"Na Velehrad jíti mohu, vesele si rázuji, díky za to vzdávám Bohu, Marii se svěřuji." (poutní píseň)
Z Věteřova vyšlo ráno 39 poutníků. Slunečné roviny v pátek vystřídaly buchlovské kopce, což mělo velkou výhodu, že v lese byl stín. Na hranici brněnské diecéze s arcidiecézí olomouckou se odehrálo srdceryvné loučení: "Sbohem naše diecéze,..."
Také v pátek poutníci rozjímali nad pravdami víry, tentokrát nad již poslední, šestou: "Milosti Boží je k spasení nevyhnutelně potřeba."
Promluvu najdete ZDE.
Poutníci v předtuše blízkosti Hory sv. Klimenta se vybičovali k rychlému tempu. Dva poutníci ale omylem odbočili jinam a pak k našemu překvapení přišli s jiným proudem. Přivítali jsme je všechny zpěvem a hrou na zvonkohru, protože letos jsme byli s vranovským proudem na Klimentku první.
Po společné modlitbě Mons. Peňáz připomněl, že to, co je pro křesťany Řím, je pro nás také Velehrad. Putujeme tedy na významné místo našich dějin. Pak se oba proudy opět oddělily. Vranovský zamířil do Buchlovic se zpěvem a modlitbou.
Poutníci dostali výborné klobásky a po občerstvení tělesném se odebrali na mši svatou.
V Buchlovicích měl mši svatou otec Nik.
Po modlitbě kompletáře šli bez protestování spát.