Přinášíme poslední část svědectví od mužů a žen, kteří se z lásky „odvážili“ nabídnout sami sebe pro práci na vinici lidství a Evangelia.
IV. Hymnus díkuvzdání
Jean Vanier
Když slyším o hrůzách války, znásilněních a genocidách, skládám díky
za ty mnichy a mnišky, kteří v tichu noci zpívají chvály Bohu Pokoje.
Když jsem na ulicích Kalkaty nebo Paříže, vzdávám díky, když vidím sestry a bratry Misionáře Lásky, blízké nejvíce vyčleněným lidem.
Když jsem ve vlaku přeplněném lidí znavenými denní prací, vzdávám díky za sestry, které pokojně a radostně odříkávají liturgii dne.
Když jsem ve zločinecké čtvrti Chicaga, vzdávám díky za malá společenství sester, které tam žijí a svědčí o Dobré Ježíšově zvěsti.
Když na ulicích Paříže vidím bezdomovce a ženy, které prodávají své tělo, vzdávám díky za zasvěcené osoby, které jim vyšly naproti, aby jim řekly o pravdivém Životu.
Když navštěvuji vězně, vzdávám díky za kaplany a zasvěcené lidi, kteří si najdou čas, aby vězně vyslechli a duchovně povzbudili.
Jsem šťastný
za společenství zasvěcených mužů a žen, kteří nám připomínají, že skrze křest jsme všichni zasvěcení Bohu.
Zřetelně nám ukazují přítomnost Ježíše, který je tichý a pokorný srdcem, v našem světě, který je tolik poraněný hříchem, nenávistí, apatií, nenávistí, drogami a lhostejností.
Titul „Milovat, to je darovat všechno.“ byl inspirován poezií sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře.
Děkuji papeži Františkovi za jeho osobní pomoc při realizaci této knížky, která byla vydána na konci Roku zasvěceného života.
