Masivní feministická a LGBTQ+ propaganda ukrytá ve filmu Barbie

Film o panence Barbie se stává hitem letošního léta a láme rekordy návštěvnosti světových i našich kin. Když jsem na naší facebookové stránce uveřejnila příspěvek, kde bylo poukázáno na poselství filmů Barbie a Sound of Freedom, nečekala jsem tolik reakcí.





Je očividné, že lidé jsou více vnímaví vůči tomu, co nám média předkládají a i navzdory masivní kampani filmu Barbie přirozeně cítí, že něco na tomto filmu není v pořádku.

Po důkladném prostudování faktů, zahraničních stránek a rozhovorů s režisérkou či herci tohoto filmu jsem usoudila, že těmto šokujícím zjištěním je třeba dát prostor nejen na Facebooku, ale podělit se o ně v článku.

LGBTQ+ pozadí filmu Barbie,
ke kterému se tvůrci otevřeně hlásí

Režisérkou a scénáristkou filmu Barbie je Greta Gerwig, která kromě jiných svých děl režírovala dva vysloveně feministické filmy - Lady Bird (2017) a Little Woman (2019). A společně s filmem Barbie ji tyto počiny vynesly mezi současné elitní režisérky.

LGBTQ+ komunita s nadšením očekávala film Barbie, díky LGBTQ+ zastoupení s queer herci - "lesbickou ikonou" Kate McKinnon, Alexandrou Shipp, gayem Scottem Evansem a Hari Nef - transgender mužem (přeoperovaným na ženu), který ve filmu hraje hlavní vedlejší roli a je doktorka Barbie.



Gay Times, britský zpravodajský web LGBTQ, dokonce slavil pátek – den oficiálního uvedení filmu jako „den Barbie“ a nazval světoznámou panenku „queer kulturním fenoménem“.

Samotná režisérka filmu Greta Gerwig pro portál Out řekla, že LGBTQ+ dějová linie filmu je nezbytná.

„Neexistuje žádný způsob, jak bychom mohli říci tento příběh, aniž bychom do něj nepřinesli komunitu LGBTQ+ a bylo pro nás důležité reprezentovat rozmanitost, kterou Mattel vytvořil se všemi různými Barbie a Keny, kteří dnes existují.“

Členové obsazení a štábu v rozhovorech pro média ocenili levicově orientovaná poselství filmu o rodě. „Určitě je to feministický film,“ řekla režisérka Gerwig pro ABC News Australia. "Je feministický způsobem, který zahrnuje každého," vysvětlila.

Herec Simu Liu je velmi rád, že tento film existuje a jak uvedl pro Screen Rant, myslí si, že: „tento film dává poslední hřebík do rakve velmi heteronormativní představy o tom, co je rod a co je nebo není rodově podmíněno.“

Hlavním mottem filmu je: Ona je vším. On je jen Ken. Tato myšlenka se prolíná celým filmem a satirickým způsobem poukazuje na mužské a ženské stereotypní chování. To mužské je samozřejmě zesměšňováno. Na plakátech si můžeme také všimnout, že všechny ženské postavy jsou popsány podle toho, jaké mají povolání, zatímco všechny mužské postavy jsou popsány jednoduše Ken (just Ken) a zřejmě nepracují.



Filmoví kritici Patton a Sopels uznávají: „To, co film obsahuje, je feminismus #MeToo éry, rétorika girlboss a silná podpora „hrdosti“ (ve smyslu LGBT propagandy pozn. redakce) od firmy Mattel, kterou lze slyšet v nekonečné propagaci sloganu Barbie ‚ You can be anything' – Můžeš být kým chceš.”

„Můžeš být čímkoli a panenka Barbie je toho důkazem. Vyrostla a dnes hájí sociální a kulturní otázky, podporuje inkluzi, bourá bariéry rozmanitosti a pomáhá dívkám a mladým ženám najít si své místo ve stále globálnější komunitě.” tvrdí firma Mattel.

Tento slogan si zvolila firma Mattel v roce 2015 poté, co byla kritizována za propagaci nerealistického vnímání těla a rodových stereotypů prostřednictvím značky Barbie. Díky tomuto sloganu společnost a její značka posílily svůj zamýšlený branding a marketingové poselství zaměřené na posílení postavení malých dívek a prosazování feministických ideologií.

Společnost od té doby podnikla kroky k tomu, aby se Barbie stala inkluzivnější a rozmanitější. Vydala panenky s různými typy těla, barvami pleti a účesy. V roce 2019 vytvořila genderově neutrální panenky a světlo světa spatřila také první transgender barbie.

obrázek Panenka Barbie
– opravdu jen nevinná hračka?

Na to, že problematický není jen film, ale i samotné panenky Barbie jsme poukázali už dříve. O. Josef Maretta tomuto tématu věnoval celou kapitolu v knize Diabol kradne maličkých.

Pro děvčata je normální hra s panenkami, o které se mohou starat, krmit je, či přebalovat a tak v nich roste uvědomování své ženskosti a nácvik své role jako ženy – matky. Ale barbina se už nebude koupat, krmit a přebalovat. Barbie potřebuje auto, svůj vysněný dům, oblečení od Mattela a také nabízí sexualitu - panenku chlapa - Kena. Vliv těchto hraček nebuduje chápání ženy jako matky, ale zdůrazňuje životní styl dospělých. Velmi pěkná, velmi bohatá a velmi nezávislá žena s tělem modelky je již léta milována a obdivována děvčaty po celém světě.

Panenka Barbie vědomě i podvědomě našeptává, že nejdůležitější je vzhled a dobrá postava. Do popředí staví důležitost materiálního blahobytu - vlastnit dům snů, auto, množství šatů a doplňků. Nabízí malým dívkám vizi štěstí v případě, že budou jako Barbie.

Tato fakta nelze potlačovat i přesto, že v pohádkách Barbie se objevuje mnoho altruismu, pomoci druhým a někdy i zamyšlení nad hlubšími tématy.

Barbie může děti učinit nešťastnými a depresivními, protože její svět nastavuje laťku příliš vysoko. Je všeobecně známo, že mnohé dívky chtějí napodobit fyzický vzhled jejich milované panenky až podlehnou anorexii nebo ve starším věku absolvují nespočet plastických operací jen aby vypadaly jako ona. Kromě těchto skutečností v dětech panenka Barbie vzbuzuje sexualitu a při hře navádí k vyzkoušení si sexuálního chování.



Jak píše pro stránku Times Sarah Seltzerová: „Plastičnost Barbie, její finanční dostupnost, její všeobecná kvalita znamenaly, že jsme ji mohli proměnit na cokoli, co jsme chtěli pro naše nejnásilnější, nejzvláštnější a divoce nápadité tendence. Děti svázaly své Barbie, rozčtvrtily je, hrály konflikty a také organizovaly orgie. V mém domě Barbie téměř vždy hrála v epických, několik dní trvajících imaginárních hrách plných milostných afér, násilí a zrad.” Díky tomu, že Barbie probouzí myšlenky o dospělosti a ženskosti navádí mladší dívky v tomto směru zkoušet a experimentovat.

Celou kapitolu o. Jozefa Maretty z knihy Diabol kradne maličkých si můžete poslechnout zde:



https://www.youtube.com/watch?v=4EmI1Y5bEfE&list=PLcDmgPKWs-db6ZYCo7wXS3fx2yvfAPpbe

Barbie, která může být kým chce,
nikdy nebyla manželkou ani matkou
– záměrně

Panenka Barbie byla vytvořena Ruth Handlerovou v 50. letech minulého století. Přestože sloganem této hračky se stalo, že můžeš být kýmkoli, jsou dvě věci, kterými panenka nikdy nebyla. Manželkou a matkou.

Barbie se nikdy nevdala, ani neměla děti – něco, co bylo zjevně velmi záměrnou volbou.

„Začátkem 60. let byl Mattel zaplaven fanouškovskou poštou od dívek, které žádaly, aby se Barbie provdala za svého věčného přítele Kena a měla dítě,“ píše se v nedávném článku v časopisu Hadassah od Renée Rosen. „Handlerová to odmítla, nechtěla posílit myšlenku, že mladé dívky by měly usilovat jen o manželství a mateřství. Přestože si Barbie oblékla spoustu svatebních šatů, nikdy nekráčela uličkou. Namísto dítěte dala Handlerová v roce 1964 Barbie dětskou sestru „Skipper“.

Je katolík, který se nepodívá se svou dcerou
na film Barbie divný?

Toto je jen malý průřez faktů o filmu Barbie a samotných panenkách. Ne všichni katolíci jsou ochotni se nad nimi zamyslet. Raději nás nazvou na svém blogu jako zaostalé či extremistické. Prý nemáme ani ty "nejmenší kognitivní schopnosti dokázat posoudit parodii, legraci, jinotaj, jestli rozumět celému kontextu a významu." A zároveň nám všem kladou řečnickou otázku:

„Má dobrá křesťanská maminka zakázat své holčičce jako jediné ve třídě vidět film Barbie, místo aby na něj s ní sama šla, zamyslela se možná i ona sama nad ním a dokázala ho dcerce křesťansky vysvětlit? Má být ve třídě právě ta její křesťanská dcerka jediná ostrakizovaná z kruhu kamarádek jako ta podivná, co se nemůže ani podívat na kinohit Barbie, neboť „křesťané jsou tak divní“?“ (Zdroj: blog.postoj.sk)

Jako katolička, studovaná psycholožka a matka dcery na to odpovím za sebe jednoduše. V současnosti jsou na výběr stovky lepších, ale zejména hodnotnějších filmů. Proto nevidím důvod marnit čas sledováním této feministické a LGBTQ+ propagandy ukryté ve filmu Barbie. A také nevidím důvod proč bych se měla já nebo moje dcera proto cítit divně… Právě naopak. Je povinností nás rodičů bránit naše děti před morálním úpadkem dnešní doby. A to s sebou přináší i odvahu postavit se a jasně poukázat na to, co je špatné. Nikde v Písmu svatém ani v učení Katolické církve jsem nepostřehla, že by tam bylo napsáno: nebuďte podivní – přizpůsobujte se světu, kráčejte s dobou! Zcela určitě je tam však napsáno:

Nemilujte svět, ani to, co je ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Vždyť všechno, co je ve světě: žádost těla, žádost očí a honosný způsob života, není z Otce, ale ze světa. (1. Jn: 2, 15-16)

V Katechismu Katolické církve mají rodiny konkrétní doporučení:

V současné době ve světě, který je často odcizený, ba nepřátelský vůči víře, mají věřící rodiny základní důležitost jako ohniska živé a vyzařující víry.
(KKC 1656)
Ve vztahu k hromadným sdělovacím prostředkům si jejich uživatelé mají uložit umírněnost a kázeň. Mají povinnost vypěstovat si jasné a správné svědomí, aby dokázali snáze odolávat špatným vlivům.
(KKC 2496)

V dnešní společnosti hlubokého morálního úpadku už zřejmě nestačí být křesťanem chodícím pravidelně do kostela, přijímat svátosti či navštěvovat poutě k tomu, abychom dokázali vytvářet morálně správné úsudky na události kolem nás. Je třeba nejen kráčet s dobou a pyšnit se tím, že i když jsem křesťan, bezmyšlenkovitě přijímám všechno, co mi tento svět naservíruje - hlavně abych se nedistancoval od společnosti nebo aby mě snad neoznačili moji známí za podivína. Na závěr článku položím jednu otázku: Je dnešní křesťan katolík, který konzumuje a obhajuje veškerý obsah produkovaný otevřenými ateisty, liberály a neomarxisty skutečně solí země,když nedokáže nastavit světu zrcadlo a poukázat na to, co není v pořádku?

Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. (Mt 5, 13)

Jak nás vybízí Písmo svaté, máme střízlivě uvažovat a bdít protože náš protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout. (1. Pt 5:8) Zvláště musíme být obezřetní, když se jedná o naše děti, které nám Bůh svěřil a za které máme morální zodpovědnost.

Film Barbie hájí i někteří slepí liberální křesťané, kteří nevidí na něm nic špatného. Přesto každý soudný člověk vidí, že do dětských nevinných duší, které ještě nedokážou kriticky uvažovat jako dospělí, film Barbie zasévá ideologické, feministické a neomarxistické myšlenky, které rozhodně neslouží k budování jejich svědomí či morálky. Naopak - učí je myšlení knížete tohoto světa.

'Všechno je mi dovoleno', ale ne všechno prospívá. 'Všechno je mi dovoleno', ale já se nesmím dát ničím ovládnout. (1. Kor 6:12)

Autor: Natália Senderáková

Převzato z https://slovenskydohovorzarodinu.sk/, článek z 28. 7. 2023 naleznete zde.