Svědectví sestry Marie Immaculaty Fendtové OCist.
„Kdo nezná Písmo svaté, ten nezná Boha.“ Oč více přemýšlím nad touto větou, o to je mi jasnější, jak měl sv. Jeroným pravdu, když hlásal tuto nepřímou výzvu. Ty nejdůležitější události spásy v životě Ježíšově, svaté evangelium, nacházíme a rozjímáme v růženci.
Růženec nás proměňuje
Samozřejmě, že existuje také Odpůrce, který je žárlivý na tuto lásku a dělá všechno, aby věrnost a především klíček pravé lásky od základu vymýtil nebo udusil. On je zloděj a chce krást – třeba naši vytrvalost, nadšení. Dává místo toho pochybnosti, klame, a to je pak pro nás ovšem často obtížné. Jak často to rychle vzdáváme... Následující příběh ukazuje, jak kladně působí tajemství věrnosti a vytrvalosti:
Na jedné selské usedlosti v horách žil jeden starý muž spolu se svým vnukem. Každé ráno četl dědeček ve své staré Bibli. Jednou se ho jeho vnuk zeptal: „Dědo, pokouším se číst Bibli jako ty, ale mnohému nerozumím. A to, čemu rozumím, zapomenu už krátce potom, co Bibli zase zavřu. Co mi pak pomůže číst Bibli?“
Dědeček právě přikládal do ohně několik polínek dřeva ze starého vrbového koše a řekl vnukovi: „Vezmi si tento pletený vrbový koš a přines z řeky vodu.“ Chlapec
udělal, co mu dědeček řekl. Ale všechna voda protekla z koše dříve, než se k dědečkovi vrátil. Chlapec běžel zpátky k řece, znovu naplnil koš a utíkal tak rychle, jak uměl, zpátky do domu. Ale zase byl koš prázdný. Úplně bez dechu řekl: „Dědo, to není možné, nosit v koši vodu. Vezmu
si kbelík!“ Ale dědeček ho zadržel a řekl: „Ty to dokážeš. Snaž se jenom trochu více!“ Chlapec poslechl, i když věděl, že je to nemožné. Když se vrátil, byl koš zase prázdný. Dědeček se podíval na něho a usmál se: „Ty si myslíš, že je to nesmyslné. Podívej se na koš!“ Tu chlapec zpozoroval, že koš vypadal úplně jinak. Předtím byl zaprášený a se zbytky dřeva, ale teď byl čistý.
Tu mu dědeček vysvětlil: „Totéž se stane, když budeš poctivě číst Bibli! Snad vždycky všemu neporozumíš a mnohé zase znovu zapomeneš. Ale když budeš číst pravidelně, ona tě vnitřně promění.“ Tehdy pochopil chlapec, že je důležité pravidelně číst Bibli, i když člověk mnohé zase zapomene. Stejné je to s růžencem. On nám pomůže lépe a hlouběji porozumět evangeliu. Promění nás zevnitř. Když se
dívám nazpět na svůj život, mohu zjišťovat vděčně a radostně, ale také poněkud zahanbeně, jak často jsem mohla zakusit pomoc z nebe, která mě zevnitř změnila. To připisuji často růženci. On mě pozvedl v srdci k Matce Boží, která mi neodmítla pomoc.
Ano, teď právě myslím na slova staré modlitby: „Panno, Matko Boží, dej, ať jsem celá tvá… Ty kdykoliv vyslyšíš dětskou modlitbu... Proto volám vytrvale v těžkostech a utrpení, Maria vždycky
pomůže, pomůže v každý čas…“
Plula jsem v proudu světa
Tato slova se hluboce vryla do mého srdce. Vidím je jako velký poklad, který do mě vložili rodiče od dětství. Vzpomínám si, že jsme se pravidelně společně modlili růženec. Když jsme my děti po uložení do postele usnuly, probudily jsme se ráno zase ve svých postelích. Láska a laskavá náruč našich rodičů nerušily náš spánek. Měly jsme to velké štěstí, že jsme mohly vyrůstat v živé víře, kterou žili před námi prarodiče a rodiče. Jakou sílu má modlitba růžence, to jsem si uvědomila teprve o mnoho let později.
Přišlo období, v němž jsem věnovala mnoho času vycházkám, ale málo času modlitbě. Úplně nepozorovaně jsem se vzdálila ochraně modlitby a běžela s duchem doby. Jsem přesvědčena, že se za mne moji rodiče a babička modlili a já jsem milostí Boží znovu sáhla po růženci. Začala jsem hledat útočiště u naší Matky Boží a už jsem růženec neopustila. Stále více jsem začala chápat, kde a jak musím svůj život změnit. Stala jsem se citlivější v rozlišování otázek svědomí a měla jsem stále větší touhu žít podle evangelia, jak to chce Pán, a ne tak, jak se to líbí světu. Už jsem se třeba nemohla na svatbách nebo o masopustu účastnit kroužků, kde se zpívaly určité písně, protože jsem si uvědomila jejich obsah. Stejně tomu bylo se špatnými vtipy. Styděla jsem se a nemohla jsem pochopit,
jak bezmyšlenkovitě se zatahuje v „žertu“ a zábavě vlastní důstojnost pod úroveň a do mravní špíny. Moje cesty mě vedly se stále větší touhou pryč od takových zábav, do kostela ke svatostánku,
do společenství s Matkou Boží… a stále více jsem si byla vědoma převeliké lásky
a milosrdenství našeho Pána…
Pokouším se dát mu odpověď na jeho lásku…
Stala jsem se řádovou sestrou. Svůj život nežiji teď jenom pro sebe, ale pro větší čest Boží a v prosbách o spásu duší. Je mojí srdeční záležitostí probudit v co největším množství lidí touhu po hodnotné modlitbě růžence, který proměňuje a očišťuje zevnitř.
Všechno jde lépe, když zůstaneme v kontaktu s naší Matkou Boží. V podstatě je to tak jednoduché – potřebujeme jenom jít s ní za ruku. Nezůstat stát, ale také se příliš rychle nehnat dopředu. Pomalu s ní procházet cestu ve svém všedním životě, vstříc radosti a úsměvu Otce.
Mějte odvahu! Pojďte se mnou!
Z Medjugorje aktuell 9/2015
přeložil -mp
Převzato z časopisu Světlo č. 39/2016
