Zakladatel Mary's Meals, pan Magnus Mac-Farlane-Barrow má vizi, ve které by si přál, aby byl svět bez dětského hladu a chudoby. Zde si můžete přečíst jeho úvahu nad tím, proč vlastně lidský hlad ve světě je a co můžeme změnit, aby lidé hladem trpět nemuseli.
Magnus píše:
Jednoho dne, doufám, že to nebude trvat moc dlouho, si děti v učebnici dějepisu přečtou o někdejších hladomorech a o tom, jak ve světě hojnosti každý rok umíraly hlady miliony lidí. A stejně jako my, když jsme poprvé četli o otroctví nebo holocaustu, budou pobouřeny a zároveň budou žasnout. Napadne je: „Jak je možné, že civilizace, která vyslala lidi na Měsíc a vynalezla počítače, neuměla vyřešit tento problém? Jak to, že globální společenství, které vyprodukovalo víc než dost potravin pro všechny, mohlo něco takového dopustit? Vždyť přece nebylo potřeba čekat, až někdo objeví lék proti hladu… Nebo jim to prostě bylo jedno?“
Potom si ale přečtou tu inspirativní část. Všechno o generaci, která jednou provždy konečně porazila hlad – tedy přinejmenším takový hlad, který lidi zabíjí. Dozvědí se o hnutí, které sehrálo klíčovou roli při vymýcení dětského hladu tak, že zajistilo, aby každé hladovějící dítě na světě dostalo každý den ve své škole najíst. Copak může jakákoli část lidské rodiny dosáhnout pokroku, pokud její děti nemají dostatek jídla a přístup k alespoň základnímu vzdělání?
Nejde přitom jen o zbožné přání. Víme, kolik nás dnes stojí poskytnutí každodenního školního stravování pro skoro 2,5 milionu nejchudších dětí v 18 zemích světa. Díky tomu pak můžeme vypočítat přibližnou celkovou částku, jež by byla potřeba k zajištění stravy pro všechny děti na světě, které školní stravování nutně potřebují. Odhaduje se, že v této situaci se ocitlo 140 milionů dětí a téměř polovina z nich do školy vůbec nechodí.
Jakýkoli výpočet těchto „globálních nákladů na každodenní školní stravování“ pro nejzranitelnější děti světa je pouze odhadem. I tak ale okamžitě vyvolá několik podnětů k zamyšlení a zarážejících srovnání. Například částka, kterou každý rok ve Velké Británii utratíme za domácí mazlíčky, je mnohem vyšší než suma potřebná k tomu, aby se každé hladovějící dítě na světě mohlo každý den ve škole najíst. Totéž platí o množství peněz, které jsou ročně vydány na nákup luxusních jachet v USA. A existuje mnoho velkých firem, jejichž celosvětové zisky by potřebnou částku pokryly mnohonásobně.
Nezmiňuji tyto skutečnosti proto, abych v někom vyvolával pocity provinění. Já například nadále hodlám kupovat granule pro naši milovanou kolii Moy, která jídlo potřebuje, aby se mohla každý den vesele prohánět. Jenom chci zpochybnit obecně rozšířený mýtus, že dětský hlad je nevyhnutelná realita – že rozsah problému je příliš velký na to, aby se dal vyřešit. Je úplně jasné, že to tak není. Jako globální společenství i jako jednotlivci děláme nejrůznější rozhodnutí a stanovujeme si priority. Skutečnost, že miliony chudých dětí dnes bez školního stravování trpí, je důsledkem těchto rozhodnutí. V žádném případě nejde o nějaký neřešitelný problém. Nečekáme, až lidstvo objeví zázračný lék na dětský hlad.
Hodně lidí se naštěstí rozhodlo něco s tímto problémem udělat. Mezi nimi je i hnutí těch, kdo společně usilují o to, aby bezmála 2,5 milionu dětí dostávalo každý den ve svých školách jedno výživné jídlo. Toto hnutí se jmenuje Mary’s Meals a většině do něj zapojených lidí ani tak nejde o velká čísla. Naopak se soustředí na čísla, která jsou velmi malá:
3 Kč, 10 britských pencí, 11 eurocentů, 13 centů (americký dolar) – to jsou náklady na poskytnutí jednoho z našich jídel;
550 Kč, 19,15 britských liber, 22,00 eur, 25,20 USD – za tyto částky je možné zajistit jídlo pro jedno dítě na celý školní rok.
Tato čísla nám říkají, že každý z nás může něco udělat. Nemusíme jen kroutit hlavou a ukazovat prstem na vlády a nadnárodní společnosti (a na majitele hravých kolií). Můžeme sami jednat a udělat „něco malého“… třeba jako studenti, kteří navštěvují školu Two Hills Mennonite School v Kanadě. Každý den sv. Valentýna tam pořádají sbírku „Candygram“. Navzájem si prodávají balíčky bonbonů, aby získali peníze, díky nimž prostřednictvím Mary’s Meals nasytí několik dalších dětí.
Jedna z tamních učitelek akci komentovala takto: „Když jsme o tom s našimi studenty mluvili, řekli, že mají všechno, co si jen mohou přát, zatímco jiní mají tak málo. Chtějí pomáhat a vybrali si Mary’s Meals, protože vidí, jak se jejich malá gesta rychle sčítají a pro nějaké konkrétní dítě znamenají velký rozdíl.“
Jako další příklad může sloužit německá studentka Lucia Höferová, která nedávno věnovala oslavu svých 18. narozenin našemu poslání, když jela na kole z Düsseldorfu do Mannheimu. Za pět dní ujela přibližně 300 kilometrů a získala tak dostatek finančních prostředků, aby zajistila jídlo na celý školní rok pro 626 dětí.
Pak je tady Barborka, mladá slovenská dívka s Downovým syndromem, která maluje obrázky a ty prodává, aby pro Mary’s Meals vybrala peníze. Od roku 2020 se tak zasloužila o to, že 1 400 dětí může po celý školní rok dostávat jídlo, které jim změní život. Barborčina maminka nám řekla: „Zaujala nás skutečnost, že stačí jen málo, aby se zachránily životy dětí v nejchudších zemích.“ A po celém světě jsou lidé – velmi často mladí lidé – inspirováni k podobnému způsobu pomoci.
V Česku jsou podobným příkladem z mnoha dobrovolnických akcí pro Mary’s Meals třeba
divadelní představení spolku Acord
, podávání punče
při biatlonových závodech v Novém Městě
, přestávková
akce studentů Biskupského gymnázia Brno
, obdivuhodně
vytrvalá práce nevidomé Barunky
nebo nedávné akce v
ZŠ Jeseník a pomoc dobrovolníků při KCHK v Brně.
A pak je tady spousta lidí, kteří nepořádají fundraisingové akce, ani sami finančně nepřispívají, ale přesto je jejich vklad neocenitelný. Jde o desítky tisíc dobrovolníků, – žijících v chudých komunitách, kde se jídlo podává – kteří obětují svůj čas, aby uvařili a podávali jídla (která jsou v nejvyšší možné míře připravována z místních zdrojů, aby se tak podpořili místní výrobci a pěstitelé). Přínos těchto lidí je obrovský a s přihlédnutím ke každodenním těžkostem, jimž mnozí z nich čelí, je ještě neuvěřitelnější. Jsou jádrem tohoto silného hnutí a motorem jeho neodolatelného rozmachu.
„Dobrovolnictví je pro mě důležité. Cítím se šťastná, když vidím, že děti jsou šťastné, zdravé a díky podávanému jídlu chodí pravidelně do školy,“ říká Maureen, která se od roku 2018 podílí na přípravě jídla v jedné ze škol v Keni. „Hraji velmi důležitou roli při utváření osudu těchto dětí, protože jídlo poskytované ve škole jim umožní dokončit vzdělání a získat v budoucnu nezávislost.“
A to je sen všech, kteří se připojují k hnutí Mary’s Meals – budoucnost, v níž budou děti a jejich komunity vybaveny vzděláním, které je osvobodí od chudoby a závislosti na pomoci zvenčí. Není to však jen sen o budoucnosti. Školní programy každodenního stravování už nyní proměňují některé z nejchudších a nejzranitelnějších komunit světa. Hnutí Mary’s Meals roste, protože utrpení hladovějících dětí je výkřikem, který zaznívá právě teď. Stejně aktuální je i možnost každého člověka, který už od zítřka může jejich osud změnit k lepšímu.
Doufám, že činy všech těchto jednotlivců po celém světě by se mohly stát první kapitolou v knize příběhu, který si tyto děti jednou přečtou v učebnicích dějepisu. Příběhu, který dalece přesahuje rámec organizace Mary’s Meals a jenž by se mohl jmenovat „Svět bez hladu: Jak jsme to dokázali“.
Převzato z: https://www.marysmeals.cz/kdo-jsme/novinky-a-blogy/svet-bez-hladu-jak-jsme-to-dokazali