O svaté Anně víme jen to, že byla provdaná za svatého Joachima z rodu Davidova a žila s ním ve vší ctnosti a zbožnosti, ale dlouho byla bezdětná. To snášela se vší trpělivostí, až nakonec Pán vyslyšel její prosby a učinil ji matkou přeblahoslavené Panny.
Toto vyznamenání ze strany Boha je pro ni dostatečnou chválou. Z tohoto důvodu jí věřící vždy prokazovali velkou úctu a neustále se dovolávali její přímluvy.
Jakou úctu, jakou náklonnost, jakou oddanost tedy dlužíme tomuto požehnanému páru! Po celou dobu Kristovy děti vždy milovaly jeho matku a považovaly ji za svou matku; jak tedy můžeme dělat něco jiného, než milovat i tyto dva velké svaté, kterým vděčíme za takovou matku!
PRAKTICKÉ ÚVAHY
I. Když svatá Anna poznala, že navzdory mnoha modlitbám jí Všemohoucí nepožehnal dítětem, podřídila se jeho božské vůli a trpělivě snášela svou zkoušku.
Takto by měli jednat i křesťanští manželé, když je Bůh zkouší podobným způsobem, neboť vše, co dělá, je pro ně to nejlepší.
Má své důvody, proč takto jedná, a tyto důvody jsou spravedlivé. Možná by šli do záhuby, kdyby měli děti, jako mnozí rodiče velmi hřeší ve vztahu ke svým dětem a jsou kvůli nim odsouzeni.
Když svatá Anna konečně dostala od Boha to, za co se po mnoho let neustále modlila, náležitě mu poděkovala, zbožně vychovala svou dceru a brzy ji zasvětila službě nebesům.
Tak by měli jednat všichni křesťanští rodiče. Jejich největší starostí by mělo být, aby své děti včas naučili sloužit Bohu a vychovali je pro nebe. Má-li některé z jejich dětí povolání k náboženskému životu, nesmí mu odporovat, ani jej od něho jakýmkoli nespravedlivým způsobem odrazovat.
II. Svatá Anna se dlouho modlila, ale nebyla vyslyšena. Ona si však nestěžovala na Boha, ale pokračovala ve svých modlitbách s nezmenšenou důvěrou, až nakonec dostala, o co prosila.
Bůh má mnoho důvodů, proč ne vždy hned vyslechne naše modlitby. Někdy se modlíme, když nejsme ve stavu milosti; nebo žijeme v hříchu bez pokání nebo bez úmyslu zlepšit svůj život. V takových případech naše modlitby nemohou být pro Boha přijatelné.
Někdy se také modlíme bez oddanosti a úcty. A může mít taková modlitba sílu?
Jindy se modlíme jen za věci, o kterých Bůh ví, že nám škodí, ačkoli si možná představujeme, že jsou pro naše dobro. V takových případech nám Bůh uděluje milost tím, že nás nevyslyší.
III. Dále, Bůh nás vždy nevyslyší hned, abychom se mohli vroucněji modlit a mnohem více si vážit milostí, které nám uděluje. Dělá to také proto, aby vyzkoušel naši trpělivost a důvěru v jeho milosrdenství nebo abychom si neustálými modlitbami více zasloužili jeho milost.
Nakonec, kromě jiných důvodů to může dělat i proto, aby nám dal něco lepšího, než o co jsme prosili.
Když toto vše správně zvážíme, řekněte mi, můžete si oprávněně stěžovat, když Všemohoucí nevyslyší vaše modlitby okamžitě?
Pokračujte v nich. Vykonávejte je ve správném duchu a zakusíte pravdivost slov svatého Bernarda: "
Bůh nám buď dá to, o co prosíme, nebo něco jiného, co je pro nás užitečnější."
Převzato z
Podcasty otca Radovana,
článek z 27. 7. 2023 naleznete
zde.
