26. DEN přípravy na zasvěcení se Ježíšovi skrze ruce Panny Marie podle sv. L. M. Grigniona
26. den zasvěcení připravené SDZR. Video s nahrávkou příslušných modliteb + texty. 2. týden, III. část přípravy, který je nadepsaný pozvání Panny Marie Další úryvek z knihy O pravé úctě k Panně Marii a růženec s rozjímáním s texty Marie z Agredy...
ČÁST III. (20.-26. den)
Druhý týden – Téma: Poznání Panny Marie
Během druhého týdne ať se ve všech svých modlitbách a skutcích každého dne usilují poznávat přesvatou Pannu. Ať si toto poznání vyprošují od Ducha Svatého. Mohou číst a meditovat, co jsme o ní řekli. Jako v prvním týdnu, ať se modlí litanie k Duchu Svatému, Litanie loretánské a Zdrávas Hvězdo Mořská. K tomu ještě denně celý růženec nebo alespoň pět desátků na tento úmysl.
Skutky lásky, zbožné náklonnosti k blahoslavené Panně, napodobování jejích ctností, zejména hluboké pokory, živé víry, slepé poslušnosti, neustálé vnitřní modlitby, všestranného umrtvování, vroucí dobročinné lásky, hrdinské trpělivosti, andělské vlídnosti a božské moudrosti: deset hlavních ctností Blahoslavené Panny, jak říká svatý Ludvík z Montfortu.
Musíme se sjednotit s Ježíšem skrze Marii – to je charakteristika naší oddanosti. Proto svatý Ludvík z Montfortu žádá, abychom se usilovali poznávat Blahoslavenou Pannu. Maria je naše Vládkyně a Prostřednice, naše Matka a naše Paní.
Pojďme tedy společně zakoušet účinky jejího kralování, jejího prostřednictví, jejího mateřství, stejně jako vznešenosti a výsad, které jsou toho základem či důsledkem.
Naše blahoslavená Matka je také dokonalou formou, ve které můžeme být formováni tak, aby se její záměry a dispozice staly našimi. Toho nelze dosáhnout bez poznávání vnitřního života Marie, jejích ctností, citů, skutků, její účasti na Kristových tajemstvích a její jednoty s ním.
Během těchto dnů se přidává modlitba: svatý růženec a modlitba k Panně Marii (najdete níže).
26. DEN
O PRAVÉ ÚCTU K PANNĚ MARII (Ludvík Marie Grignion z Montfortu)
Nyní musíme spolu s Apoštolem napsat: „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do srdce člověka nevstoupily“ krásy, vznešenosti a výsady Marie, zázraku zázraků milosti, přirozenosti a slávy. Jistý světec říká: „Chceš-li pochopit Matku, pochop Syna!“ A ona je důstojnou Matkou: „Tady ať umlkne každý jazyk!“
Mé srdce mi diktovalo všechno to, co jsem s velkou radostí napsal, abych ukázal, že lidé až dosud neznali božskou Marii, a právě proto ani Pána Ježíše neznají tak, jak by ho měli znát. Tedy pokud poznání Krista a jeho království se jednou uskuteční ve světě, a to je jisté, potom to bude nezbytným důsledkem poznání přeblahoslavené Panny Marie a jejího království. Neboť ta, která jej dala světu poprvé, přinese ho světu v záři i podruhé.
1. Úloha Panny Marie při Vtělení
Vyznávám spolu s celou Církví, že Maria je také jen stvořením, které vyšlo z rukou Nejvyššího a které v porovnání s jeho nekonečným Majestátem je méně než atom, ba lze říci, že není ničím, neboť pouze Bůh sám je „Ten, který je" (Ex 3,14) Svrchovaný Pán, který je od věků nezávislým a soběstačným, absolutně nikdy nepotřeboval a ani nepotřebuje přesvatou Pannu k uskutečnění své vůle a ke zjevení své slávy. Aby něco uskutečnil, stačí, aby to chtěl.
Přesto však tvrdím, vycházejíc z daného stavu věcí, že pokud Bůh chtěl začít a dokonat svá největší díla prostřednictvím nejsvětější Panny již od jejího stvoření, je třeba věřit, že svá rozhodnutí během budoucích věků již nezmění. On je Bůh a jako takový nikdy nemění své záměry a činy.
Bůh Otec dal světu svého Jediného pouze skrze Marii. Ani patriarchové, kteří toužebně vzdychali po tomto pokladu, ani proroci a světci Starého zákona, kteří si ho vyprošovali po dobu čtyř tisíc let, ho nedostali. Pouze Maria našla milost u Boha a zasloužila si ho silou modliteb a velikostí svých ctností.
„Svět byl nehodný,“ říká svatý Augustin, „bezprostředně přijmout z Otcových rukou Božího Syna, daroval ho tedy Marii, aby ho svět mohl přijmout skrze ni.“ Syn Boží se stal člověkem pro naši spásu, ale jen v Marii a skrze Marii. Bůh Duch Svatý utvořil Ježíše Krista v Marii, ale až poté, co si vyžádal její souhlas prostřednictvím jednoho z hlavních služebníků svého dvora. Bůh Otec obdařil Marii svou plodností až do takové míry, jakou jen stvořená bytost byla schopna přijmout, aby jí umožnil vytvořit Syna i všechny členy jeho Tajemného těla.
Bůh Syn sestoupil do jejího panenského lůna jako nový Adam do svého pozemského ráje, aby v něm našel zalíbení a ve skrytosti vykonal zázraky milosti. Tento Bůh, který se stal člověkem, našel svou svobodu v tom, že se uvěznil v jejím lůně. Projevil svou sílu tím, že se nechal nosit touto dívkou. Našel svou a Otcovu slávu v tom, že skryl svou vznešenost před všemi pozemskými stvořeními kromě Marie. Oslavil svou nezávislost a velebnost tím, že se stal závislým na této milé Panně ve svém početí, pak při svém narození, při obětování v chrámu, jakož i ve svém třicetiletém skrytém životě; až po svou smrt, při které měla být i ona spoluúčastná, aby s ní utvořil jedinou oběť a aby byl obětován věčnému Otci s jejím souhlasem tak, jako byl Izák obětován Abrahamovým podrobením se Boží vůli. Byla to ona, která ho kojila, šatila a krmila, starala se o něj, vychovala a obětovala ho pro nás.
Ó, jak obdivuhodná a nepochopitelná je závislost Boha, kterou Duch Svatý nemohl nezmínit v Evangeliu, aby nám ukázal její obdivuhodnou cenu a slávu, i když zamlčel skoro všechny divy, které tato vtělená Moudrost vykonala během svého skrytého života. Ježíš Kristus oslavil Boha Otce více tím, že žil třicet let podřízený své Matce, než kdyby byl obracel celý svět dělajíce ty největší zázraky. Ach, tedy i my vysoko oslavujeme Boha, když se podrobujeme Marii, abychom se mu zalíbili, podle příkladu Ježíše Krista, který zůstává naším jediným vzorem.
Když podrobněji zkoumáme další život Ježíše Krista, zjistíme, že chtěl začít konat své zázraky prostřednictvím Marie. Posvětil svatého Jana v lůně svaté Alžběty, jeho matky, slovy Marie, jakmile promluvila. To byl první a největší zázrak v řádu milosti. Svůj první zázrak v pořádku přírody také udělal na její pokornou prosbu, když na svatbě v Káně proměnil vodu ve víno. Začal a pokračoval v zázracích skrze Marii a skrze ni v nich bude pokračovat až do skončení věků.
Bůh Duch Svatý je v Bohu neplodným, což znamená, že nedává bytí další Božské osobě. Stal se plodným prostřednictvím Marie, své nevěsty. Pouze s ní, v ní a z ní vytvořil své veledílo, Boha Člověka. A každý den až do skončení světa tvoří své vyvolené, jakož i členy těla této obdivuhodné Hlavy: čím víc nachází svou milou a nerozlučnou nevěstu Marii přítomnou v nějaké duši, tím mocněji působí a přibližuje Ježíše Krista této duši a tuto duši Ježíši Kristu.
Tímto vůbec nechci říci, že by Duch Svatý dostával plodnost od nejsvětější Panny, jako kdyby sám byl neplodným. Jelikož je Bůh, je všemohoucně plodným, jakož i Otec i Syn, ale neuskutečňuje tuto schopnost a nedává bytí další božské osobě. Pouze říkám, že Duch Svatý službou svaté Panny, i když ji absolutně nepotřebuje, uskutečňuje svou plodnost tím, že v ní utvořil Ježíše Krista i údy jeho Tajemného těla. Toto tajemství milosti neznají ani mnozí křesťanští učenci či duchovní osoby.
2. Úloha Panny Marie při posvěcování lidí
Tento způsob, kterým tři Osoby Nejsvětější Trojice během Vtělení a prvního příchodu Ježíše Krista konaly, budou stále neviditelným způsobem uplatňovat ve svaté Církvi a budou se ho držet až do skončení věků, do definitivního příchodu Pána Ježíše.
Bůh Otec shromáždil všechny vody a pojmenoval je moři, shromáždil všechny milosti a nazval je Maria. Tento nesmírný Bůh má poklad a pokladnici plnou bohatství, do které ukryl všechno to, co je krásné, zářivé, vzácné a drahé, dokonce i svého Syna. Touto obrovskou pokladnicí není nikdo jiný než Maria, kterou svatí nazývají Pánovou pokladnicí a plností, ze které se lidé obohacují.
Bůh Syn odevzdal své Matce všechno, co získal svým životem a smrtí, všechny své nekonečné zásluhy i obdivuhodné ctnosti. Ustanovil ji správkyní všech bohatství, které mu Otec dal do dědictví. Přes ni předává své zásluhy svým údům, dává jim své ctnosti a milosti. Ona je jeho tajemným akvaduktem, řečištěm, kterým nechává volně a hojně plynout své milosrdenství.
Bůh Duch Svatý odevzdal Marii, své věrné Nevěstě, nepopsatelné dary a vybral si ji za rozdavatelku všeho, co vlastní: takže ona uděluje jeho dary a milosti komu chce, kolik chce, jak a kdy chce. Není žádného nebeského daru, který by lidé nebyli přijali přes její panenské ruce. To je Boží vůle. On rozhodl, abychom všechno měli skrze ni. Takto Nejvyšší obohatil, povýšil a poctil tu, která se svou hlubokou pokorou ochuzovala, pokořovala a ukrývala až na dno nicoty po celý svůj život. Toto je přesvědčení Církve i jejích Otců.
Kdybych mluvil k vysoce vzdělaným lidem dneška, mohl bych všechno, co teď tak jednoduše tvrdím, obšírně dokazovat latinskými citáty ze Písma svatého a z církevních Otců nebo i různými solidními důvody, podrobně rozebranými otcem Poiré v díle Trojitá koruna svaté Panny. Toto dílko však adresuji zvláště chudým a obyčejným lidem, kteří mají dobrou vůli a více víry než většina učenců. Jelikož tito věří jednodušeji a záslužněji, spokojím se s jednoduchým hlásáním pravdy bez četných latinských citátů, kterým by stejně nerozuměli. Uvedu jen ty, které mi spontánně přijdou na mysl. Ale teď už pokračujme!
Jelikož věčná blaženost zdokonaluje milost a tato zdokonaluje zase přirozenost, pak náš Pán jistě ještě i v nebi zůstal právě tak Synem Marie, jak jím byl na zemi. Proto se jí i nadále podřizuje a poslouchá ji, jak to může dělat nejdokonalejší z dětí vůči nejdokonalejší z matek. Musíme si však dát pozor, abychom nechápali tuto podřízenost jako něco ponižujícího a nedokonalého pro Ježíše Krista. Tím, že Maria je nekonečně nižší než její Syn, který je Bůh, nerozkazuje mu tak, jak rozkazují pozemské matky svým podřízeným dětem. Boží milost a věčná blaženost zcela proměnily Marii, jako proměňují i ostatní svaté. Nežádá tedy, nechce a ani nedělá nic, co by bylo v rozporu s věčnou a neměnnou vůlí Boží. Ve spisech svatého Bernarda, Bernardina, Bonaventury a jiných čteme, že všechno na nebesích i na zemi, až po samého Boha, je podřízeno přesvaté Panně. Tím chtějí jen říci, že autorita, kterou jí Bůh udělil, je tak rozsáhlá, že její moc se zdá být jako moc samého Boha. Její modlitby a prosby jsou tak mocné u Boha, že on je přijímá jako rozkazy. Nikdy neodolá prosbám své milé Matky, protože jsou vždy pokorné a v souladu s jeho svatou vůlí. Jestliže Mojžíš silou své modlitby zastavil Boží hněv vůči Izraelitům tak mocným způsobem, že když tento vznešený i nekonečně milosrdný Pán nemohl odolat Mojžíšově modlitbě, dokonce ho žádal, aby ho nechal ve hněvu potrestat tento rebelující národ; proč pak nemáme věřit, na základě silnějších důvodů, že prosba pokorné Panny, která je důstojnou Matkou Boha, není mocnější u nebeského Krále než modlitby a orodování všech andělů a svatých na nebi i na zemi?
Maria vládne v nebi nad anděly i blaženými.Jako odměnu za její velkou pokoru jí Pán dal moc a úkol zaplnit svatými uprázdněné trůny po odpadlých andělech, kteří padli pro pýchu. Toto je vůle Nejvyššího, který povyšuje ponížené, aby se nebesa i země chtě či nechtě podrobily příkazům ponížené Marie. Té, kterou ustanovil za vládkyni nebe i země, velitelku svých armád, správkyni svých milostí, vykonavatelku svých velkých divů, obnovitelku lidského pokolení, prostřednici lidí, přemožitelku svých nepřátel a věrnou společnici svých velkých činů a slavných vítězství.
Bůh Otec si přeje, aby se jeho děti rodily skrze Marii až do skončení světa, proto jí přikázal: „V Jakubovi přebývej.“ (Sir 24,13) To značí: udělej si svatý příbytek uprostřed mých vyvolených dětí, jejichž předobrazem je Jakub! A ne mezi dětmi ďábla a zatracených, jejichž předobrazem je Ezau.
Jako každé dítě má v přirozeném řádu při tělesném početí otce i matku, podobně v řádu milosti, tedy při duchovním početí, máme Otce i Matku. Tak všem skutečným Božím dětem, čili vyvoleným, je otcem Bůh a matkou Maria. Ten, kdo ji nemá za Matku, nemá ani Boha za Otce. Proto bludaři, odpadlíci a jiní zatracenci, kteří hledí na nejsvětější Pannu s nenávistí, opovržením a s lhostejností, nemohou mít Boha za otce, přestože se tím vychloubají, protože nemají Marii za matku. Kdyby ji měli za Matku, milovali a ctili by si ji, jako opravdové a skutečné děti spontánně milují a ctí svou matku – tu, která jim dala život. Pohrdání či lhostejnost vůči svaté Panně je nejjistějším a neomylným rozlišovacím znakem bludaře, čili člověka mylné nauky nebo jiného zatracence, od vyvoleného. Takový člověk svými slovy a skutky otevřeně nebo i ve skrytosti, ba někdy i pod krásnými záminkami, míří k umenšení kultu i lásky k přesvaté Panně. Běda! Bůh Otec jí neřekl, aby mezi nimi přebývala, neboť jsou Ezauovi.
Bůh Syn se chce formovat, ba mohli bychom říci vtělovat, ve svých údech každým dnem prostřednictvím své drahé Matky. Proto jí řekl: „V Izraeli měj dědičný podíl.“ (Sir 24,13) Jakoby jí řekl: Bůh, můj Otec, mi dal do dědictví všechny národy země, všechny bez rozdílu, dobré i špatné, vyvolené i zatracené. První povedu zlatou pasteveckou holí a druhé železnou; prvním budu otcem a obhájcem, druhým spravedlivě odplatím; a budu Soudcem všech. Ale ty, má drahá Matko, dostaneš do dědictví a vlastnictví pouze vyvolené, jejichž předobrazem byl Izrael. Jako dobrá Matka je budeš plodit, krmit a vychovávat. Jako vládkyně je povedeš, budeš je spravovat a chránit.
„Ten i tamten se v ní narodil“, (Ž 87,5 Vulgáta) hlásá Duch Svatý: Někteří Otcové tvrdí, že tím prvním člověkem v ní počatým je Bohočlověk, Ježíš Kristus, a tím druhým je člověk, který se stal adoptivním dítětem Božím a Marie. Neboť pokud se v ní zrodil Ježíš Kristus, Hlava Církve, pak i vyvolení, kteří jsou údy této Hlavy, se nutně musí v ní zrodit. Žádná matka nemůže zrodit hlavu bez údů a ani údy bez hlavy, neboť to by byl netvor přírody. Podobně i v řádu milosti se hlava i údy rodí ze stejné matky. Kdyby se nějaký úd Tajemného těla, čili některý vyvolený, byl zrodil z jiné matky než z té, která dala světu Hlavu, pak by nebyl skutečným vyvoleným a ani údem Ježíše Krista, ale byl by v řádu milosti netvorem.
Ježíš Kristus je i nyní, jako vždy byl, plodem Marie. Nebesa i země denně opakují mnohokrát: A požehnaný je plod života tvého, Ježíš. Je jisté, že Ježíš je skutečným plodem a dílem Marie nejen pro celý svět obecně, ale i pro každého jednotlivce, který jej nosí v sobě. Proto věřící, který nosí Krista ve svém srdci, může směle říci: „Velká díky Marii za toho, koho vlastním, neboť on je jejím dílem a plodem a bez ní bych ho neměl.“ Slova svatého Pavla můžeme opravdivěji vložit do jejích úst: „Znovu denně rodím Boží děti, dokud Kristus, můj Syn, nebude v nich ztvárněn v plnosti jeho věku.“ (volně Gal 4,19) Svatý Augustin překonává sebe sama i vše, co jsem až dosud řekl, když říká, že vyvolení jsou během svého života ukryti v lůně nejsvětější Panny, aby se připodobnili obrazu Božího Syna. Tam jsou touto dobrou Matkou chráněni, živeni, opatrováni a rozvíjeni až dokud je neporodí pro posmrtnou slávu. Proto Církev právem nazývá smrt spravedlivých dnem jejich zrození. Ó, jak velké tajemství, neznámé zatraceným a málo známé i vyvoleným!
Bůh Duch Svatý chce v ní a jejím prostřednictvím formovat své vyvolené. Proto jí řekl:
Moje milovaná a Nevěsto má, zapusti kořeny všech svých ctností v mých vyvolených, (Sir 24,13) aby mohli postupovat z ctnosti do ctnosti a z milosti do milosti. Během svého pozemského života jsi uskutečňovala ty nejvznešenější ctnosti, a proto jsem si tě tak zamiloval, že toužím i nyní nacházet tě na zemi, aniž bys přestala přebývat v nebi. Proto se rozrůstej v mých vyvolených, abych mohl i v nich s potěšením nacházet kořeny tvé neochvějné víry, hluboké pokory, všestranného umrtvování, vznešených modliteb, planoucí lásky, pevné naděje a všech tvých ctností. Ty jsi vždy zůstala mou věrnou, čistou a plodnou Nevěstou. Ať mi tedy tvá víra přináší věřící, tvá čistota panny a plodnost ať mi dává vyvolené a živé chrámy.
Když Maria zapustí kořeny v duši nějakého věřícího, vytvoří v ní divy milosti, jaké jen ona může udělat, neboť jen ona sama je Panna plodná, které nikdo nikdy nebyl a ani nebude podobným v čistotě a v plodnosti. Maria spolu s Duchem Svatým vytvořila to největší, co kdy bylo a co kdy bude - Bohočlověka; a následně vytvoří velké věci v posledních časech. Jí Bůh svěřil formaci a výchovu velkých světců, kteří budou žít u konce světa; neboť jen tato výjimečná a zázračná Panna může vytvořit ve spojení s Duchem Svatým neobyčejné a podivné věci.
Když ji Duch Svatý, její Ženich, najde v duši věřícího, spěchá tam vstoupit a vlévá se do ní v takové míře, v jaké tato duše dala prostor jeho Nevěstě.
Nejzávažnějším důvodem, proč nyní Duch Svatý nedělá tak zjevné divy v duších, je, že v nich nenachází dostatečně velké sjednocení se svou věrnou a nerozlučnou Nevěstou. Říkám nerozlučná Nevěsta, neboť tato Láska stejné podstaty s Otcem i Synem si ji vyvolila k utvoření Ježíše Krista, Pána vyvolených, jakož i k jeho utvoření se ve vyvolených a nikdy ji neodmítla, neboť vždy zůstala věrnou i plodnou.
3. Praktické závěry
Z toho, co jsem doposud řekl, je třeba vyvodit tyto závěry:
Za prvé, že Maria dostala od Boha velkou nadvládu nad dušemi vyvolených, protože jinak by v nich nemohla mít domovské právo, jak jí to nařídil Otec. Nemohla by je formovat, živit ani rodit pro věčný život jako jejich matka. Nemohla by je mít jako své dědictví a vlastnictví. Nemohla by je formovat v Ježíši Kristu a Ježíše Krista v nich. Nemohla by hluboko v jejich srdcích zasadit své ctnosti. A ani by nemohla být nerozlučnou společnicí Ducha Svatého při všech jeho dílech milosti. Toto všechno by nemohla dělat, kdyby neměla pravomoc a nadvládu nad jejich dušemi díky jedinečné milosti Všemohoucího: on jí dal moc nad svým jediným a pravým Synem, a tím jí dal moc i nad svými adoptivními dětmi, a to nejen nad jejich těly, co by zavážilo málo, ale i nad dušemi.
Maria je Královnou nebe i země z Boží milosti tak, jak je Ježíš Králem svou přirozeností a zásluhou. Ze slov: Boží království je v nás (srov. Lk 17,21) vyplývá, že království Ježíše Krista spočívá hlavně v srdcích, tedy uvnitř člověka, a tedy i království přesvaté Panny je hlavně uvnitř člověka, tedy v jeho duši. A tak je spolu se svým Synem více oslavena v duších než ve všech viditelných stvořeních a spolu se svatými ji můžeme nazývat Královnou srdcí.
Modlitby: Litanie k Duchu Svatému; Zdrávas, Hvězdo mořská; Růženec; Modlitba k Panně Marii.
Raduj se Maria, milovaná Dcero věčného Otce!
Raduj se Maria, obdivuhodná Matko Syna! Raduj se Maria, převěrná Nevěsto Ducha Svatého!
Raduj se Maria, moje drahá Matko, milovaná Paní a mocná Panovnice.
Raduj se, má radosti, slávo, srdce i má duše!
Milosrdenstvím mi patříš celá, a já podle práva celý tobě. Ale ještě nejsem dostatečně tvůj a tak se ti znovu celý dávám jako věčný otrok, bez ponechání něčeho pro sebe nebo pro jiné. Jestli ještě ve mně vidíš něco, co ti nepřináleží, prosím tě, hned v této chvíli se toho zmocni a staň se absolutní Paní nade vším, co mám.
Zbourej, vykořeň a znič všechno, co se Bohu nelíbí. A vysaď, pěstuj i dělej všechno, co se ti bude líbit. A světlo tvé víry ať rozežene temnoty mého ducha.
Tvoje hluboká pokora ať nahradí mou pýchu.
Tvá vznešená kontemplace ať zastaví roztržitosti mé toulavé představivosti.
Tvoje stálé vidění Boha ať naplní mou paměť jeho přítomností.
Oheň lásky tvého srdce ať rozšíří a rozpálí vlažnost i chladnost mého.
Tvé ctnosti ať nahradí moje hříchy. Tvé zásluhy ať jsou mou ozdobou a doplňkem před Bohem.
A jestli je to možné, má předrahá a milovaná Matko, dej, ať Ježíše Krista a jeho svatou vůli poznávám pouze tvým duchem; ať chválím a oslavuji Pána jen tvou duší; ať miluji Boha pouze tvým srdcem, abych ho miloval tak čistou a vroucí láskou jako ty.
Nežádám si od tebe ani vidění, ani zjevení, ani záliby či potěšení, byť jen duchovní. Tobě patří jasné vidění bez temnot. Tobě patří vychutnávání bez hořkosti. Tobě v nebi patří vítězství po pravici tvého Syna bez jakéhokoli pokoření. Tobě zcela patří moc přikazovat andělům, lidem i démonům bez odporu. A také podle své vůle spravovat všechna Boží dobra bez výjimky.
Božská Maria, hle, ten lepší podíl, který ti dal Pán a který ti nikdy neodejme, a to mi přináší velkou radost.
Za svůj podíl tady dole nechci nic jiného, než to, co jsi měla ty, tedy:
čistě věřit bez jakéhokoli chutnání či vidění,
radostně trpět bez útěchy stvoření,
ustavičně umírat sobě samému bez oddechu
a odhodlaně pro tebe pracovat až do smrti bez jakéhokoli podílu jako nejpodlejší z tvých otroků.
Jediná milost, o kterou tě pro čiré milosrdenství prosím, je to, že bych po všechny dny a chvíle svého života říkal trojité Amen: Amen na všechno, co jsi vykonala na zemi za svého života; Amen na všechno, co nyní děláš v nebi; Amen na všechno, co konáš v mé duši, abys ve mně jen ty dokonale slavila Ježíše v čase i ve věčnosti. Tak ať se stane.
(Na Fatym.com vydáno 7. 8. 2023;, 28. 9. 2023 - 157 přečtení)
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
