Otec Nik přibližuje, jak prožíval dny SDM v Lisabonu.
Středa
Bůh se stará
Dnes už byl dopoledne český program. Katecheze a mše svatá.
Odpoledne byl program volný. Tak jsme se rozdělili. Někteří jeli do oceanaria, já jsem vyrazil na nešpory s papežem.
Poblíž místa, kde máme český program jsem nasedl na autobus. Jenže jel úplně na druhou stranu. Na konečné mě řidič nasměroval na správný autobus do města (takových nasměrování jsem během týdne zažil více, ačkoli neumím žádnou řeč). Výhodou bylo, že v autobusu byla WiFi a během jízdy jsem se dozvěděl, že vstup je pouze pro registrované. Tak jsem jel na velvyslanectví, kde bylo malé setkání pro kněze s velvyslancem. Pobyl jsem tam chvíli a šel dolů pěšky, protože autobus nejel. Pomalu se stmívalo. Na druhém břehu stojí socha Krista, která je večer osvícena. Došel jsem k moři a zrovna jela loď. Už bylo celkem pozdě, když jsem dojel na druhou stranu. Nevěděl jsem, kde jsem, naštěstí tam zrovna stál nějaký autobus. Roztáhl jsem ruce do kříže a řidič kývl hlavou. Tak jsem nastoupil. Když už mi to přišlo, že jedu dlouho, zkusil jsem se "zeptat" sousedů. Ti zašli za řidičem, ať mi dá vědět.
Když mě "vyhodil", bylo to už jen kousek. Jenže jsem nevěděl, že je to v areálu. Jenže ten byl zavřený. Tak jsem se z dálky podíval a začal hledat zpáteční cestu. Po delší době jsem se vydal určitým směrem. Jela tam tramvaj, tak jsem do ní sedl a dojel až k moři. Tam po 20 minutách jel trajekt. Připravil jsem se na druhou stranu a hledal, kde si odskočit. Jenže mi mezitím ujelo poslední metro.
Nevzdal jsem se a šel se podívat po autobusové zastávce. Ačkoli už bylo dost hodin, zrovna něco jelo. Takže ve 2 hodiny jsem s Boží pomocí došel do tělocvičny.
Čtvrtek
Dnešní odpoledne jsem se se skupinkou vydal opět na druhý břeh k soše Krista. Areál byl odpoledne samozřejmě otevřený a stálo to za to, si cestu zopakovat. Nahoře je krásný výhled na Lisabon. Ještě by se dalo popojet výtahem na plošinu u sochy, ale tam byla šílená fronta. Děcka pak odjeli a já tam ještě zůstal a užíval si chvíle klidu. Pod sochou je kaple, tak jsem tam chvíli poseděl a také se kochal nádhernými výhledy. Zpátky jsem jel autobusem přes most, což byl také pěkný zážitek, jenže mě dovezl do centra dění. Mládež se zrovna vracela z vítání papeže, takže bylo všude plno. Ačkoli jsem se tomu chtěl vyhnout, nepodařilo se. Našel jsem si jídlo a pak už jel spát.
