Přinášíme jedenáctou část svědectví od mužů a žen, kteří se z lásky „odvážili“ nabídnout sami sebe pro práci na vinici lidství a Evangelia.
39) Kromě vlastních nedokonalostí nosím v srdci velkou touhu vidět, že lidé jsou šťastní, že věří v Boha Ježíše Krista, který je pramenem života,
že se setkávají při slavení Eucharistie, aby společně poznávali, jak moc jsou Bohem milovaní a jak mnoho Jeho Duch působí v jejich životech.
-Alain
40) Narodila jsem se v roce 1937 a jako dítě jsem toužila udělat ve svém životě něco velkého.
Když mi bylo 17 let přečetla jsem si životopis dívky, která darovala svůj život Bohu a zemřela na tuberkulózu ve 20 letech. Tento životopis se mi zdál být něčím velkým a také jsem zatoužila dát svůj život Bohu. Čas běžel. Bylo mi 20 let a ptala jsem se sama sebe, jak tuto touhu uskutečnit. Nepřitahoval mne klášter, chtěla jsem žít mezi lidmi, ale nedařilo se mi to spojit s naprostou oddaností Bohu. Kdosi mi řekl o hnutí Focolare a jedno ze slov života Chiary Lubichové se mne velmi dotklo: „Toto je volání naší epochy: stavět na výškách kontemplace, ale zůstávat uprostřed světa. A dále: Jsme zahrnuti do Božích plánů, buďte tedy na této cestě světlem v davu a sdílejte spolu pohanu, hlad, smutek i krátké radosti.“
Byl to život, po kterém jsem toužila, takové lidi jsem hledala. Pamatuji si, že v srdci mi pořádně bilo a když mi mladá dívka otevřela dveře, pomyslela jsem si: „Chtěla bych být jako ona!“ Bylo to 27. listopadu 1957. Vyprávěla mi o tom, co se brzy stalo mým „dobrodružstvím s Pánem“. Objevovala jsem evangelium, které jsem neznala: Evangelium, které se proměňuje v život.
-Franca
41) Ticho a klauzura jsou jako dva břehy řeky, které se pro nás stávají, den za dnem, obnovující se možností neustálé a trpělivé cesty obrácení,
aby všechno, a ještě mnohem víc, mohlo být ponořeno do trvalé přítomnosti Pána: práce, život ve společenství, přijměme toho, kdo klepe na naše dveře.
Zdá se, že všechno je pozváním k bytí s Ním. Jsme zváni, abychom se stávali prostorem pro Něj. S jistotou, že pouze v Jeho srdci se můžeme setkávat s každým bratrem a sestrou a společně jít, sdílet radosti i starosti, naděje i očekávání.
Svět se může změnit, když dovolíme Pánu, aby změnil naše srdce. Je třeba jednoduše vytrvat a nenechat se uzavírat omezeními našich hříchů. Všechno to můžeme nabídnout jako oběti každý den na oltář, nedokonalé ale s radostí spojovat s „obětí úcty“, která je zahrnutá v jediné oběti Božího Syna.
-Klaryska
Titul „Milovat, to je darovat všechno.“ byl inspirován poezií sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře.
Děkuji papeži Františkovi za jeho osobní pomoc při realizaci této knížky, která byla vydána na konci Roku zasvěceného života.
