3. bolest – Ztráta Ježíše v chrámu
Kdo se narodí slepý, není až tak nešťastný, že nevidí denní světlo; kdo se však už jednou těšil ze zraku, jen velmi těžko se smiřuje se slepotou.
Podobně i nešťastné duše, které se daly zaslepit prachem světa a odcizily se Bohu, moc netrpí, když ho nemohou najít. Kdo však byl osvícen Božím světlem a požíval lásku a přítomnost nejvyššího Dobra, cítí velkou bolest, je-li o toto Dobro oloupený.
I Maria byla zvyklá na neustálou Ježíšovu přítomnost a nyní ho v Jeruzalémě ztratila a po tři dny byla od něho odloučena. Někteří se domnívají, že tato bolest byla pro Marii nejen největší, ale také velmi krutá. A mají pravdu, vždyť při ostatních bolestech měla u sebe Syna, zato nyní trpí daleko od Ježíše, aniž by věděla, kde je!
Maria při jiných bolestech chápala důvod a účel Synova utrpení, totiž Boží vůli a vykoupení světa, ale proč se od ní Ježíš odloučil, nechápala.
Blahoslavená Benvenuta jednou toužebně prosila Matku Boží, aby ji směla doprovázet v této bolesti. Maria se jí pak zjevila s Ježíškem v náručí a Benvenuta se kochala pohledem na krásu božského Děťátka. Zjevení však najednou zmizelo a služebnice v té chvíli pocítila tak prudkou bolest, že úpěnlivě prosila Pannu Marii o slitování, aby ji uchránila před smrtí ze zármutku. Po třech dnech se jí Svatá Panna znovu zjevila a řekla jí: „
Dcero má, věz, že tvoje bolest byla jen maličkou kapkou té bolesti, kterou jsem cítila, když jsem svého Syna ztratila.“
Tato bolest má potěšit duše, které trpí duchovní opuštěností a občas jsou zbaveny sladké Boží přítomnosti. Svaté Terezii jednou sám Bůh řekl:
„
Nikdo bez svého vědomí nezahyne a nikdo nebude proti své vůli oklamán.“
Přestože Pán odchází z očí milující duše, neodchází ale z jejího srdce. Kdo však chce najít Ježíše, nemůže ho hledat v rozkoších a radostech světa, nýbrž v kříži a utrpení, jak ho hledala Maria: „
S bolestí jsme tě hledali.“ (Lk 2,48)
Modlitba
Ó požehnaná Panno, proč hledáš s takovým zármutkem svého ztraceného Syna? Copak nevíš, kde je? Nevíš snad, že je ve tvém srdci? Nevidíš ho, jak se pase mezi liliemi? Sama jsi řekla:
Můj milý je můj a já jsem jeho, on, který se pase mezi liliemi. (Pís 2,16) Tvé pokorné, čisté a svaté myšlenky a city jsou lilie, které vábí tvého božského Snoubence, aby v tobě přebýval.
Ó Maria, vzdycháš po Ježíši, ty, která jsi nikdy nemilovala nic jiného než Ježíše? Ať i já po něm vzdychám a ještě tolik jiných hříšníků, kteří ho pro své hříchy ztratili.
Má nejdobrotivější Matko, pokud se ještě tvůj Syn mou vinou nevrátil do mé duše, pomoz mi, ať ho najdu. Vím dobře, že ho najde ten, kdo ho hledá: Dobrý je Pán k těm, kdo v něho doufají, k duši, která ho hledá. (Nár 3,25) Pomoz mi však, abych ho správně hledal. Ty jsi brána, kterou se všichni dostanou k Ježíšovi, doufám, že skrze tebe ho také najdu i já. Amen.
