Přinášíme další část svědectví od mužů a žen, kteří se z lásky „odvážili“ nabídnout sami sebe pro práci na vinici lidství a Evangelia.
61) Vím, že Kristus si mne přitáhl a já „běžím“, abych Ho chytila.
Pevně věřím, že první „Ano.“ z dětství ve mne zůstává jako „štěstí“ všech okamžiků. Podle toho mohu, myslím, říci, že jsem velmi šťastná na této cestě víry jako řeholní sestra. Cestě svítání a stínů, hříchu a milosrdenství, protože vím, komu důvěřuji. Je úžasné nést společně milost zasvěceného života jako „dar Ducha svatého daný církvi“. Toto všechno nepochází od nás, ale přijímáme to jako dar z Boží milosti. Zde je to, co bych řekla mladému chlapci nebo dívce, která se zajímá o zasvěcený život.
-Marguerite – Christiane
62) Pán povolal nás a stále povolává další mladá děvčata i chlapce.
Kontakt s věřící komunitou jim pomůže nalézt odpovědi na otázky a poznat, jaký je zasvěcený život: život víry, velkomyslnosti, spolu s jeho radostmi, smutky, a dokonce i utrpením. Pomáhá jim poznat, jestli se hodí pro život v komunitě. Přicházejí do kontaktu s pastýřskými povoláními, s kněžími, a poznávají autentičnost Kristova volání. Zažívají duchovní obnovy. Pokud mladý člověk dokáže odpovědět na povolání, které k němu patří, může si být jist, že bude šťastný, a my o tom můžeme svědčit.
-Franciszkanka
63) Ano, je to pravda, takový život vyžaduje velkou oběť, ale pro mne není nejdůležitější to, co opouštím, ale to, co nalézám.
-Klaryska
Titul „Milovat, to je darovat všechno.“ byl inspirován poezií sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře.
Děkuji papeži Františkovi za jeho osobní pomoc při realizaci této knížky, která byla vydána na konci Roku zasvěceného života.
