Přinášíme šestnáctou část svědectví od mužů a žen, kteří se z lásky „odvážili“ nabídnout sami sebe pro práci na vinici lidství a Evangelia.
50) Byla jsem vychovaná v katolické víře a ve svém mládí jsem odmítla to, co jsem považovala za zastaralé myšlenky.
A přesto jsem hledala v hloubi sebe i ve světě pravdu, smysl života, který jsem nenacházela. Od narození jsem byla mírně postižená (deformace tváře a paralýza svalu na přední dásni). Několik let po svatbě jsem se stala vdovou se třemi malými dětmi. Upadla jsem do zoufalství, ale moje rodina a církev mne sledovali. Máma mi dala knížečku o svatém Judu Tadeášovi, patronu pro beznadějné záležitosti. Přes tři roky, jsem před spaním odříkávala tyto modlitby. V roce 1997, roce, který Jan Pavel II. zasvětil rozjímání o životě Ježíše Krista, jsem byla vedena Duchem svatým, abych se zúčastnila Velikonoční vigilie. Té noci, po přijetí Eucharistie, jsem cítila, že ze mne vychází nějaká zlá síla k ráně Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na kříži. Moje oči se uzdravily z křeče a už ve mně nebyl vnitřní nepokoj. Cítím intenzivní radost a celkový pokoj, přítomnou i dnes, po osmnácti letech: konec depresí! Vím, že Ježíš Kristus je živý, že mne miluje a že všechno, co řekl, je pravda!
-Agnès
51) Každý den v radosti i smutku, s našimi dary i omezeními, zpíváme společně hymny i žalmy, velikonoční chvály.
Ve spojení s celou církví nasloucháme Božímu slovu. Toužím po tom, aby mne pronikla síla a krása liturgie natolik, aby tato náročná škola postupně změnila celý můj život ve chválu a díkuvzdání.
Každý den mám to štěstí žít ve vztahu s přírodou. Krása stvoření je podle mne současně zdrojem života i svědectvím o Boží lásce a věrnosti. Když si prohlížím park, mohu se účastnit této velké a zároveň křehké krásy, prohlížet si ji a odkrývat ji těm, které potkám. Jaká je to radost dělit se o lásku k přírodě s mými sestrami, kolegyněmi z práce, dobrovolnicemi i hosty, které přijímáme! Každý den mne Pán učí poznávat a milovat své bratry i sestry. Konflikty i narušení, které drásají náš svět, poznamenávají také moje srdce a moje vztahy. Láska, trpělivost, něha Boha i mých sester mi umožňují přijímat odpuštění a učit se odpouštět, poznávat Kristovu tvář v každém i každé z nás. Prostřednictvím krásy chval, svědectví i života ve společenství objevujeme Boha – Lásku.
S dalším svědkem, bratrem Kryštofem, mnichem a mučedníkem z Tibhirine, bych chtěla říci: „Jsem milovaný… a tato jistota mne vede k tomu, abych dal světu poznat, že je milovaný Boží láskou.“
-Silke
Titul „Milovat, to je darovat všechno.“ byl inspirován poezií sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře.
Děkuji papeži Františkovi za jeho osobní pomoc při realizaci této knížky, která byla vydána na konci Roku zasvěceného života.
