„Vyprošujme si milost, abychom každý den pamatovali na to, že nejsme zapomenutí Bohem, že jsme jeho milované děti, jedinečné a nenahraditelné. Pamatovat na to nám dá sílu nevzdávat se tváří v tvář protivenstvím života.“
Tento odkaz rozeslal přes sociální sítě papež František 14. srpna, v den liturgické vzpomínky na sv. kněze a mučedníka Maxmiliána Kolbeho.
Jak známo, sv. Maximilán Maria Kolbe - polský kněz z řádu minoritů (Řád menších bratří konventuálů) zemřel jako mučedník v koncentračním táboře Osvětim v roce 1941. Obětoval se za svého spoluvězně - otce rodiny - a žádal přijmout místo něho trest smrti vyhladověním.
Sv. Maximilián, který se vyznačoval také zvláštní úctou k Panně Marii, se narodil v Polsku v roce 1894. V roce 1917 založil evangelizační hnutí s názvem
Rytířstvo Neposkvrněné (lat.
Militia Immaculatae), které je dnes rozšířeno po celém světě. Ve třicátých letech 19. století působil také jako misionář v Japonsku. Blahořečil ho sv. Pavel VI. v roce 1971, kanonizovaný byl v roce 1982 sv. Janem Pavlem II.
„
Sv. Maximiliána Kolbeho můžeme definovat jako apoštola Neposkvrněné Panny Marie“, říká pro
Vatican news předseda hnutí
Militia Immaculatae, teolog a autor několika knih o životě tohoto světce – duchovní otec Rafaele Di Muro. Jak vysvětluje, Maximilián Kolbe věnoval pozornost také komunikačním prostředkům:
„
Byl apoštolem Neposkvrněné Panny Marie, ale i apoštolem médií. Dělal všechno pro to, aby druhým pomohl poznat mateřskou lásku Panny Marie k lidstvu a dělal to prostřednictvím těch nejsofistikovanějších prostředků své doby – tisku a rádia – jen, aby se Boží slovo dostalo k lidem, kteří zažívali První a Druhou světovou válku.“
Sv. Pavel VI. Maximiliána Kolbeho definoval jako mučedníka lásky…
„V roce 1971 Pavel VI. blahořečil sv. Maximiliána a zdůrazňuje toto jeho gesto. Kromě toho, Pavel VI. jej definoval jako „světce radosti“, spolu se sv. Terezií od Dítěte Ježíše. To znamená radostnou lásku, radostné darování se. (…) Mluvit o něm fascinuje i nové generace, které v něm vidí příklad neuvěřitelné lásky.
Dal zvítězit lásce i v situaci nenávisti, bolesti, uprostřed všech brutálností, které si jen můžeme představit a ty nezabránily Maxmiliánovi vykonat gesto lásky. Jak říkají ti, co přežili Osvětim, to bylo jedním velkým poselstvím pro celý koncentrační tábor, ve kterém Maximilián žil.
Papež Wojtyla při jeho kanonizaci v roce 1982 řekl, že sv. Maximilián měl tři velké lásky: první byl Ježíš Kristus, druhou Neposkvrněná Panna Maria a třetí sv. František. Tato slova jsou syntézou duchovního života sv. Maximiliána.“
Je to gesto, které má co říci i naší epoše, říká kněz a teolog Di Muro:
„Maximilián nám pomáhá pochopit, že
je možné dovolit lásce zvítězit, a to vždy. Během tří měsíců, ve kterých žil v koncentračním táboře Osvětim v roce 1941, ho jeho spoluvězni velmi oceňovali za gesta lásky, která konal i během věznění – za jeho darování jídla těm, kteří na tom byli nejhůře, jeho poskytování svátosti zpovědi, slavení mše svaté a to i utajeným způsobem… Maximilián se během těch tří měsíců v táboře stává referenčním bodem pro mnohé, kteří ho znají a oceňují jeho způsob darování se, a to i osobám jiných náboženství. Jeho láska je tou láskou, která přichází (…) od Krista, od Marie, od sv. Františka a dokáže si razit cestu i na tak strašném místě, jakým byl Osvětim.“
Zdroj:
https://www.vaticannews.va/sk/cirkev/news/2019-08/sv-maximilian-kolbe-mucenik-lasky-uprostred-osviencimu.html; 14. 8. 2019
Převzato z
https://slovenskydohovorzarodinu.sk/,
článek naleznete
zde.