Blahoslavená Alfonza Maria už od dětství viděla v knězi samotného Boha. Když ho měla možnost potkat, dlouho jej soustředěně sledovala pohledem a říkala si: „Kdybych s ním jen mohla mluvit. Určitě by mi vyprávěl o Bohu.“
Křížová cesta za kněze s bl. Alfonzou Marií
Ve sbírce spisů bl. Alfonzy Marie s názvem Modlitby, ponaučení a napomenutí, ve které jsou rady a ponaučení pro duchovní život, se můžeme dočíst o tom, kdo jsou kněží, jak mají následovat Ježíše nebo jakým způsobem mají nabýt vlastnosti dobrého kněze. Podle bl. Alfonzy Marie jsou kněží vysluhovatelé Božích milostí. Jsou to bratři a přátelé našeho Spasitele. Vzhledem k tomu, že mají být důstojnými zástupci našeho Spasitele, musí ho následovat a hluboko do svého srdce vtisknout Jeho tvář a ctnosti. Tyto potřebné vlastnosti dobrého kněze získají meditací o utrpení Ježíše Krista.
Procházejme teď zastaveními Ježíšovy křížové cesty s blahoslavenou Alfonzou Marií.
Ponořeni v tichu čerpejme z jejího duchovního bohatství, aby nás naučila meditovat o utrpení Ježíše Krista a vyprošujme požehnání a sílu všem kněžím na světě, zvláště těm, kteří nás pokřtili, přivedli k prvnímu svatému přijímání a udělují svátost smíření. Modleme se za ně, aby nezapomněli, že jsou pořád vyvolenými syny nebeského Otce.
Nebeský Otče, ty nám dáváš vzory ve svých svatých, ke kterým patří i blahoslavená Alfonza Maria, velká ctitelka a duchovní matka kněží. Prosíme tě, nakloň sluch k její přímluvě, když ji i my teď vzýváme s prosbou, aby nás vedla touto křížovou cestou Tvého Syna a silou své přímluvy pomohla u tebe dosáhnout pomoc především:
- kněžím, kteří opustili kněžské řady, ale zůstávají tvými kněžími navěky;
- kněžím bloudícím, aby je zachytilo pravé světlo a poznali cestu návratu k Bohu;
- kněžím přetíženým, aby silou Ducha Svatého pookřáli na těle i na duchu a vrátili se ke svým kněžským povinnostem
- kněžím věrným, aby s jistotou následovali svého Božského Mistra na cestách k lidské duši;
- kněžím horlivým, aby se nedali odradit nepochopením a zklamáním, ale v pokorné modlitbě vždy nabyli rovnováhu; a též nadšení pro všechny mladé muže, kteří se rozhodují vstoupit do šlépějí Tvého Syna, věčného Velekněze.
Zároveň děkujeme za rodiny a zvlášť matky, které darovali Bohu a Církvi svého syna-kněze.
I. zastavení: Pán Ježíš je odsouzený na smrt
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Velekněží na něj mnoho žalovali. Tu se ho Pilát znovu otázal. „Nic neodpovídáš? Pohleď, co všechno na tebe žalují!“ Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil." (Mk 15,3-5)
Hle, člověk! Jidášem zrazený, svým národem zavržený, bičováním zesláblý a rozbolavělý.
Kněze, který cítí opuštěnost, odsouzení nebo pohrdání ve své kněžské službě, bl. Alfonza Maria povzbuzovala těmito slovy:
„Největší milost, kterou nám Bůh ve svém utrpení udělil, je ustanovení Nejsvětější svátosti oltářní a kněžské svěcení, díky němuž potom mohou kněží vysluhovat svátosti. Na to však dostatečně nemyslíme, nemáme v dostatečné úctě kněze, nemodlíme se za ně a jsme velmi vzdálení od Boha, namísto toho, abychom mu za ně děkovali. To způsobuje mnoho zla a je to velká nevděčnost vůči Bohu. Jaká je to jen zodpovědnost před Bohem!
Nehledě na to, musíme obdivovat velké Boží milosrdenství. Přestože jsme tak nevděční, on k nám neustále vychází vstříc svou milostí, aby nám tím víc a více ukázal své milosrdenství.
Když si kněz opravdu uvědomí velikost této Boží lásky, tak se musí roztéct v slzách. Myšlenka na odsouzení, utrpení a smrt Ježíše naučí kněze nepodstatné věci odložit stranou a všechno podstatné nést s trpělivostí. A ať to nenese jen s trpělivostí ale hlavně s odvahou, protože před očima má vždy svůj Božský zdroj.“
Modleme se: Pane, dej sílu kněžím, když cítí pohrdání, jsou opuštění, zrazovaní, odsuzovaní a když cítí strach před mocnými tohoto světa. A nám dej milost, abychom si každého kněze upřímně vážili a podporovali ho – hlavně duchovně – v jeho náročné kněžské službě.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
II. zastavení: Pán Ježíš bere kříž na svoje ramena
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Pilát jim vydal Ježíše, aby ho ukřižovali. Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané „Lebka“, hebrejsky Golgota.“ (J 19, 16-17)
Takové obrovské břemeno, tak těžký kříž položený na ramenou po bičování, po mučení hlavy trnovou korunou, po velkých duševních otřesech…
Knězi, který každý den musí vzít svůj kříž povinností na ramena, bl. Alfonza Maria dává radu:
„Kněz ať během dne pamatuje na mnohé pravdy křesťanské víry, ale hlavně ať myslí na utrpení našeho Pána Ježíše Krista. Ať nezapomíná hlavně na rány našeho Spasitele. Ty ať jsou každý den předmětem jeho rozjímání.
Kněz, ať si je jistý, že v každodenním rozjímání načerpá nejdůležitější milosti, a tak nabude vnitřní pokoj.
Když kněze obklopí starosti a problémy farnosti a věřících, je vnitřně sklíčený a dopadá na něho tíha, ať obrátí zrak na rány našeho Spasitele. Tento pohled mu ulehčí vše, s čím zápasí a dodá mu odvahu natolik, že nakonec si bude sám přát v mlčení přetrpět s naším Spasitelem všechno, co přijde.
To se však nedá vyjádřit slovy, to musí kněz vnitřně prožít. Kdybych jen mohla všem kněžím povědět, jakými jsou šťastnými osobami a jak vznešený je jejich stav! Kéž by všichni pocítili, jak velice je Bůh miluje!
Kněz, který na toto všechno myslí, načerpá z rozjímání tolik odvahy, že se nemusí ničeho obávat, ale opravdu ničeho. Copak nežije stále víc jen v Ježíši, jen a jen v Bohu samém? Na všechno těžké bude hledět s lehkostí, všechno snese raději a a bude úplně pohlcený láskou k Bohu. Za to patří kněžím úcta, kterou mi od dětství vložil Bůh do srdce, ale nikdy jsem ji nepocítila do takových podrobností jako právě teď.“
Modleme se: Pane, dej ducha oběti kněžím, kteří jsou unavení, kteří jsou v jakémkoli nebezpečí zevšednění. A nám, kteří za ně prosíme, dej milost, abychom jim nepřitěžovali, ale naopak jim pomáhali nést jejich kříž se skutečnou úctou a pochopením.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
III. zastavení: Pán Ježíš padá pod křížem poprvé
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Všichni jsme bloudili jako ovce, šli jsme každý vlastní cestou; a Pán na něho uvalil nepravost nás všech.“ (srov. Iz 53,6)
Dřevo kříže je těžké a tlačí na Ježíšova zraněná ramena… Ruce má přivázané, a tak se nedokáže chránit při pádu.
Ani jeden kněz není ušetřený lidských slabostí a pádů. Proto bl. Alfonza Maria všechny kněze upozorňuje:
„Je to strašné, když kněz přilne ke světu a hledá jen svět. Je to velká zodpovědnost zapomenout na Boží milost a toužit po žádostivosti až natolik, že mu Bůh nakonec odejme světlo.“
Jaké je to velké neštěstí! Pokud se to stává často, kněz potom přestane myslet na důstojnost svého kněžského stavu a na nekonečnou Boží lásku, kterou Bůh měl k němu v momentě kněžského svěcení. Proto se někteří kněží tak lehko vyhýbají Boží lásce a snaží se zalíbit světu.
Jak jen tímto konáním někteří kněží deformují obraz Boha ve svých věřících! Jak je to velká nevděčnost! Nedá se ani vypovědět, kolik dobra tito služebníci oltáře zanedbávají, kolikému zlu vytváří prostor a jak nekonečně mnoho z toho získává satan. Je to strašné! Toto jsou kněžské pády. Proto", říká bl. Alfonta Maria, „mě k modlitbě za kněze hnala velká síla. Přála jsem si, aby moje tělesné bolesti byly ještě silnější, jen abych tím kněžím pomohla změnit jejich situaci.“
Modleme se: Pane Ježíši Spasiteli, který padáš pod křížem bolesti, voláme k tobě o milost záchrany pro kněze, které vábí hřích a kteří jsou nakloněni zradit kněžský ideál a stav. Pro své trpké ponížení, smiluj se nad nimi. Ať se vzpamatují a odmítnou každé pokušení.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
IV. zastavení: Pán Ježíš se potkává se svou matkou
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.br>
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„U Ježíšova kříže stála jeho matka. (Jn 19, 25a)
Panna Maria, Boží matka, potkává svého syna Ježíše na cestě na Kalvárii. Její neposkvrněné a přece velkou bolestí naplněné Srdce je na smrt zraněné. Navzdory vší beznaději věrně stojí při svém Synu, kráčí s ním a vytrvá s ním i na Kalvárii.
Tak věrně bdí nad kněžími i bl. Alfonza Maria a když ji kněží navštěvují, mateřsky k nim promlouvá:
„Velké milosti Bůh uděluje jen těm kněžím, kteří jsou mu věrní. Jak mě jen děsí, když myslím na velké povinnosti kněží a na mnohé milosti, které jim Bůh uděluje, ale i na to, jak je kněží mohou zneužívat. Zvlášť, když se ocitnou na scestí, začnou hledat sebe samé a chtějí se zalíbit světu. Bez Boha nemůže kněz nic udělat.
Bůh knězi neodmítne žádnou milost, když o ni prosí, zvlášť pokud o ni prosí s důvěrou. Bůh jedno neumí: odmítnout něco knězi, protože kněžský stav je tak vznešený. Kněz je ustavičný zázrak, zvláště když slouží mši svatou a vysluhuje svátosti. Bez zvláštní milosti by kněz nemohl nic, proto mu Bůh přichází na pomoc při vedení těch, kteří jsou mu svěření, proto dělá tak velký a ustavičný zázrak. Bůh tento zázrak uskutečňuje na tom knězi, který ho hledá a oslavuje. Síla a působení, které kněz dostal od Boha, je velká a láska, kterou mu Bůh prokázal, je bez hranic, takže není možné, že by mu Bůh nebyl ku pomoci, když se jen trochu bude snažit probudit v sobě Božího Ducha.
Toto tvrzení je tak pravdivé, že nemocný toužící po svátostech, které mu jen kněz může udělit, by za to vylil i svoji krev. Nemocní se cítí zavázáni děkovat Bohu za tak velké milosrdenství, které jim prostřednictvím kněžské služby prokázal, když jim kněz uděluje svátosti jako pramen velké útěchy.
Modleme se: Panno Maria, ty nazýváš kněze svými nejmilejšími syny, zůstaň s nimi na jejich křížové cestě. Svěřujeme ti je jako nejdražší poklad této země. Chraň je, pošli i jim dobré duchovní vůdce a znásob jejich počet novými kněžskými povoláními.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
V. zastavení: Šimon Kyrenský pomáhá nést Pánu Ježíši kříž
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem." (Lk 23, 26)
Šimone, nezazlíváme ti, že jsi nerad a z donucení pomohl Ježíšovi. I my často bereme svoje kříže neradi a druhým pomáháme spíš z donucení. Ale tak, jako ty jsi pocítil požehnání Ježíšova kříže, i my chceme pocítit radost z přijetí tíhy kříže a bolesti druhých a s důvěrou i pokojem kráčet za tebou.
Každý člověk se může unavit a výjimkou není ani kněz. Proto bl. Alfonza Maria doporučuje kněžím – jako dobrým vůdcům svatých duší – tuto důležitou povinnost:
„Buďme pozorní na vnitřní pohnutky milostí u těch, které Bůh svěřil našemu vedení. Dobro, které se tím realizuje, si neumíte ani představit. Bez dobrého duchovního vedení se ztrácí tak moc milostí a tak mnozí, které Bůh předurčil k dokonalosti, nedokáže jít vpřed, protože jim chybí potřebné a nevyhnutelné duchovní vedení.“
Proto se i bl. Alfonza Maria za svého duchovního vůdce a zpovědníka neustále modlila slovy:
„Ježíší, moje lásko, dej mému zpovědníkovi milost, aby poznal tvoji svatou vůli. Vlož do jeho úst slova, která osloví mé srdce, dej mu svou milost a pomoc, aby mě varoval před pýchou a sobectvím. Můj Božský Ženichu, budu tě prosit, dokud se nade mnou nesmiluješ prostřednictvím mého zpovědníka. Chci ve slovech zpovědníka poznat tvou vůli, proto mluv ke mně prostřednictvím jeho úst. Daruj mu potřebné světlo a pomoz mu. Chci ho poslouchat.“
Modleme se: Pane, děkujeme ti za naše kněze, duchovní vůdce a zpovědníky. Mnohokrát nám v našem životě pomohli nést kříž každodennosti, zachránili nás před pádem, zakolísáním či krokem mimo cestu. Modleme se horlivě za ně, aby jim Pán udělil potřebné dary Ducha Svatého.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
VI. zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši roušku
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben." (Iz 50,7)
Jak je jen znetvořená Ježíšova tvář, tvář muže bolesti. Nejkrásnější z lidských tváří je pokryta prachem. Žena ze zástupu se soucitným srdcem pomáhá a nebojí se. Ježíš její službu přijímá a navzdory svému utrpení myslí na to, jak ji odměnit.
Často se knězi stává, že navzdory vší snaze jít člověku vstříc, se setkává s nepochopením, nedoceněním, kritizováním a posuzováním. Bl. Alfonza Maria každého kněze utěšuje slovy, že Pán o všem ví a navzdory utrpení ho nezapomíná odměnit a dodává, že
„náš Spasitel otvírá knězi své srdce a vtiskuje mu svou podobu. Často se dokonce stává, že tato podoba Ježíše se projeví navenek u kněze v jeho rysech tváře a v jeho gestech, takže představuje mezi věřícími našeho Spasitele – mohli bychom říct, že je jeho portrétem.“
Proto Alfonza Maria tyto úzkosti a starosti vkládala do slov následující modlitby:
„Můj Ježíši, dlužím ti tolik vděku! Nikdy ti nepřestanu děkovat za tato doporučení pro kněze. Stále tě chci mít před očima a hluboko si tě vložit do srdce. Bojím se, abych se jen tak lehce nezpronevěřila tvé milosti. Ty přece znáš moji slabost. Smiluj se nade mnou, napomínej mě vždy víc a víc. Prosím tě, Ježíši, abych toto napomínání vždy vnímala zřetelněji a jasněji. Pro tebe je přece jen lehčí vtisknout mi to hluboko do mého srdce a do mé duše, tebe to nic nestojí, můj Bože.“
Modleme se: Pane Ježíši, prosíme o milost, abychom nikdy nekritizovali kněze a opovážlivými úsudky nepřidávali bolest kněžím, ale naopak, ať se každý kněz cítí v naší blízkosti milovaný, pochopený a v bezpečí, ve kterém najde úlevu od bolestí způsobených lidmi kolem.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
VII. zastavení:
Pán Ježíš padá podruhé pod křížem
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného." (Iz 53, 4)
Dřevo kříže z Ježíšových ramen těžce dopadlo na zem a jeho tělo se bezvládně zhroutilo k zemi. Rozbitá kolena krvácela a na dobité tělo dopadaly místo soucitu jen nadávky z davu.
I kněz se může ocitnout na zemi, mimo cesty, kde se zdá, jakoby všechno ztratil a skončil v úplné beznaději. Bl. Alfonza Maria k těmto pokořeným služebníkům oltáře promlouvá slovy:
„Je třeba pamatovat na to, že nebezpečí je všude dost a že je velké. Kněz, ať se chrání zvláště před nedbalostí v modlitbě. I nenápadná vlažnost, kterou v sobě cítí, je velkým pokušením. Hned jak zpozoruje v sobě vlažnost, ať vezme na vědomí, že je to tajná past zlého nepřítele. Zvláště je to vlažnost při rozjímání. Když kněz přestane rozjímat, zamezí mnoha milostem, které mu Bůh připravil.
Kněz ať se tedy zvlášť chrání neužitečných návštěv, protože tehdy plave v nebezpečných vodách. Nebo lépe řečeno plave ve trojím nebezpečí – že se bude modlit narychlo a s nedostatečným soustředěním, že se vystaví různým pokušením, na které ze začátku ani nepomyslí, ale nakonec satan bude neústupný a až příliš ho bude zaměstnávat věcmi tohoto světa, které budou kněze velmi pohlcovat.
Jakmile kněz přestane mít před očima obraz Božského Spasitele a víc se mu bude líbit svět, přijde k marnivým myšlenkám a tehdy se sám vystaví nebezpečí. Kněz se musí mít na pozoru zvlášť tehdy, když ve svém nitru cítí nutkání k neposlušnosti a odpor vůči svým představeným. Stane se to tehdy, když začne hanit svého biskupa a představené, mluvit o nich s pohrdáním a bude je podceňovat. Začne vášnivě řečnit a vrhne se do mnoha neužitečných věcí. To je nejčastější případ.“
Modleme se: Pane Ježíši, prosíme tě za kněze, kteří už nemají sílu vymanit se ze svých slabostí, ze situací, které je spoutávají a z chyb, do kterých vždy znovu a znovu upadají. Vyslyš naše prosby za tyto kněze, zažehni v nic jiskru naděje, a také v nás zažehni jiskru ochoty modlit se a obětovat za ně ještě víc.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
VIII. Zastavení: Pán Ježíš napomíná plačící ženy
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Za ním šel velký zástup lidu, i ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. (Lk 23,27)
Ten stejný Pán, který před chvílí přijal soucitný skutek Veroniky, odmítl pláč žen ze soucitu.
„Neplačte nade mnou! Plačte nad svými zaviněnými chybami a nad chybami druhých.“ (srov. Lk 23, 28-29)
Podle bl. Alfonzy Marie nejlepším projevem soucitu s trpícím Spasitelem je odmítnutí příležitosti k hříchu, náprava zaviněných slabostí a lepší poznání sebe sama. Proto hlavně kněžím doporučuje:
„V rozjímání o Ježíšově kříži a utrpení se kněz naučí poznávat sebe samého i to, co pro něho znamená být knězem v Božích očích. V Božím jméně má, řekli bychom, pokračovat v díle vykoupení. Ti, které Ježíš tak draze vykoupil, jsou teď svěřeni právě jemu, takže teď jim má zprostředkovat milost vykoupení, zachránit je před věčným zatracením a přivést je do nebe.
V tomto rozjímání se kněží jednoduše učí poznávat vznešenost svého stavu, aby se stali bratry Ježíše Krista a patřili mezi jeho oblíbence, aby se naučili dostatečně děkovat za tuto velkou lásku, kterou jim prokázal. Bylo by nepředstavitelnou nevděčností, kdyby svým přičiněním a vinou ztratili byť jen jediného z těch, které jim Ježíš svěřil.
A nakonec Alfonza Maria dodává:
„Bůh je všechno. Jeho přítomnost je plnost. A kde on není, tam je prázdnota a nic tam není.“
Modleme se: Pane, prosíme tě za všechny kněze, aby při pohledu na Ježíšovo utrpení, byli příkladem v odmítání i nejmenší příležitosti ke hříchu, který je příčinou Ježíšových muk na kříži. Ať k nám nemluví nadarmo, ať jejich slova nebereme na lehkou váhu, ale ať vyslechnuté pravdy přijímáme zodpovědně do našich srdcí a životů.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
IX. zastavení: Pán Ježíš padá pod křížem potřetí
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich, avšak ne má vůle ať se stane, ale tvá.“ (Lk 22,42)
Ježíš je blízko smrti z vyčerpání, opuštěný a zničený pod křížem. Jakoby nebylo člověka, který by mu v této nelidsky těžké situaci byl ochotný pomoci. Nejhorší zbraní Zlého je skleslost a vlažnost.
Jak hodnotí skleslost a vlažnost bl. Alfonza Maria? Říká:
„To, že mnozí kněží zanechají kněžství, pochází z toho, že málo myslí na vážnost a důležitost dne svého svěcení a proto se tak lehce zpronevěří nebo se už zpronevěřili svému slibu, nejdřív v malých věcech a potom i ve velkých, což je nejtěžší pád v jejich kněžském životě. Začnou hledat sami sebe, potom různé marnivosti a nakonec je přemůže vnitřní povýšenost a pýcha. Pozvolna jejich pýcha a egoismus přerostou, potom je ovládne světský duch a ten se jich postupně bude zmocňovat stále víc a víc. Potom se knězi začne všechno protivit a hnusit.
Příčinou tohoto stavu je skleslost, vlažnost a povrchnost v rozjímání. Vždycky to začíná u malých věcí, a když si nedá pozor u malých věcí, potom stále víc upadá do větších. Vášeň se stále víc nadouvá, zvlášť vášeň smyslnosti, která následně oslabuje ducha.
Každého kněze bych chtěla před tím varovat, aby bral vážně pokušení tohoto druhu a modlil se za své představené, setrvával s Bohem, protože jen když se modlí za své představené, tehdy se modlí i za sebe. Kdybych jen mohla všem kněžím povědět, jak jen jsou tyto věci důležité, i když se zdají nenápadné, ale později nabudou velkých rozměrů. Na začátku jde vždy jen o maličkosti.“
Modleme se: Pane, ať se kněží nikdy neoddávají skleslosti a vlažnosti, vždyť ty jsi přislíbil, že nikdo z nás nebude pokoušený nad naše síly. Všechnu tíhu vin a trestů jsi přijal za nás ty, Beránku Boží! Pane, pro svůj třetí pád pod křížem pomoz kněžím najít východisko z každé krize a uvědomit si velikost daru kněžství.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
X. zastavení: Pánu Ježíši svlékají šaty
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen." (srov. Iz 50,7)
Hle, Pán nebe i země je zbavený všeho, obnažený a zničený uprostřed výsměchu, zla a nenávisti. Na Kalvárii vede jen jedna cesta: kráčet nezištně a být zbavený všeho, co ještě poutá k tomuto světu.
I při rozjímání je potřebné osvobodit se od všeho a postavit se do Boží přítomnosti. Je to jedna z důležitých rad bl. Alfonzy Marie, ve které pokračuje výzvou:
„Nebojme se v těch chvílích častěji volat o pomoc našeho Spasitele prostřednictvím vnitřních vzdechů a zastavením se, abychom mohli správně meditovat. Toto je důležité poučení. Není možní se spoléhat na učenost a šířku poznání, ale je potřebné se snažit prosit o milost, pomoc a světlo od Boha. Před očima nemáme mít nic jiného, jen oslavení Boha, jeho čest, chválu jeho jména, spásu bližního a o nic jiného nemáme prosit, jen o milost přesně plnit Boží vůli. Je potřebné stále poznávat sebe samého a vždy myslet na to, že nic nezmůžeme bez Boží milosti. Nikdy se nemůžeme spoléhat na svoji schopnost, učenost a šikovnost. Jen takovým způsobem se naučíme vždy více zapomínat a odumírat sobě.
Našemu Spasiteli musíme neustále předkládat svou bídu a úpěnlivě prosit, aby nám pomohl. Máme pořád volat, aby stál při nás, ale to dokážeme jen tehdy, když budeme mít velkou důvěru a budeme to dělat jako děti. Čím obyčejněji voláme k Bohu, tím víc pozornosti nám věnuje.
Je to k zamyšlení, když si uvědomíme, že knězi, který velmi urazil Boha, je Bůh připravený vždy všechno odpustit, nehledíc na to, že mu byl nevěrný. Bůh je vždy připravený s otevřenou náručí znovu ho přijmout. Na to nemůžeme najít žádná slova, je to potřebné jen a jen prorozjímat.
Modleme se: Pane, pro hořkost této chvíle obnažení a posměchu prosíme o dar neposkvrněné čistoty pro každé kněžské srdce a dar věrnosti kněžským slibům. Pošli jim do cesty svaté kněžské vzory, které jim pomohou vytrvat v pokušeních tohoto světa. Pane, připrav si nová mužná a statečná srdce pro svatý kněžský ideál. Ať ti kněží slouží vždy důstojně, jako svému Pánu a jediné Lásce.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
XI. zastavení: Pán Ježíš ukřižován
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily.“ (Iz 53,5)
Hřeby trhají nervy a bolest v rukou a nohou je nesnesitelná. Zmučené Ježíšovo tělo zdvihají do výšky a Pán v hrozných bolestech visí nad hlavami davu. Takováto je hodina kněžského svěcení. Je to hodina vyvolení na život a na smrt.
Bezpečná duchovní vůdkyně kněží bl. Alfonza Maria ujišťuje ty, kteří jsou v těžkostech slovy:
„Kněz ať hlavně pamatuje na den, kdy přijal kněžské svěcení a na slib, který dal Bohu. Je to bod, kterému možná nepřikládá v běžném životě žádnou důležitost, ale přece je rozhodující. Stálá vzpomínka na kněžské svěcení je vždy novou milostí a dodává mu vždy mnoho odvahy.
Co může kněze zvlášť posílit, je vzpomínka na den, kdy do rukou biskupa vložil svou podřízenost a poslušnost. Bylo by dobré častěji si připomínat tyto velké milosti, vnitřní radost a spokojenost. Také rozhodnutí, ke kterému kněz dospěl a předsevzetím, které tehdy učinil. A dodává:
„Když nám Ježíš otevírá své srdce, čerpáme z něho odhodlanost a sílu, učme se proto od něho:
- nezakládat si na ničem, co je na tomto světě, ani nehledat ve světe radost;
- nedbat žádné námahy a nebát se ničeho, když je potřebné oslavit jméno Ježíše a Marie;
- učit se, jak je potřebná a prospěšná vnitřní a vnější askeze, ticho a usebranost.
Jen tehdy budeme prožívat radost z odevzdání našeho života Bohu.
Modleme se: Pane, dej, ať se kněz, ale i každý člověk ve svém životním stavu, celým srdcem přimkne k Ukřižovanému a odevzdá mu celý svůj život, protože Bůh nás tak miloval, že dal svého Syna za nás, aby nezahynul nikdo, kdo v něho věří.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
XII. zastavení: Pán Ježíš na kříži umírá
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Vezměte a jezte! Toto je moje tělo, které se obětuje za vás... Toto je moje krev, která se vylévá za vás na odpuštění hříchů… (srov. Lk 22,19-20)
Tam, kde mají kněze, mají všechno, víc jim už nikdo nemůže dát. Nikdo z lidí nemůže dát Boha v živé oběti mše svaté a ve svátostném pokrmu, jenom kněz.
Bl. Alfonza Maria ze zkušenosti říká:
„Kdyby kněží měli vždy před očima našeho umírajícího Vykupitele, našli by v něm útěchu a byli by vždy horliví v šíření úcty jména Ježíš a jména Maria. V rozjímání o utrpení Krista kněz vidí přímo do srdce našeho Vykupitele a poznává při tom pravdy spásy. Pán mu dává na vědomí to, co bude potřebovat, totiž všechno o světské vědě, aby v dané situaci dovedl dát odpověď i nejvzdělanějším tohoto světa a v pravém čase je mohl umlčet. Tyto pravdy naší spásy pozná v samotném rozjímání a v neustálém rozhovoru s Bohem.
Klečíc na kolenou jsem se pokaždé zachvěla, když jsem myslela na Ježíšovo utrpení v Olivové zahradě, na kruté ukřižování a umírání na kříži. S touhou rozjímat o Ježíšově utrpení a z lásky k trpícímu Vykupiteli se ve mně zvětšovala láska a úcta ke knězi, protože jsem v něm viděla osobu Ježíše Krista.“
Proto bl. Alfonza Maria prosí:
„Při přípravě mše svaté, při díkůvzdání, během a při všem, co podnikáme pro Boha, musíme konat jednoduše jako děti a pevně důvěřovat Boží milosti. Jen tak unikneme pýše a přehnanému strachu. Zvláště kněz, ať se chrání malomyslnosti a váhavosti. Láska, kterou Bůh obdaruje kněze, a otcovská péče o něho je nepředstavitelně veliká.“
Modleme se: Děkujeme ti, Pane, za kněze, kteří jsou pro nás tvým nejcennějším darem. Děkujeme ti, že přináší oběť mše svaté za nás ve spojení s tebou. Dej, Pane, abychom díky kněžím mohli přijímat svátosti naší spásy a opustit svět zaopatřeni pomazáním nemocných. Pane Ježíši, chceme se stále svěřovat do požehnaných kněžských rukou. Děkujeme ti, Pane, i za všechny kněze, kteří přijali pozvání do Otcova domu na věčnou Beránkovu hostinu.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
XIII. zastavení: Pána Ježíše snímají z kříže
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Tu jistý muž jménem Josef, […] zašel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. (Lk 23,50-53)
Tradice říká, že Ježíše vložili do náručí Boží Matky Marie. Bolest a naděje v srdci Marie. Bolest z toho, že lidé nepřijali Božího Syna a naděje, že Ježíš vždy splní, co přislíbil skrze Boží Matku.
Bl. Alfonza Maria se s kněžími podělila i o další zkušenost úcty vůči Boží Matce takto:
„Jak je jen dobré, když se někdo toho drží a jen po tom touží, aby ve všem plnil Boží vůli, protože tomu Bůh přijde zázračně na pomoc ve chvíli, kdy na to nejméně myslí. Ptáme se: Jak toho vůbec dosáhnout? Tak, že vždy budeme stát v Boží přítomnosti, setrvávat při Boží Matce, prosíc ji o přímluvu. Ten, kdo velmi touží po dokonalosti a svatosti, ten se musí neustále v prosbách pořád obracet k Boží Matce. Potom udělá velký pokrok a na její přímluvu obdrží milost. Řeč je však o těch, kteří se snaží o dokonalost a svatost.
Kdybych jen mohla povědět všem, kteří v sobě cítí tuto touhu, že se mají s velkou touhou obracet k Boží Matce, protože jim přijde zvláštním způsobem na pomoc. Totiž žádná z těchto proseb nezůstane u ní nevyslyšená. A kdybychom nedostali hned to, o co prosíme, jen pokračujme v prosbách. To je velmi důležité doporučení. Málo pamatujeme na to, že všechny milosti můžeme obdržet jen na přímluvu Panny Marie.
Jenže bez zvláštní milosti není možné mít lásku k Panně Marii. O tuto milost musíme prosit svaté, kteří měli v mimořádné úctě Boží Matku. Ani si neumíme představit, co obdrží ten, kdo je naplněný velkou touhou následovat Boží Matku a její ctnosti! Jedno je jisté, že ten, kdo se obrací k Panně Marii s důvěrou dítěte, neodejde od ní nevyslyšený a na její přímluvu dostane mnohé milosti od Boha. Panna Maria jinak ani nemůže konat, protože neumí nic odmítnout tomu, kdo ji prosí. Její láska je příliš veliká!“
Modleme se: Pane, dej svým kněžím, i nám všem, velkou lásku a pravou úctu k Tvojí i naší Nebeské Matce. Ať žádná milost, kterou obdržíme na přímluvu Sedmibolestné Matky a přijmeme ji prostřednictvím Kristova kněze, nezůstane marná, ale ať přinese hojné ovoce spásy pro Církev a celý svět.
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
XIV. zastavení: Pána Ježíše pochovávají
Lektor: Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti.
Všichni: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s těmi vonnými věcmi do (pruhů) plátna, jak mají židé ve zvyku pohřbívat. Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován. Tam tedy položili Ježíše, protože u židů byl den příprav a hrobka byla blízko. (Jn 19, 40-42)
Hrob ve skále zavalený kamenem není poslední zastavení. Kdo s Kristem umírá, ví, že s Kristem jednou vstane k novému životu.
Bl. Alfonza Maria říká:
„Často obětuji svoje utrpení za to, aby kněží znovu objevili svoji kněžskou důstojnost, vznešenost svého stavu a vedli život hodný povolání do Boží služby.“
Pán naší blahoslavené jednou ve vizi pověděl:
„Jako sv. Terezie z Avily i ty budeš mnoho trpět. Tak jako skrze ni, i skrze tebe zachráním mnoho kněží."
Skutečnost, že bl. Alfonza Maria ještě jako mladá Alžběta přijímá kněze, které musí upozornit na jejich chyby, představuje pro ni nesnesitelné utrpení, ale nese ho statečně a trpělivě, pro dobro Církve. Na druhé straně je třeba poznamenat, že když Alžběta obětuje svoje utrpení za kněze, cítí nesmírnou útěchu ve svém srdci a prožívá nepopsatelný duševní pokoj. Na jiném místě uvádí, že její srdce je naplněné nevýslovnou láskou a důvěrou k Ježíši a od dané chvíle spočívá úplně pokojně v Bohu s pocitem vnitřní radosti.“
Víckrát ji požádali, ať se modlí za kněze diecéze a za všechny služebníky oltáře, aby nastalo znovuzrození života v kněžských řadách. Proto velmi ráda pomáhala kněžím i následující modlitbou, aby našli úrodnou půdu pro hlásání evangelia a svoji pastoraci:
„Drahý Ježíši, prosím tě, smiluj se nad touto farností! Ať všichni farníci poznají milosti, které jim dáváš. Smiluj se především nad rodiči: osviť je, aby se lépe starali o duše svých dětí. Smiluj se nad mládeží, dej mladým více lásky k ctnostem a zbožnosti, zapal je svou láskou!“
Modleme se: Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi se dal uvěznit v našich svatostáncích, mlčenlivý a tichý, a přece hovořící k našemu srdci. Dokud máme kněze, máme svatostánek. Pane Ježíši, zachovej nám kněze, pomoz nám spolupracovat s nimi a připravovat jim půdu na požehnané působení. Prosíme tě, dej našemu národu nové a svaté kněze!
L: Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
V: I nad dušemi v očistci.
Závěrečná modlitba
Pane, stojíme na konci této křížové cesty, která nekončí hrobem, ale tvým slavným zmrtvýchvstáním. Jdeme ti s radostí vstříc a modlíme se za kněze, za kněžské povolání a prosíme tě, abys vložil do srdcí kněží ochotu horlivě hlásat evangelium v příznivém i nepříznivém čase.
Děkujeme ti za požehnaný čas a rozjímání bl. Alfonzy Marie a také za kněze, které jsme do této modlitby vložili.
Ať služba kněží odhaluje přítomnost Boha v dnešním světě a ať jsou kněží skutečnou radostí Církve. Ať je jejich život povzbuzením pro mladé muže, kteří jsou i dnes voláni na cestu kněžského povolání a ať se – podle slov bl. Alfonzy Marie – stanou Božími oblíbenci, favority našeho Vykupitele.
Pane Ježíši, dej nám kněze!
Pane Ježíši, dej nám svaté kněze!
Maria, Matko kněží, oroduj za nás!
Blahoslavená Alfonzo Maria, svou mocnou přímluvou oroduj za naše kněze a buď jim starostlivou duchovní matkou v jejich kněžské službě Bohu a Církvi! Amen.
Na úmysl svatého Otce: Otče náš… Zdrávas Maria… Sláva Otci...
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.