Zamyšlení nad evangeliem 30. neděle v mezidobí.
Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?"
Odpověděl mu: "´Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.’ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ´Miluj svého bližního jako sám sebe.’ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Mt 22,34-40)
DVĚ PŘIKÁZÁNÍ
Křesťané hovoří o lásce často. Před chvílí jsme slyšeli z úst Ježíšových, že milovat je největší přikázání. Kdysi jsem dostal otázku: Proč není největší přikázání věřit? Víra patří vedle naděje a lásky mezi božské cnosti. Věřit v jednoho Boha přikazuje Desatero hned na prvním místě. Svatý Pavel však říká, že největší z nich je láska, protože víra a naděje pominou až dojdou naplnění, ale láska zůstane navždy.
Víra stojí na začátku, z ní vyrůstá důvěra, osobní vztah, který se naplní až v lásce. Víra je krok člověka k Bohu, otevřenost pro něj. Láska je Bůh sám. Když člověk miluje, má v sobě Boha, to Bůh – láska k člověku pracuje. Když se člověk nechá proniknout láskou, nechá se proniknout Bohem. Proto nemůže být žádné větší přikázání než milovat.
Ježíš hovoří o lásce k Bohu, k bližnímu a k sobě. My se někdy bojíme mluvit o lásce k sobě jako kdyby to bylo něco špatného nebo aspoň v protikladu k lásce k Bohu a bližnímu. Přitom se stejně nechceme lásky k sobě zřeknout. Pán Ježíš je realista, který počítá s naší láskou k sobě a vůbec ji nezakazuje, ale dělá z ní míru lásky k bližnímu. Druhým dělejte to, co chcete, aby druzí dělali vám. Máš se moc rád? Nevadí, měj stejně rád druhé. Chceš pro sebe všechno nejlepší, nej…, nej…? Chtěj to i pro druhé. Čekáš od druhých pomoc, porozumění, pozornost? Nabízej to druhým. Chceš být v obchodě obsloužen s úsměvem, na úřadě přijat s úctou, v servisu dostat za své peníze poctivou, odbornou službu? Jednej stejně s druhými.
Když mluví o lásce Pán Ježíš, nemyslí jen na krásný cit nebo pocit. Jeho láska je konkrétní a vyžaduje čin, který vychází více z vůle než citu. Proto od nás může žádat víc než lásku k přátelům. „Máte-li rádi ty, kteří vás milují, co děláte zvláštního? To dělají i pohané. Vy milujte i ty, kteří vás nemilují.“ V takovém případě přece nemůže žádat, aby se nám chvělo srdce blahem, když přichází nepřítel. On nežádá pocity, ale vůli, která chce dobro pro toho druhého a to bez ohledu na to, jestli si druhý naši lásku zaslouží.
Milujte se navzájem tak, jak jsem já miloval vás, říká Ježíš učedníkům. On nás miloval první. Miloval nás v době, kdy my jsme ho ještě nemilovali. Milovat jako on znamená tedy milovat taky jako on první. Ve vztahu k němu to není možné, protože nás předběhl. Ale je to možné ve vztahu ke všem, kteří nás nemilují. Ano, je to čistá, nezištná, božská láska, která miluje jako první. To je láska, která rozšiřuje království Boží, království lásky. Milovat jako on znamená taky milovat až do krajnosti. To nás učí každý pohled na jeho kříž. On nepřestal milovat ani když ho všichni opustili, když mu vzali svobodu a přibili mu ruce i nohy ke kříži. V srdci byla temnota a opuštěnost. Ani milovaný Otec mu neodpoví na mučivou otázku: Proč? On však přece miluje a modlí se za ty, kteří jej mučí. „Otče, odpusť jim,“ a dodává: „oni nevědí, co činí,“ aby je omluvil.
Jsou chvíle, kdy toužíme milovat tak velkoryse a dokonale jako On. Když nám však dojde dech, jsme ochotni říct: už jsem miloval dost, už jsem dostkrát odpustil, dostkrát začínal…. Teď je řada na druhých. Já teď prostě milovat nebudu. Lidsky se dá takovému zablokování porozumět, ale vždycky tím ublížíme především sobě, protože když nemilujeme, jsme uzavřeni před Bohem a nechceme ho pustit do svého života. Taková uzavřenost lásce může vést až k odcizení Bohu, či ztrátě víry. Proto i v nejtěžší zkoušce je dobrou školou pohled na kříž. On miloval až do konce, do posledního dechu. Já ještě dýchám. Takže ještě jsem nemiloval do konce jako On. Proto začnu znovu.
Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci. Na Lásce – Bohu spočívá naše víra i morálka, duchovní život i lidská velikost. Bez ní jde jen o nauky lidské, o nepodstatná slova. Dnes nám Pán Ježíš ukazuje to nejdůležitější a nejpodstatnější pro náš život. Kdo může pochopit, pochop.