Přinášíme další část svědectví od mužů a žen, kteří se z lásky „odvážili“ nabídnout sami sebe pro práci na vinici lidství a Evangelia.
81) Jedno ráno jsem se rozhodla vydat se do Lurd jako turistka.
Když jsem doputovala k Massabielské jeskyni, bylo tam velké ticho. Dlouho jsem se dívala na Nejsvětější Pannu, a později, jak si pamatuji, jsem zavřela oči – a bylo to jako hrom z jasného nebe: pochopila jsem, že život jsme dostali, abychom jej také dávali. To byl šok!
Po zralejší reflexi, kdy jsem ve svém povolání již byla pevná, musela jsem ještě počkat na vhodnou příležitost, abych řekla rodičům o svém rozhodnutí. Řekli mi, že znají moji povahu a myslí si, že toho nebudu schopná a poradili mi, abych pokračovala v předchozím způsobu života, cestovala, dělala sport a dala sama sobě čas, abych upevnila svoji volbu.
Udělala jsem to tak, jak mi poradili a po roce moji rodiče přijali moje rozhodnutí. Později byli také velmi šťastní, že jsem se takto rozhodla…
11. března 1962 jsem vstoupila k sestrám sv. Marceliny. V pensionátě, ve kterém jsem potkala děti asi sta různých národností, jsem mohla realizovat svůj životní ideál: učit francouzštinu a vyprávět o křesťanské víře studujícím, kteří přijížděli z celého světa.
-Hélène
82) Naše zakladatelka Anna Maria Javouhey dávala velký význam dnu svého křtu (11. listopadu 1779, den po jejím narození).
V době francouzské revoluce, v roce 1798, si vybrala 11. listopad, aby zasvětila svůj život Bohu ve společenství rodičů a blízkých a potvrdila svoje přesvědčení, že její zasvěcení pro řeholní život vychází plně z jejího křestního zasvěcení.
-Dominique
Titul „Milovat, to je darovat všechno.“ byl inspirován poezií sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře.
Děkuji papeži Františkovi za jeho osobní pomoc při realizaci této knížky, která byla vydána na konci Roku zasvěceného života.
