem kostela, vzpomněla si, že v ten měsíc neobětovala obvyklou mši. Ale protože neměla nic jiného než dvacet sous, zůstala na pochybách, jestli se má o to připravit nebo ne.
Lítost ji však přemohla, a když vstoupila do kostela, darovala dvacet sous, což v té době byla almužna na mši, a nechala ji celebrovat, horlivě pomáhala a modlila se k Boží prozřetelnosti, aby ji neopustila.
Po odchodu z kostela, znepokojená a sužovaná svým bídným stavem, pokračovala ve své cestě, když k ní přistoupil vysoký, bledý a vznešeně vypadající mladý muž a řekl jí:
„
Hledáte službu, že?”
"
Ano, můj pane," odpověděla žena.
"
Tak, jděte na ulici..., číslo..., blízko té paní.... a najdete si ubytování."
A zmizel, ztratil se v davu, aniž by jí dal čas poděkovat mu.
Dobrá žena hned šla na adresu, kterou jí dal mládenec, a když šla nahoru po schodech, uviděla služku, jak brblá a odchází s balíkem věcí v ruce. Zeptala se jí, jestli je paní doma, ale ona stroze odpověděla, že paní by si otevření dveří určitě rozmýšlela, protože ji právě propustila ze služby.
Dobrá žena pak nabrala odvahu a zaklepala na dveře, které jí ukázal mladík. Dveře otevřela vznešená paní, které mladá žena řekla, co se jí stalo. Paní se divila, nevěděla, kdo mohl dát dívce adresu, protože teprve před chvilkou dotyčnou služku po drzém a špatném chování propustila. A ještě více užasla, když slyšela, že ji k ní nasměroval neznámý mladý muž. V tu chvíli dívka zvedla oči na kus nábytku a uviděla tam portrét toho muže a řekla:
"
Tady, ó paní, je ten mladý muž, který se mnou mluvil a od kterého přicházím."
Po tomto prohlášení se paní rozplakala a upadla do bezvědomí. Když se probrala, vrhla se mladé ženě kolem krku a energicky ji objala a řekla:
„
Od této chvíle tě považuji za svou nejdražší dceru, a ne za služku, protože právě můj syn, kterého jsem ztratila před dvěma lety, vděčí za osvobození z očistce mši, kterou jsi dala sloužit. Buď proto vítaná a zůstaň v mém domě, kde se budeme společně modlit za trpící, dříve než vstoupíme do požehnané vlasti Ráje."
Převzato z
Matka Božia ,
článek ze 3. 11. 2023 naleznete
zde.
