Nabízíme k přečtení a zamyšlení katechezi Mons. Martina Davida, biskupa Ostravsko-opavské diecéze, kterou pronesl při Světových dnech mládeže v Lisabonu, v českém národním centru dne 3. srpna 2023...
Všechny Vás srdečně zdravím tady v Lisabonu, ale zdravím samozřejmě také všechny, kteří nás sledují u přímého přenosu kdekoliv, ať už v České republice nebo kdekoliv jinde.
My se v těch katechezích stále nějakým způsobem dotýkáme toho hlavního tématu našeho setkání, to je to téma: Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Ta dnešní katecheze nám chce ukázat, že to, že Maria jde k Alžbětě tak to nebyla jen nějaká jednorázová záležitost v jejím životě. To byla věc, která v životě Panny Marie pokračovala. Ona byla vždycky ve svém životě připravena vycházet k druhým lidem. A nás do té naší katecheze uvedla ta modlitba a moc děkuji jáhnu Josefovi, že přečetl ten evangelijní úryvek o Svatbě v Káni Galilejské, protože právě tímto evangelijním úryvkem je ta katecheze inspirována. Už ho známe, už jsme ho slyšeli, rozjímali jsme teď chvilku o něm.
Já bych velice rád v tom svém povídání nejdříve navázal na to, co včera říkal biskup Tomáš. On říkala, že všechny ty perly našeho života, je dobré mít navlečeny na tu základní šňůru našeho vztahu k Bohu. To, že nás Bůh má rád. A tuhle tu základní šňůru s těmi perlami můžeme, tak jak to říkal biskup Tomáš, mít pověšenou na kru a máme volné ruce, abychom se mohli někde třeba chytit, když zdoláváme nějaké obtíže života.
Přátelé, ty volné ruce nemáme jenom proto, abychom se mohli někde přidržet, opřít, chytit, když zdoláváme obtíže vlastního života. Ty volné ruce máme proto, abychom je mohli podat. Abychom někomu mohli podat pomocnou ruku, abychom mohli přidržet někoho, kdo se potřebuje opřít. My nemáme jít životem s rukama v kapsách. A to je věc, kterou můžeme obdivovat, takový životní postoj, na Panně Marii. Ona nejde s tím životem s rukama v kapsách, asi je ani neměla ty kapsy, ale vraťme se zpátky k tomu evangelijnímu úryvku o svatbě v Káni Galilejské a podívejme se na 3 věci z pohledu Panny Marie, z našeho pohledu, co nám- v čem nám může na svatbě v Káni Galilejské Maria může být příkladem a vzorem.
1. První věc- to, co se mi na Panně Marii v Káni Galilejské, u Alžběty, kdekoliv jinde líbí je to, co bychom mohli nazvat aktivní přítomnost. Ona na tu svatbu nejde se bavit, ona je tam pravděpodobně pozvána proto, aby pomáhala s obsluhou, to možná nakonec třeba děvčata nebo i kluci znáte, kdy se v rodině pořádá nějaká velká svatba, je potřeba pomoct, je potřeba nějaký pomocníků, kteří s tou obsluhou trochu pomohou. A toto možná dělala Panna Maria na svatbě v Káni Galilejské. Maria není lhostejná, ale je tam aktivně přítomna. Ona vidí, že je problém, ona se nevytratí někde pryč, řekne: Jej, dochází víno rychle pryč, ať to není na mne třeba, jo, ale ona jde a aktivně začne situaci řešit nebo začne pomáhat k tomu, aby se ta situace vyřešila. Často m, když vidíme nějakou situaci, bolestnou, nějaký problém, tak máme strach jednat aktivně, protože musíme vyjít z nějaké své komfortní zóny. Nebo jsme pohodlí nějakým způsobem překonat svou lenost. Maria jedná aktivně, aktivní přítomnost. To je věc, která lidi spojuje a dává dohromady. Nedávno jsem slyšel v rádiu takový velice silný a krásný příběh jedněch manželů, kterým zemřel asi 20-letý nebo 22 letý syn na rakovinu. A ti manželé rok po smrti toho svého syna, Kryštofa, založili nadační fond: úsměv nejen pro Kryštofa, který pomáhá rodinám, které jsou v podobné situaci, ale o tom nechci mluvit A ti manželé velice krásně mluvili o mladých lidech. Říkali: když se rodina dostane od takovéhoto problému, že mají dítě s onkologickým onemocněním, tak ztratí 98% přátel. A to není v tom, že by ti lidé byli špatní, ale oni neví, jak v té situaci mají s vámi mluvit. A ti rodiče říkají, ale chtěli bychom upozornit na to, že mladí lidé takto nejednali. Oni chodili stále za tím Kryštofem, protože to byl jejich kamarád. Přicházeli k nám a s Kryštofem sledovali Ligu mistrů, nebáli se toho zuboženého 40kilového Kryštofa, který ještě před rokem byl aktivním sportovcem, nebáli se ho proto, že neměl vlasy, nebáli se s ním mluvit, byli úplně přirození. Když jsme potom těm kamarádům děkovali, tak oni říkali, vždyť se vlastně nic nezměnilo, proč bychom za tím Kryštofem neměli chodit. Aktivní přítomnost. Kdesi jsem četl, že nejhorší věci se dělají, když slušní lidé nic nedělají...Umět být aktivně přítomný. Na začátku mše svaté v úkonu kajícnosti říkáme: nekonám, co mám konat. Někdy se takto chováme. Ne, že děláme hříchy, ale nekonáme, co máme konat, co bychom měli, mohli konat. Tak to je první věc: aktivní přítomnost Mariina na svatbě v Káni Galilejské.
Druhá věc, která se mi na Panně Marii v Káni Galilejské libí je její skrytost, jakási diskrétnost. Ona neupozorňuje na to, že je problém. Ona zjistí, že už nemají víno, ale nerozhlásí to všem, kteří na té svatbě jsou...Jé, podívejte se, dochází jim víno, to je malér. Maria jedná velmi tiše a skrytě, začasto na rozdíl od nás. My, když zjistíme, že je někde nějaký problém, my jsme rádi u toho. My to sdílíme někam na sociální sítě a říkáme: ne, já jsem tam byl u toho první, já první viděl jsem ty hasiče, já první jsem viděl ten kouř, já první jsem tu havárku viděl atd. Co říká papež František? Papež František zase v Poselství ke světovému dni mládeže říká: Jaký spěch vás pohání, drazí mladí přátelé, co ve vás natolik vyvolává nutnost se pohnout, že nejste sami schopni zůstat v klidu?... Maria je příkladem mladého člověka, který neztrácí čas hledáním pozornosti a souhlasu druhých, jak se to stává, když jsme závislí na lajcích na sociálních sítích, ale snaží se hledat ten nejopravdovější vztah, který vychází ze setkání, ze sdílení, z lásky a služby. Maria nám ukazuje cestu aktivní přítomnosti a takové skryté pozornosti, tiché skryté pozornosti. Neobrací tu pozornost na sebe, neříká: já, já, já jsem to viděla. Potichu, skrytě hledá pomoc, tak aby hostitel neutrpěl ostudu a aby hosté neztratili dobrou náladu. Víte, říkám si i sám pro sebe: jak často my umíme přijít a říct nebo se zeptat: Nepotřebujete- Nepotřebuješ pomoct? Kdy jsme, milí přátelé, naposledy dokázali říct tuto větu nebo přijít s nabídkou pomoci? Nepotřebuješ-Nepotřebujete s něčím pomoct? To je Mariin postoj. Papež František, když se setkal s dobrovolníky světového dne mládeže, respektive se s nimi nesetkal, ale adresoval jim takové video poselství, tak v tom video-poselství řekl krásnou větu: dobrovolnictví je hybnou silou Církve. To je síla! Zase tady mám svědectví jedné maminky, které bylo zveřejněné v jednom farním časopise v naší diecézi. To svědectví je čerstvé, ale dotýká se situace 30 možná i více roků zpátky. Ta maminka říká: Tehdy se nám narodilo šesté dítě, Markétka, byla malá, ale zdravá. Já jsem byla šťastná, ale hrozně vyčerpaná. A jako by těch starostí nebylo málo, tak mi lékařka oznámila, že mám v podpaží zvětšené uzliny. Do srdce se mi vplížil strach. A v této situaci mne oslovila jedna paní z farnosti a řekla mi: skupina lidí z farnosti vám chce pomoct, tady máš peníze na automatickou pračku a až si ji koupíte, tak se na ni přijdu podívat. A ta maminka říká: v mém srdce se v té chvíli střídala radost a zahanbení. A dneska už po více jak 25 letech vím, že to celé byla iniciativa, ze které později v našem městě vyrostla Charita. Charles Foucauld říká. "Pro lidi můžeme vykonat mnoho dobrého beze slov, bez kázání, bez rozruchu, mlčky, dobrým příkladem." Aktivní přítomnost, skrytá diskrétní pomoc. To jsou dvě věci, které můžeme na Marii obdivovat.
A ta třetí věc je modlitba. Byť tady řeč o modlitbě není, tak ta prosba se kterou Maria za Ježíšem přichází je vlastně modlitbou. Ona ví, co s tím problém má dělat, ona ho nezačne řešit sama, ale ona jde za svým Synem a řekne mu: už nemají víno. Ví, věří, že se Ježíš postará. Toto je, přátelé, postoj modlitby, toto je i náš postoj. I my máme v rukou, v těch prázdných rukou, které můžeme sepnout k modlitbě tento nástroj, nástroj modlitby. A je otázkou, jak tento mocný nástroj modlitby využíváme. Kolik je problémů, bolestí kolem nás, a jak tyto věci můžeme, máme nést. Určitě mimo jiné také v modlitbě přicházet k Ježíšovi, předkládat mu to a říkat mu, Pane, už nemají víno, už nemají sílu, už nemají trpělivost, už nemají odvahu. Pane, pomoz! Síla modlitby. A zase otázka pro nás přátelé? Kolikrát jsme někomu řekli: budu se za tebe modlit, ale ne tak jako povrchně, aha, máš problém, dobře, budu se za tebe modlit, ale vážně: budu se za tebe modlit, každý den se budeme spojovat v modlitbě. Nebo kolikrát jste si řekli s kamarády, s věřícími kamarády, pojďme se modlit za tu věc, je tady nějaká bolest, je tady nějaký problém, pojďme se za tu věc společně modlit. Musím říct, že jako biskup mám velkou radost z té iniciativy, která vznikla tuším někde v olomoucké nebo brněnské diecézi na diecézním centru pro mládež. A to je ta výzva: "Adoptuj si kněze". Společná modlitba za kněze. To je skvělá aktivita a myslím si, že to je právě krásný příklad využívání toho velkého nástroje modlitby, který máme. Ano, kněží potřebují tu modlitební podporu. Tak pojďme do toho. Pojďme je v modlitbě podpořit. V mnoha farnostech se děje to, že se celá farnost spojuje v nějaký čas, třeba večer v osm, devět hodin - modlí se Otčenáš a Zdrávas Maria za farnost.
Aktivní přítomnost, skrytá pomoc a modlitba. To jsou věci, které můžeme, milí přátelé, dělat i když máme prázdné ruce. To jsou věci, kterými se společnost buduje, kterými se ve společnosti, v Církvi buduje přátelství, a to je to důležité. Díky.
zdroj: www.youtube.com,
zde., 13. srpna 2023
