Přinášíme devátou část svědectví od mužů a žen, kteří se z lásky „odvážili“ nabídnout sami sebe pro práci na vinici lidství a Evangelia.
35) Jak poznám, že je to On?
Poznala jsem sestry sv. Augustina v Saint-Maurice, když mi bylo 14 a půl roku. Se svojí nevlastní matkou jsem si moc dobře nerozuměla, bylo potřeba něco „změnit“ v prostoru našeho společného života. Rodiče navrhovali, abych vycestovala do Rumunska (francouzského Švýcarska), abych se naučila francouzsky. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale neměla jsem na vybranou. Nevěděla jsem, že se ocitnu v domě sester. „Řeholnice“- jak to bylo napsané v prospektu – to znamenalo jen: „sestry“, ženy, které se starají o duše a těla mladých dobrovolníků. Proto jsem souhlasila, … úplně zaskočená – ocitla jsem se u „sestřiček“!
Jak Bůh povolává? Jak si můžeme být jistí, že je to On? Minuly tři roky. Odešla jsem od sester sv. Augustina a učila jsem se typografii. Brzy jsem se začala účastnit života skupiny mladých lidí z mého kraje a když jsem šla na farní pouť do Ranft objevila jsem sv. Mikuláše z Flüe. Byl to vlastně on, který příkladem své oběti, mne doprovodil k odevzdání svého života Bohu. Na začátku roku 1980 na duchovní obnově v Taizé, jsem řekla Pánu „Ano.“.
-Claudia
36) V 19 letech, 12. září 1951 u hrobu sv. Františka z Assisi jsem klečela na stupních oltáře a modlila se.
Ve mně se rozeznívalo: „Co kdybys všechno opustila pro Ježíše Krista?“. Nebyl to skutečný hlas, ale něco, co vychází ze srdce, jako nesmazatelná inspirace směřující k věčnosti. Bohu patří díky! Tehdy jsem poznala duchovní doprovázení. Tehdy jsem uslyšela v hloubi sebe Ježíše, před Jeho křížem: „Před Tebou považuji všechno za marné.“ To bylo něco jiného…
Řekni Bohu ano, ale kde? Podle mne, po prvním rozlišení, jsem vnímala zasvěcený život, a to v komunitě sester sv. Augustina. Proč? Když jsem udělala maturitu měla jsem štěstí, že jsem mohla pracovat v tiskárně, kterou provozovaly tyto sestry a uviděla jsem jejich farní bulletin. Říkala jsem si: tento malý bulletin dostane každý měsíc více než dvě stě tisíc rodin. Když by bylo možné ho zdokonalit a když bych se mohla tím mohla jednou zabývat, velmi by mě to bavilo. Život sester, jejich horlivá práce, radost a dobrota mě přitahovaly, stejně jako čas společné modlitby a práce.
-Claire
37) Co mi pomáhá projít životními zkušenostmi, je modlitba a víra v Boha, moje komunita, přátelé a má oddanost apoštolskému poslání.
-Marianne
Titul „Milovat, to je darovat všechno.“ byl inspirován poezií sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře.
Děkuji papeži Františkovi za jeho osobní pomoc při realizaci této knížky, která byla vydána na konci Roku zasvěceného života.
