Aby motivoval mladé lidi k lásce k růženci, byl také Don Bosco povzbuzen ve
snu o vigilii slavnosti Nanebevzetí Panny Marie roku 1862.
Snil o tom, že je se všemi mladými ve svém pokoji – nyní Colle Don Bosco – v domě svého bratra. Ukázal se mu pravidelný průvodce v jeho snech, který ho pozval k vycházce na přilehlou louku statku. Tam mu ukázal 7–8 metrů dlouhého hada výjimečné velikosti, že se Don Bosco vyděsil a chtěl
utéct. Ale průvodce ho vyzval, aby neměl strach a aby zůstal. Pak šel a vzal šňůru. Když se vrátil k Donu Boskovi, řekl mu:
„Vezmi tuto šňůru za jeden konec a drž ji napjatou; já vezmu druhý konec a natáhneme ji přes hada.“
„A pak?“
„Pak jej šlehneme do zad.“
„Ach ne, pro Boha! Běda nám, jestli to uděláme. Had se rozdivočí, obrátí se na nás a pak nás roztrhá na kusy.“
„Ale průvodce naléhal,“ tak dále vyprávěl Don Bosco, „a ujistil mě, že mi had nic zlého neudělá. Tak dlouho o tom mluvil, že jsem nakonec svolil a udělal, co řekl.“
Tím může člověk zničit všechny démony pekla!
Průvodce zvedl šňůru do výšky a dal hadovi jednu silnou ránu bičem. Had udělal salto, házel hlavou kolem, aby zabil to, na co mohl dosáhnout; avšak zůstal ležet jakoby sešněrován. „Drž šňůru napjatou a nepouštěj konec!“ volal průvodce. Přivázal šňůru na jednu blízkou hrušeň. Pak přivázal konec šňůry, který jsem držel v ruce, na železnou mříž jednoho okna domu. Mezitím had tloukl jako divý kolem sebe hlavou a celým tělem o zem tak, že se z jeho těla uvolňovaly celé kusy masa a létaly daleko. Tak dlouho sebou mlátil, až ležel na zemi jen jeho skelet. Když byl had mrtvý, uvolnil průvodce šňůru ze stromu a z okna, navinul ji a zavřel do bedny. Po nějakém čase ji otevřel. S údivem jsem s mladými, kteří byli kolem mne, viděl, že šňůra byla tak uspořádaná, že tvořila slova: „Ave Maria.“ Průvodce vysvětlil: „Had představuje démona a ta šňůra »Zdrávas, Maria« nebo lépe růženec, ten je pokračováním »Zdrávas, Maria«. Tím může člověk bojovat, vítězit a zničit všechny démony pekla!“
Dva pomocné prostředky proti jedu světa
V tom okamžiku spatřil Don Bosco bolestnou scénu. Viděl mladé, jak sbírali části hadího masa a jedli je a tím se otrávili. „Nemohl jsem nalézt pokoje,“ vysvětloval Don Bosco, „neboť přes mé varování jedli dále. K jednomu jsem zvolal, pak jsem okřikl druhého; jednomu jsem dal pohlavek, udeřil jsem druhého, abych zabránil, aby jedli, ale bylo to zbytečné. Byl jsem celý bez sebe, neboť pak jsem viděl
okolo sebe velký počet mladých, jak se kácejí k zemi v bídném stavu. Tak jsem se obrátil na průvodce: »Ale není žádného léčivého prostředku proti tolika zlu?« – »Ano, je jeden.« – »Jaký?« – »Není jiného než kovadlina a kladivo!« – »Jakže? Mám je snad položit na kovadlinu a bít
kladivem?« – »Nuže,« odpověděl průvodce, »kladivo znamená svatou zpověď a kovadlina svaté přijímání. Je nutné užívat oba tyto pomocné prostředky.«“
Z Medjugorje aktuell 9/2015 přeložil -jn
Převzato z časopisu Světlo 39/2016
(Na Fatym.com vydáno 6. 10. 2023; 30. 1. 2024 - 338 přečtení)
