Přinášíme čtrnáctou část svědectví od mužů a žen, kteří se z lásky „odvážili“ nabídnout sami sebe pro práci na vinici lidství a Evangelia.
46) Jít za Kristem k nejubožejším, zvláště k ženám, jejichž důstojnost je pošlapávána a vidět, jak se zvedají, protože cítí, že jsou milované a oceňované – to je moje radost.
-Cécile – Thérèse
47) Miluji pokoj a ticho, ale ještě více poutě.
Potřebuji putovat po svých Alpách, dlouhé procházky v lůně přírody, aby - pod Božím pohledem – si duše odpočinula. Vánice, vítr, vánek, povětří to jsou slova, která se ve mně rozezvučí s velkou ozvěnou… Být absolutně pro mého Pána a Mistra, to je to nejdůležitější. Často říkám, že mým povoláním je BÝT nekomplikovaná a jednoduchá jako vlákno roztažené mezi dvěma prsty a vibrující pod dechem Ducha Svatého. Být koncentrovaná, soustředěná v Bohu, omezená na to, co je nejdůležitější, do centra svého BYTÍ, tam, kde přebývá YAHWE – Ten, který se ukázal Mojžíšovi a mluvil s ním v hořícím keři: „Jsem, který jsem.“ Ten, který skrze svého Syna mi dává věčný život.
-Emmanuelle
48) Podle mne zasvětit život Ježíši Kristu znamená dávat se v každodenní službě v naději na milosrdenství.
Podle mne, modlit se, to je věřit v Milost, být ve vztahu i společenství s Bohem, který je Svatá Trojice, přimlouvat se, i za lidstvo. Je to především „díkuvzdání“.
-Andréa
Titul „Milovat, to je darovat všechno.“ byl inspirován poezií sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře.
Děkuji papeži Františkovi za jeho osobní pomoc při realizaci této knížky, která byla vydána na konci Roku zasvěceného života.
