Biskup Joseph Strickland z Tyleru v Texasu vydal dnes, 10. října 2023, nový pastýřský list. Níže uvádíme jeho úplné znění.
Moji drazí synové a dcery v Kristu,
je mi ctí a radostí pokračovat ve sdílení základních pravd naší katolické víry s vámi, když se nyní hlouběji zabýváme šestou pravdou, kterou jsem nastínil ve svém pastýřském dopise ze dne 22. srpna 2023:
„
Víra, že všichni muži a ženy budou spaseni bez ohledu na to, jak žijí svůj život (koncept běžně označovaný jako univerzalismus), je falešná a nebezpečná, protože je v rozporu s tím, co nám Ježíš opakovaně říká v evangeliu. Ježíš říká, že musíme ‚zapřít sami sebe, vzít svůj kříž a následovat ho' (Mt 16, 24). On nám prostřednictvím své milosti dal cestu k vítězství nad hříchem a smrtí skrze pokání a svátostnou zpověď. Je nezbytné, abychom přijali radost a naději, jakož i svobodu, které pocházejí z pokání a pokorného vyznání našich hříchů.
Prostřednictvím pokání a svátostné zpovědi může být každý boj s pokušením a hříchem malým vítězstvím, které nás vede k přijetí velkého vítězství, které pro nás získal Kristus.”
Všichni jsme hříšníci a všichni potřebujeme Spasitele, protože všichni jsme se narodili do prvotního hříchu, a proto podléháme jeho důsledkům. (srov. Řím 5, 12-21). Prvotní hřích byl první hřích, který spáchali naši první rodiče, Adam a Eva, neposlušností Bohu. Tento prvotní hřích je nyní dědičnou skvrnou, se kterou se všichni rodíme na základě našeho původu od Adama a Evy. Prvotní hřích je tedy trvalým nedostatkem Boží milosti a kvůli jeho účinku v našem životě se jako lidé rodíme ve stavu odloučení od Boha. Pokud bychom zůstali v tomto stavu prvotního hříchu, byli bychom od Boha odděleni navěky, protože do nebe se nedostane nic nečistého. (srov. Zj 21, 27).
Prostřednictvím křtu však Bůh pro nás připravil způsob, jak být ospravedlněni v něm – jedině skrze Ježíše Krista – a odstranit nejen skvrnu prvotního hříchu našich prvních rodičů, kterou si neseme, ale i skvrnu všech aktuálních hříchů, které sami pácháme. A za naše hříchy po křtu nám Bůh udělil svátost smíření (nazývanou také zpověď nebo svátost pokání), abychom mohli konat pokání a očistit se od poskvrny našich hříchů.
Z Katechismu Katolické církve, čteme, že
"
hřích je urážka Boha: „Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé“ (Ž 51,6). Hřích se vzpírá Boží lásce k nám a oddaluje od ní naše srdce. Je neposlušností jako prvotní hřích, je vzpourou proti Bohu, protože člověk chce být „jako Bůh“ (Gn 3,5) tím, že zná a stanoví, co je dobré a co je zlé. Hřích je tedy „sebeláska až k pohrdání Bohem“. Kvůli takovému pyšnému sebevyvyšování je hřích pravým opakem poslušnosti Ježíše, který uskutečňuje spásu."
(KKC 1850).
Tato první věta je plná hlubokých teologických poznatků - "
Hřích je urážkou Boha." Uvažujme, že Bůh je nekonečně dobrý a svatý a je nekonečnou láskou. Proto podle svatého Tomáše Akvinského v jeho
Summa Theologica, když hřešíme, hřešíme proti nekonečnému, a proto jsou naše hříchy pro něj nekonečně urážlivé. "
A hřích, který je spácháný proti Bohu, je nekonečný: protože závažnost hříchu se zvyšuje podle velikosti osoby, proti které se hřeší (proto je těžším hříchem zasáhnout panovníka než soukromou osobu) a velikost Boha je nekonečná. Proto za hřích spáchaný proti Bohu náleží nekonečný trest.” (
Summa Theologica; I-II, q. 87, a. 4, obj. 2).
V naší současné společnosti, která je tak postižena chybami morálního relativismu, je až příliš silné
pokušení dívat se na váhu hříchu spíše z lidské perspektivy než z božské. Své hříchy omlouváme a vysvětlujeme, že věci, které děláme, nejsou až tak špatné“.
Dále existuje
pokušení spoléhat se na Boží milosrdenství a předpokládat, že milující a milosrdný Bůh určitě přehlédne naši neposlušnost a selhání, i když nebudeme žádat o odpuštění, protože je nekonečně milosrdný.
Tento způsob myšlení někdy přechází až k našemu předpokladu, že spása bude nakonec nabídnuta všem lidem jednoduše proto, že Bůh je nekonečně milosrdný, a proto budou všichni lidé spaseni. Toto je omyl univerzalismu. Tento omyl by mohl vést k otázce:
„
Jaký smysl má potom obrácení srdce k Ježíši Kristu? Proč se vůbec namáhat následovat Krista?“
Toto je mimořádně nebezpečné, protože nám to brání vidět potřebu pravého a autentického pokání. Je to
smrtelná lhostejnost, která ohrožuje naše nesmrtelné duše a vystavuje nás věčnému riziku odloučení od Boha. "
Neboť odplatou za hřích je smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.” (Řím 6, 23.) Přestože Bůh dělá přizpůsobení naší slabé a padlé lidské přirozenosti, toto přizpůsobení se děje prostřednictvím svátostí křtu a smíření (svátostné zpovědi), které nás posouvají do správného vztahu s naším Spasitelem Ježíšem Kristem, skrze kterého jediného přichází naše spása.
Hřích poškozuje náš vztah s Bohem a odřezává nás od účasti na jeho životě milosti a my sami nemůžeme tento život milosti obnovit, protože jsme konečné bytosti s jen omezenými schopnostmi a ten, kterého jsme hříchem urazili, je nekonečný. Nejsme schopni vykonat nekonečnou nápravu. Proto můžeme obnovit život milosti jen prostřednictvím Toho, který je nekonečný. On jediný je schopen obnovit život. „
Když to učedníci slyšeli, velmi se divili a říkali: "Kdo tedy může být spasen?" Ježíš na ně podíval a řekl: 'Pro lidi je to nemožné, ale u Boha je všechno možné.'' (Mt 19, 25-26). Spása přichází jedině skrze Ježíše (srov. Sk 4, 12). kterou pro nás Ježíš Kristus získal na kříži, je bezplatným Božím darem, který člověk přijímá prostřednictvím pokání, víry a křtu. Když jsme jednou pokřtěni v Krista, právě díky pokání a svátostné zpovědi může být každý boj s pokušením a hříchem malým vítězstvím, které nás vede k přijetí velkého vítězství, které pro nás získal Kristus.
Klíčové slovo, nad kterým bych chtěl, abychom se v této diskusi zamysleli, je „
metanoia“. Toto řecké slovo znamená „
změna ve způsobu života člověka, která je výsledkem pokání nebo duchovního obrácení“. Tato změna spočívá v jádru toho, co znamená být učedníkem Ježíše Krista, a přestože zahrnuje počáteční rozhodnutí obrátit se a následovat Krista, metanoia ve skutečnosti
označuje způsob života, který hledá neustálou změnu, aby mohl plněji následovat Ježíše Krista. Mnohé z příběhů největších světců zahrnují hlubokou metanoiu: sv. Augustin, sv. Ignác z Loyoly, sv. František z Assisi, sv. Máří Magdalena a svatá Terezie Benedikta, abychom jmenovali jen některé. Jejich příběhy zahrnují dramatický obrat od hříchu a jasnou volbu být navždy změněný a následovat Ježíše Krista. Po dramatu jejich okamžiků obrácení následuje celý život, kdy se plněji obracejí k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a úplně se vzdálí hříchu.
Když jsme prozkoumali velké nebezpečí univerzalismu – a popírání toho, že cenou za hřích je věčné odloučení od Boha, když nepřijmeme výzvu k pokání z hříchu a život na cestě Ježíše Krista – jak přejít k radosti a naději, jakož i ke svobodě, která pochází z pravého pokání a obrácení se ke Kristu? Odpovědí na otázku, jak to udělat, je žít naši katolickou víru ve Slově a Svátosti. Boží slovo obsažené v Písmu svatém nás na této cestě živí a vždy nás nasměruje k pravdě; a svátosti – stanovené samotným Kristem – nám nabízejí setkání s Boží milostí, která nás na této cestě posiluje a mění nás z hříšníka na spaseného.
Při prohlubování našeho chápání svátostí, a zejména svátostí křtu, biřmování a smíření (také nazývaných zpověď nebo svátost pokání), jsme vtaženi hlouběji do metanoie, kterou jsme všichni povoláni přijmout. Zejména tyto tři svátosti na sebe navazují, jak roste náš vztah s Ježíšem Kristem. Církev sice uznává, že Bůh je svrchovaný, a proto není vázán udělovat svou milost pouze prostřednictvím svátostí, uznáváme, že svátosti jsou nezbytné pro křesťanský život a jsou běžnými prostředky, které nám Bůh dal, abychom mohli přijmout posvěcující milost a spásu, kterou nám získal na kříži.
Křest je samozřejmě nezbytnou svátostí našeho počátečního pokání, obrácení a začlenění do křesťanského života. Osvobozuje nás od prvotního hříchu a dává nám posvěcující milost, která nám umožňuje podílet se na Jeho životě a lásce. Krásným a podstatným prvkem církevního učení je nesmazatelný (trvalý) charakter, který člověku propůjčuje křest; člověk nemůže být nikdy nepokřtěný. V Nicejském vyznání víry, které recitujeme při mši, vyznáváme „
jeden křest na odpuštění hříchů“. Velkou útěchou zde je, že jakmile jsme jednou byli připodobněni Kristu, můžeme se k Němu vždy vrátit, bez ohledu na to, jak daleko jsme se ve své hříšnosti vzdálili, stačí, když budeme činit pokání a vyznávat své hříchy. Křest nás tedy trvale připodobňuje Kristu a dává nám milost žít tento nový vztah.
Biřmování je nejhlubším posílením původního daru života v Duchu Svatém, který jsme dostali při křtu. Letnice, jak jsou popsány ve Skutcích apoštolů, můžeme chápat jako potvrzení apoštolů v Duchu Svatém a můžeme jasně vidět duchovní sílu, kterou dostali, když formovali Církev v jejích začátcích. Když jsme biřmováni, jsme obdarováni stejnými dary Ducha Svatého a tato svátost nám dává sílu neustále se odvracet od hříchu a přibližovat se k Nejsvětějšímu Srdci Kristovu.
Nakonec, svátost smíření (nebo zpověď či pokání) můžeme popsat jako svátost pokračující metanoie. Všichni klopýtáme v hříšnosti a jsme povoláni pokorně vyznávat své hříchy a usilovat o hlubší svatost. Na naší pokračující cestě víry má svátost smíření rozhodující význam a všichni musíme pochopit, že je to láskyplné setkání se stejným Ježíšem Kristem, kterého přijímáme v Eucharistii. Krása této svátosti spočívá v tom, že vyjadřuje hojné Boží milosrdenství a zdůrazňuje, že nikdy nemá „
zálibu ve hříšníkově smrti“, ale neustále jim dává příležitost „
odvrátit se od svých cest a žít“ (Ez 33, 11). Jak uvádí Katechismus: „
„Ti, kdo přistupují ke svátosti pokání, dostávají od Božího milosrdenství odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili, a zároveň se smiřují s církví, kterou zranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení.“” (
KKC 1422).
Když čelíme výzvám v dnešním světě a Církvi – a zejména se zmatkem, který se rozpoutal na synodě o synodalitě, i když to píšu – připomeňme si, že existuje jen jedna cesta k věčnému životu: Ježíš mu řekl: „
Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, jen skrze mne."” (Jan 14, 6). I náš Pán nám jasně říká, že ne všichni budou spaseni: „
Ne každý, kdo mi říká: 'Pane, Pane', vejde do nebeského království, ale jen ten, kdo plní vůli mého Otce, který je na nebesích.“ (Mt 7, 21)
Proto je nezbytné, abychom zůstali pevně zakotveni v Posvátném pokladu víry a odmítli jakoukoli myšlenku, která by se odchylovala od věčného učení Katolické církve.
Týká se to každého, kdo by – ve jménu ekumenismu nebo dialogu – propagoval omyl univerzalismu nebo se pokoušel nabídnout jinou cestu spásy než skrze Ježíše Krista a jeho Církev. Tragické pokušení vyprázdnit smysl jeho života prostřednictvím takzvaného univerzalismu, který jej činí bezvýznamným, je velkým projevem zla, kterému dnes čelíme. Odmítněme představu, že všichni jsou spaseni bez potřeby metanoie, a místo toho přijměme zázračnou metanoiu, kterou nám Bůh nabízí pouze prostřednictvím svého Syna. Dostali jsme ten největší a nejvzácnější dar, jaký si lze představit; uvědomme si tento dar a podělme se o něj se světem, který tak zoufale potřebuje Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele!"
Na závěr se radujme a jásme, protože Bůh nás miluje a volá nás k sobě. Postavil most ve tvaru kříže, aby nás náš hřích neodděloval od něho, a dal nám svátosti křtu, biřmování a smíření, abychom mohli přejít přes tento most a být přijati do Boží rodiny. Ježíš Kristus, Boží Syn, se počal v lůně Panny Marie, narodil se v Betlémě, žil a učil mezi námi, trpěl a zemřel za nás a vstal z mrtvých. To vše udělal, aby nás osvobodil od hříchu a smrti a nabídl nám možnost získat věčný život s Bohem - Otcem, Synem a Duchem Svatým. To je dobrá zvěst a my se o ni musíme s radostí dělit se světem!
Ať vás, moji bratři a sestry, všemohoucí Bůh požehná a my ať nadále sílíme ve víře a svá srdce vždy obracíme k Ježíši Kristu, který je naší spásou.
Zůstávám vaším pokorným otcem a služebníkem,
Joseph E. Strickland, Tylerský biskup
Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/news/bishop-strickland-all-saved-conversion/,
Převzato z
https://www.lifenews.sk/,
článek naleznete
zde.
