Nabízíme k přečtení a k hlavně k zamyšlení kázání o. Marka Dundy, které pronesl př letošní poslední mši svaté na vranovské pláži....
Pochválen buď Pán Ježíš Kristus,
Bratři a sestry, když slyšíme to 1. čtení, kde je Židům připomínáno, že je třeba brát Pána Boha vážně, tak si můžeme uvědomit, že mnozí před námi už takto vážně brali Pána Boha, a že ten jejich život se podle toho utvářel. Mnozí dosáhli toho, že se stali svatými a mezi svatými mají privilegované místo mučedníci.
Mučedníky osobně dělím na dvě skupiny- na ty, kteří prošli mučednictvím velice rychle- to jsou ti, kterým byla useknuta hlava- například sv. Cyprián, sv. Jakub, sv. Tomáš More...Ano, bylo to strašné, ale netrvalo to moc dlouho, a pak jsou mučedníci, kteří trpěli dlouho než dorazili k té smrti mučednické- sv. Jan Sarkander, sv. Vavřinec a svým způsobem i dnešní světec sv. Maxmilián Kolbe.
Maxmilián bývá většinou zmiňován právě kvůli tomu poslednímu hrdinskému skutku, kde v koncentračním táboře nabídl, že se vymění za odsouzeného spoluvězně, že půjde místo něho do bunkru hladu. 21 dní tam pomalu umíral, ale musíme vidět, že tady toto završení jeho života mělo mnohem hlubší kořeny již dříve. On už v době svým studií v Římě, měl v srdci obrovskou touhu získat pro Pannu Marii celý svět. Založil Rytířstvo Neposkvrněné a později začal vydávat časopis, který česky také známe, Immaculata. A ta jeho touha získat pro Pannu Marii celý svět nebyla proto, aby něco dosáhl, ale protože přál každému z lidí záchranu. Vždyť Panna Maria, co chce?....Každého přivést ke svému Synu. Kdo se dostane k Ježíši Kristu, ten je zachráněn. Kdo Ho přijme jako svého přítele, kdo se nechá očistit jeho krví.
Když Maxmilián takto toužil po tom, získat pro Pannu Marii každého, a vlastně mu prokázat tu nejlepší službu, aby se jednou mohl dostat do nebe, tak byl ochoten pro to přinášet jakékoliv oběti. Měl chatrné zdraví, ale to ho nezastavilo, aby obětavě pracoval na vydávání časopisu, nezastavilo ho to před tím, aby se vydal na misie až do Japonska, nezastavilo ho to ani v době, kdy byl na začátku války spolu s dalšími odvážen do vězení. On byl ochoten stále obětovat cokoliv pro to, aby získával duše pro Pannu Marii, aby tak jim pomohl
A ta jeho touha, ta jeho láska k Panně Marii, ta byla takovou hnací silou pro všechno jeho konání. A jestliže někdo má rád, tak nestojí se založenýma rukama, ale koná. Koná vždycky to, co je v jeho možnostech. A Maxmilián konal stále i v tom koncentračním táboře, kde se ocitl v tom roce 1942, kde mnozí přežívali jen pár dní a někteří dokonce hned šli do plynu, tak i tam nacházel prostor, aby mohl konat z lásky a aby získával i tam duše pro Pannu Marii.
A tak je pro nás velkým příkladem a možná nás to i provokuje k tomu, abychom si položili otázku: Hořím i já pro něco, co stojí za to? A nebo je to jen to, že jdu s proudem a že prožívám jen to, co zrovna teď přichází?
My věřící bychom měli postupně objevit, že to nejpodstatnější je, abychom se dostali do nebe, a pokud možno s námi i další díky nám. Každý s nás má určité možnosti, aby pracoval jak na sobě, tak ve prospěch druhých. Příklad světce Maxmiliána Kolbeho nám může být zvlášť blízký, protože když studoval v Římě, tak jak o. Deepak, tak musel i přes naše území projíždět. O to víc, ať je nám také blízkým. Amen.