Přinášíme další část svědectví od mužů a žen, kteří se z lásky „odvážili“ nabídnout sami sebe pro práci na vinici lidství a Evangelia.
64) Nehledal jsem klášter! Proč bych toto měl dělat?
Svět řeholníků byl pro mne úplně cizí a mimo můj svět. To spíše klášter si našel mne, když jsem tam byl na návštěvě se skupinou. Pro některé z nás to bylo zajímavé objevovat klášter a popovídat si s mnichy, pro jiné – naopak – velmi nudné. Pro mne to nebylo ani jedno, ani druhé. Zaslechl jsem v sobě hlas: „Já se také chci stát mnichem.“ Mnich, který nás doprovázel a kterého jsem neznal, se mi zdál bližší a mnohem známější než moji kolegové. Po ukončení návštěvy kláštera mne tato myšlenka často pronásledovala, ale po mnoho let jsem ji několikrát odmítl. Stále jsem potřeboval více energie, abych ji odsunul. Přišlo mi jasné, že se tomu musím postavit a položit sám sobě otázku, jestli se mám stát mnichem nebo ne. Udělal jsem to. Odpověď byla jasná a vedla mne do kláštera.
Zasvěcený život je dobrodružství. Je třeba mít odvahu, aby člověk na tuto cestu vstoupil, aniž by věděl, kam vede. Jde o to, neustále se zříkat různých oblastí, které bych hledal, které se zdají milé i hodnotné i pro mnicha v klášteře. Je třeba nechat se přitáhnout jiným cílem, aby to, co je neuchopitelné nebo spíše Neuchopitelný (s velkým písmenem) vás uchvátil a vedl. Zasvěcený život je pokoj ducha. Zasvěcený život je svoboda.
-Daniel
65) V den, kdy jsem uslyšela Boží volání, jsem plakala štěstím. Toto štěstí jsem již nikdy neztratila…
-Marie – Paul
Titul „Milovat, to je darovat všechno.“ byl inspirován poezií sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře.
Děkuji papeži Františkovi za jeho osobní pomoc při realizaci této knížky, která byla vydána na konci Roku zasvěceného života.
