Indický kněz o. Deepak navštívil opět po roce Vranov nad Dyjí. Položili jsme mu několik otázek…
Otče Deepaku, těšil ses do Vranova?
Ano, tady ve Vranově mohu získat mnoho zkušeností pro pastoraci, zkušenosti v oblasti víry, mohu se účastnit společných modliteb… Těšil jsem se, protože mám rád toto místo, zdejší přírodu a samozřejmě české lidi.
Loni Tě někteří lidé prosili, abys na jejich úmysl odsloužil mši svatou nebo i více mší svatých, například gregoriánské mše svaté. Podařilo se to během roku vše odsloužit?
Ano, odsloužil jsem mše svaté a ty, které už byly mimo mé možnosti, jsem předal svým spolubratrům kněžím v Indii. Momentálně mám 6-7 kněží, kterým tímto způsobem pomáhám. Jsou to jednak kněží, kteří pracují v semináři, a také ti, kteří pracují v odlehlých částech diecéze, v džungli.
Takže všechny mše svaté, které jsme loni nebo i během roku domlouvali, jsou odslouženy.
Není tedy žádný problém, pokud by i letos bylo více intencí, těmto spolubratřím je opět předám – budou velmi rádi.
Pokud mám k dispozici mail, snažím se informovat, kdy jsou především gregoriánské mše svaté slouženy. U jednotlivých mší svatých to není vždy v mých možnostech, ale u těch gregoriánských, když už vím termín, tak zasílám informaci. Stejně tak – pokud mám kam, tak píšu, kdo - zda já nebo který spolubratr kněz, mše svaté bude sloužit.
Je to tedy pro Tebe pomoc, když lidé chtějí odsloužit mši svatou?
Ano, rozhodně, je to velká pomoc pro mě i pro moji diecézi. Tito kněží, které jsem zmiňoval, jsou velmi vděční a šťastní, že mohou takto mše svaté sloužit. Většinou nemají vlastní intence nebo jen velmi málo, a tak toto je pro ně jeden z mála zdrojů příjmu...
Zaujalo Tě něco během minulého týdne, který jsi prožil ve Vranově nad Dyjí?
Během té krátké doby, co jsem tady, jsem zažil už dva dětské tábory. Velmi mne zaujal způsob organizace a způsob práce s dětmi. Rád s nimi, pokud je to možné, trávím čas a těším se na to.
Překvapilo Tě něco tady, co jsi vůbec nečekal?
Ano, překvapilo mne, jak mnoho lidí chce pomoci a jsou velmi štědří. Lidé tady jsou otevření, když vidí novou cizí tvář, a projevují zájem. To není úplně běžné. Jinde, když vidí někoho cizího, nechtějí s ním vůbec mluvit, ale tady zažívám pravý opak. Přijetí u lidí je velmi překvapivé.
Získal jsi tu nějaké zkušenosti, které by byly použitelné v tvé domovině?
Ano, v Indii například nejsou běžné společné večerní a ranní modlitby (
ve Vranově se společně modlíme modlitbu breviáře vždy ráno v 7:10 a večer v 20:00 v kostele, přijít může každý, pozn. redakce). Modlí se samozřejmě kněží, ale není běžné se modlit společně s lidmi, jak to vidím tady. Modlitba breviáře by asi nebyla možná, protože lidé v Indii často neumí číst. Ale bylo by možné třeba se modlit společně růženec…
Velmi mě také zaujala práce s dětmi, to už jsem zmiňoval.
V mojí diecézi máme také adoraci jen asi 2x týdně, to také vidím, jako potřebné zvýšit čas pro adoraci Nejsvětější svátosti.
Jak to vypadá s Tvým studiem?
Mám před sebou poslední rok než dokončím doktorská studia v Římě. Momentálně dopisuji svou práci – jsem šťastný, že jsem nyní dopsal 3 kapitoly a pracuji na 4., už poslední. Čeká mne tedy poslední kapitola a poslední rok. Velmi pravděpodobně budu v tomto akademickém roce končit.
A co plánuješ potom?
Po ukončení studia se budu vracet do Indie – bylo to přání mého indického biskupa, který mne na studium poslal. V Indii převezmu odpovědnost za výuku v semináři. Bude tam se starat o formaci nových kněží.
Po Tvé loňské návštěvě jsme vydali v časopise Milujte se! rozsáhlý článek o Tobě a o situaci v Indii (Milujte se_č.64,str.52). Nechyběla ani výzva k finanční pomoci pro Tvou diecézi. Podařilo se získat na něco příspěvek?
Hned po mé loňské návštěvě jsme obdrželi dar na obnovu a provoz solárních baterií (
více zde).
Během roku pak přišly jen malé částky. Samozřejmě jsme za ně velmi vděční.
Kdyby někdo chtěl také pomoci seminaristům při formaci, biskup by byl velmi vděčný. Každá forma pomoci je možná.
A jak je to s kostelem, který bylo potřeba postavit v džungli. Podařilo se na něj sehnat potřebný obnos nebo je to stále aktuální? (Milujte se_č.64,str.52)
Jak jsem říkal, během roku přišly jen malé částky. Samozřejmě jsme za ně velmi vděční, nicméně na stavbu kostela nám stále ještě mnoho chybí – pořád cca 10 tis. euro. Dokud nebude částka shromážděna, nemůže stavba začít.
Je situace ve FATYMu rozdílná od situace v Indii?
Velmi rozdilná (smích).
Jen malý příklad. V Indii žijeme mezi různými skupinami a náboženské aktivity jsou možné jen uvnitř kostela – venku je to těžké, na určeném místě to jde, ale obecně venku musíme mít povolení a někdy je to problém. Tady je to svobodné.
Věřících je tady jen málo, v Indii je mnoho mnohonásobně více věřících, ale na druhou stranu, vidím, že je tu spousta dobrovolníků ochotných něco dělat. V Indii je dobrovolnická činnost jen velmi zřídka. Lidé se jen účastní bohoslužeb a pak odejdou.
V sobotu jsi zmínil, že předchozí den v pátek byly ve Tvé vesnice tak velké deště, že rodičům to vzalo dům, můžeš k tomu něco říci?
Když moji rodiče stavěli náš dům, měli jen málo peněz. Z toho důvodu použili jen jednoduché materiály pro stavbu - žádný cement, žádné kvalitní drahé materiály. Proto taky nyní, když během minulého týdne přišly extrémně silné deště, dům nevydržel a část domu spadla.
Naštěstí část zůstala stát, takže mohou bydlet v druhé místnosti, která zbyla.
A není to nebezpečné? Když už má dům poškozenou statiku…
Je. Ale asi není jiná možnost, nemají jiný dům, kam jít. S opravou musí počkat, až skončí období dešťů a také až se podaří zajistit potřebný obnos. Můj otec je zemědělec, takže musí počkat, až jak dopadne úroda a žně. Zatím to vypadá na listopad nebo prosinec, ale možná, že také až po Novém roce.
Pokud by se mi podařilo nějaké peníze sehnat, rád bych rodiče podpořil, aby oprava mohla proběhnout… Momentálně však musí počkat...
Překvapivě zvládáš češtinu, hodláš se jí učit i nadále? (otec Deepak česky sice zatím nehovoří, je však schopen v češtině přečíst evangelium a sloužit mši svatou – pozn. redakce.)
Ano, rád bych se česky učil. Ale je to trochu problém. Byl jsem tu loni v srpnu a nyní, mezi tím byla dlouhá pauza. Když se opět vrátím do Říma, kde češtinu nepoužiju, je to příliš dlouhá prodleva.
Navíc čeština má těžkou výslovnost, jsou tam hlásky, které se v angličtině ani v italštině nevyskytují, některá slova jsou skutečně těžká… Ale zlepšuji se. (smích)
Byl bych šťastný, kdybych mohl přijet na prázdniny i v budoucnu, dokonce i z Indie – pokud ovšem dostanu povolení od mého indického biskupa. Bylo by krásné jezdit každý rok...
Nejsi příliš unavený programem, který zde probíhá?
Ano i ne. Ne, protože tady mám spoustu zajímavých zkušeností a zážitku. Ale díky jazykovým problémům často mnoho věcí nerozumím, a to je unavující.
Ale když se najde někdo, kdo mi vše přeloží, jsem velmi vděčný.
Chceš něco vzkázat našim lidem?
Tak například v souvislosti s probíhajícím táborem. Formace dětí je velmi důležitá a to po stránce náboženské i sociální. Musíme je podporovat a povzbuzovat v jejich aktivitách v církvi i společnosti, abychom všichni rostli ve víře.
Chtěl bych také vyjádřit velkou vděčnost za zkušenosti, které jsem zde mohl načerpat, za jakoukoliv pomoc, která mi zde byla poskytnuta, ať už to jsou mešní intence nebo dary na studia. Moc děkuji za možnost a příležitost, že zde mohu být, děkuji za dny, které zde mohu strávit.
A otec Deepak dodává...
Když by někdo z Vranova chtěl přijet a navštívit mně, až budu zpět v Indii a získat několik zkušeností z života v mé diecézi, bude velmi vítán.
Jen je pravda, že je třeba se připravit, že náklady na cestu jsou vysoké, cena letenky přijde na cca 1 000 euro…
