Biskup Jospeh Strickland z Tyleru v Texasu vydal dnes, 12. září 2023, nový pastýřský list. Níže uvádíme jeho plné znění.
Moji drazí synové a dcery v Kristu:
Píši vám dnes, abych podrobněji rozebral druhou základní pravdu, o které jsem mluvil ve svém prvním pastýřském listě vydaném 22. srpna 2023: „
Eucharistie a všechny svátosti jsou božsky ustanoveny, ne vyvinuty člověkem. Eucharistie je skutečně Kristovo Tělo a Krev, Duše a Božství a přijímat ho ve svatém přijímání nehodně (tj. ve stavu těžkého, nekajícího se hříchu) je zničující svatokrádež pro jednotlivce i pro Církev.” (1 Kor 11, 27–29).
Svátosti jsou základními prvky plnosti života v Kristu a jsou především příběhem Boží lásky. Svátosti jsou kanály Boží milosti, které proudí od samotného Krista, vtělené lásky mezi námi, a posvěcují každého z nás na naší cestě do nebe. Jsou viditelnými znaky Boží lásky k nám.
Prostřednictvím důstojného přijímání svátostí se nadpřirozená Boží milost ’zjevuje ve viditelné a hmatatelné podobě a v každém z nás se zjevuje dílo Boží spásy'. Jak uvádí Katechismus Katolické církve: „
Svátosti jsou účinné znaky milosti, stanovené Kristem a svěřené Církvi, kterými se nám rozdává Boží život. Viditelné obřady, kterými se svátosti slaví, označují a zpřístupňují milosti vlastní každé svátosti. Přinášejí ovoce v těch, kteří je přijímají s požadovanými dispozicemi.” (
KKC 1131).
Katolická církev má sedm svátostí: Svátosti: křest, biřmování, eucharistie, smíření (zpověď), pomazání nemocných, manželství a svěcení. Svátosti nejsou navzájem izolovány, ale jsou navzájem utkány v jednotě božského života, který odráží a spojuje nás se službou Ježíše Krista a jeho Církve.
Svatí a doktoři Církve nám poskytli mnoho krásných úvah, nad kterými můžeme uvažovat, pokud jde o původ svátostí. Svatý Tomáš Akvinský řekl, že z probodnutého Kristova boku „
vytékaly svátosti Církve, bez kterých není možné vstoupit do života, který je pravým životem. Ta krev byla vylita na odpuštění hříchů; ta voda je to, co tvoří kalich, který dává zdraví.”
Eucharistie je v samém středu našeho svátostného života, protože
Eucharistie JE reálnou přítomností samotného Krista. Mým záměrem v tomto listě je mluvit hlavně o Eucharistii a o důležitosti nepřijímat našeho Pána ve svatém přijímání nehodně. O ostatních svátostech budu podrobněji mluvit v budoucích pastýřských listech.
Eucharistie: Jednoduše řečeno,
Eucharistie je zdrojem a vrcholem křesťanského života. Je to Tělo a Krev, Duše a Božství našeho Pána Ježíše Krista – jeho skutečná přítomnost mezi námi. Když požíváme Eucharistii, nadpřirozeným způsobem se začleňujeme do Krista a zároveň jsme spojeni se všemi ostatními, kteří patří ke Kristovu tělu.
Svaté přijímání je důvěrné setkání s Ježíšem Kristem. Ježíš řekl:
„Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj.
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.
To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“
Jeden z nesčetných příběhů z dějin Církve přináší krásné poselství o síle Eucharistie. Svatý Damián z Molokai, belgický kněz v polovině 19. století, byl poslán na misijní pole na Havaji, kde měl strávit svůj život péčí a službou těm, kteří byli postiženi malomocenstvím. Svatý Damián dlouhá léta miloval kolonii malomocných a staral se o ni sám, staral se o fyzické a duchovní potřeby všech členů komunity. Mohli bychom se ptát, co mu mohlo dát duchovní sílu na tak náročnou a srdceryvnou misi, misi, která skončila tím, že se sám nakazil touto nemocí a zemřel na ni. Svatý Damián nám dává odpověď: řekl, že to byla Eucharistie.
Svatý Damián napsal: „
Kdyby nebylo neustálé přítomnosti našeho Božského Mistra v naší skromné kapli, nebylo by mi možné vytrvat ve sdílení údělu trpících na Molokai… Eucharistie je chléb, který dává sílu… Je zároveň nejvýmluvnějším důkazem jeho lásky a nejmocnějším prostředkem, jak v nás rozvíjet jeho lásku. On se každý den dává, aby naše srdce jako žhavé uhlíky zapálila srdce věřících.”
Eucharistie byla duchovní silou svatého Damiána a Pán chce, aby byla i naší silou.
Život ve svatosti jako členů Katolické církve, mystického Kristova těla, závisí na víře v reálnou přítomnost Ježíše Krista v Eucharistii. Od samého počátku Církve až dodnes svatí a mučedníci žili a umírali pro svou víru ve Skutečnou přítomnost; králové a obyčejní lidé klečeli bok po boku ve víře ve Skutečnou přítomnost; a nesčetné eucharistické zázraky na celém světě nadále svědčí o Skutečné přítomnosti našeho Pána v Eucharistii. Během věků Církev dospěla k hlubšímu a hlubšímu pochopení tohoto posvátného tajemství, které dnes známe jako
dogma o transsubstanciaci.
Transsubstanciace je slovo, které Církev používá k popisu změny, která se uskutečňuje při každé mši svaté, když kněz vysloví slova konsekrace: "
Toto je mé Tělo." "
Toto je moje Krev." Když kněz vysloví tato posvátná slova,
podstata chleba a vína se přeměňuje naším Pánem na jeho Tělo a Krev a zůstává jen vzhled (tedy fyzické vlastnosti) chleba a vína. Naše smysly tuto proměnu nemohou vnímat, ale v tomto posvátném okamžiku, kdy se setkává nebe se zemí, je pro nás zmrtvýchvstalý Kristus skutečně přítomen v každé mši svaté, tak jak nám řekl, že bude: „
A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skončení světa.” (Mt 28, 20).
Jako katolíci jsme s radostí povinni věřit, že Kristus je skutečně přítomen v Eucharistii.
V prvním listě Korinťanům nám svatý Pavel říká: „
Kdo by tedy jedl chléb nebo pil Pánův kalich nehodně, bude se muset zodpovídat za Pánovo tělo a krev. Člověk by měl zkoumat sám sebe, a tak jíst chléb a pít kalich. Neboť kdo jedl a pil bez rozlišení těla, jedl a pil soud nad sebou samým.” (1 Kor 11, 27–29)
Při každé mši svaté se bezprostředně před přijetím Kristova těla ve svatém přijímání modlíme: „
Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo a moje duše bude uzdravena.“ Když se modlíme tuto modlitbu, uznáváme, že všichni jsme hříšníci, a proto nejsme hodni přijmout Tělo a Krev Páně z vlastní vůle, ale uznáváme, že Jeho nejvyšší dílo milosrdenství nás činí hodnými, ” když se rozhodneme se přijmout Jeho milost a přizpůsobit svůj život Jeho milosti.
Základní výzvou pro nás všechny je, abychom se individuálně snažili o svatost a abychom se ujistili, že každý smrtelný hřích, kterého jsme si vědomi, jsme před přijetím svatého přijímání svátostně vyznali. Přijímání Eucharistie při ignorování neodčiněného smrtelného hříchu v našem životě nebo bez rozlišování skutečné přítomnosti našeho Pána přináší spíše duchovní záhubu než hlubší život v Kristu.
Smrtelný hřích je každý hřích, jehož věc je těžká a který byl spáchán úmyslně a s plným vědomím jeho závažnosti. Mezi tyto těžké záležitosti patří (mimo jiné): vražda, přijetí potratu nebo účast na něm, homosexuální skutky, pohlavní styk mimo manželství nebo v neplatném manželství, úmyslné propadnutí nečistým myšlenkám, používání antikoncepce atp. Máte-li dotazy týkající se hříchů nebo potřeby svátostné zpovědi, naléhavě vás vyzývám, abyste si promluvili se svým farářem; a pokud jste spáchali smrtelný hřích, prosím vás, abyste se před přijetím Eucharistie vyzpovídali.
Kodex kanonického práva z roku 1983 uvádí:
„
Člověk, který si je vědom těžkého hříchu, nemá … přijímat Tělo Pána bez předchozí svátostné zpovědi, není-li přítomen vážný důvod a není možnost zpovědi; v takovém případě má mít na paměti povinnost vykonat úkon dokonalé lítosti včetně úmyslu se co nejdříve vyzpovídat.” (CIC 916).
Toto učení se nachází i v Didaché, raně křesťanském dokumentu z období kolem roku 70 n.d. l. Tyto dokumenty, napsané s odstupem téměř 2 000 let, zdůrazňují, že Církev'neustále chápe důležitost uvědomování si svých hříchů a snahy o svátostnou zpověď, když je to nutné.
Žijeme-li záměrně způsobem, který je v rozporu s učením katolické víry, a tvrdohlavě se držíme přesvědčení, která jsou v rozporu s pravdou, kterou učí Církev, dostáváme se do stavu vážného duchovního nebezpečí. Můžeme se utěšovat tím, že to lze napravit, protože hojné Boží'milosrdenství je nám vždy k dispozici, ale musíme se pokorně kát a vyznat své hříchy, abychom dostali jeho odpuštění.
Tímto se dostávám k dalšímu bodu, o kterém bych chtěl mluvit, protože se o něm pravděpodobně bude diskutovat na nadcházející synodě o synodalitě.
Hodně se diskutovalo
o osobách, které se identifikují jako členové LGBTQ komunity a chtějí přijmout svaté přijímání. Považuji za důležité uvést v tomto pastýřském listu následující:
Církev nabízí lásku a přátelství všem jednotlivcům LGBTQ, jak to nabízí Kristus každému z nás, a Církev se snaží umožnit každému člověku žít autentické povolání ke svatosti, které pro něj zamýšlí Bůh.
Musíme však jasně říci, že
Církev nemůže nabídnout svaté přijímání osobě, která aktivně žije ve vztahu s osobou stejného pohlaví, nebo pokud osoba nežije jako pohlaví, pro které ji Bůh stvořil při jejím početí a narození.
Církev učí, že
ti, kdo zažívají pocity náklonnosti ke stejnému pohlaví nebo genderovou dysforii, nehřeší jednoduše proto, že takové pocity mají, ale svobodné jednání na základě těchto pocitů je hříšné a není v souladu s Božím záměrem pro své děti.
Pro ty, kteří zažívají tyto pocity, je to skutečně těžká cesta, proto vás povzbuzuji, abyste hledali duchovní a emocionální podporu u svého faráře a u věřících rodinných příslušníků a přátel, kteří vám mohou pomoci rozlišovat a žít autentické povolání ke svatosti, které pro vás Bůh zamýšlí. Rád bych vám nabídl i toto –
bez ohledu na to, kdo jsme, musíme vždy pamatovat na to, že následovat Ježíše znamená následovat cestu kříže. Bude to těžké, ale buďte si jisti, že On po ní kráčí s námi, pokud ho o to prosíme.
Dodatečně chci jasně říci, že
Církev nikdy neschvalovala a nebude schvalovat přijímání Eucharistie katolíkem, který setrvává v jakémkoli cizoložném svazku. Člověk musí nejprve litovat hříchu cizoložství a přijmout svátostné rozhřešení, a také musí mít pevné rozhodnutí vyhnout se tomuto hříchu v budoucnosti. Jinými slovy, cizoložství musí skončit, aby osoba mohla přijmout svaté přijímání. Ty, kteří možná byli v předchozím manželství, rozvedli se a nyní se chtějí znovu oddat, bych chtěl vyzvat, aby se obrátili na svého faráře, aby vám poradil a pomohl ve vaší konkrétní situaci.
Jako součást Kristova těla si musíme uvědomit, že všichni lidé jsou Božími dětmi; Kristus vylil svou krev za každého člověka. Milujeme a vítáme naše bratry a sestry, kteří nejsou katolíky, a měli bychom se snažit pozvat je do plnosti jedné, svaté, katolické a apoštolské Církve, kdykoli je to možné. Povzbuzuji vás, abyste se s nimi podělili o svou víru a pozvali je, aby se spolu s vámi zúčastnili mše svaté, i když nemohou přijímat svaté přijímání. V rámci sdílení své víry vás žádám, abyste se s nimi podělili o to, proč je Eucharistie tak výjimečná a proč je vyhrazena jen pro katolíky, kteří jsou ve stavu milosti (bez smrtelného hříchu) a kteří jsou v plném společenství s Církví.
Není málo velkých světců, kteří výstižně mluvili a psali o kráse, síle a duchovní účinnosti Eucharistie, od prvních církevních otců, jako byli svatý Justin Mučedník a svatý Ignác Antiochijský, přes doktory Církve, jako byli svatý Augustin a svatý Tomáš Akvinský, až po světce modernější doby, než byli svatý Petr Julián Eymard a papež svatý Pius X. Povzbuzuji všechny, aby si dali závazek učit se od věrných svatých, jako jsou tito, abychom prohloubili svou lásku a úctu k našemu eucharistickému Pánu, který dal své Tělo a Krev, Duši a Božství v dokonalé oběti za spásu světa.
Krása svátostí, zejména Eucharistie, nás vyzývá ke stále hlubšímu vztahu s Ježíšem Kristem, živým a přítomným mezi námi. Usilujme o hlubší víru, že Ježíš Kristus, který chodil mezi námi před 2 000 lety, zůstává s námi, jak to přislíbil. Svátosti jsou Kristus mezi námi a vyzývají nás, abychom žili jeho obětavou lásku ve všech našich vztazích s ostatními členy jeho těla – Církve.
Ať vás náš Pán požehná a ať se za vás přimlouvá naše Přesvatá Matka, abyste nadále rostli ve víře, naději a lásce.
Zůstávám vaším pokorným otcem a služebníkem,
+ Joseph E. Strickland
Biskup Tyleru v Texasu
Zdroj:
https://www.lifesitenews.com/news/bishop-strickland-reaffirms-that-unrepentant-homosexuals-adulterers-cannot-receive-communion/
Převzato z
https://www.lifenews.sk/,
článek naleznete
zde.
