Nabízíme k přečtení kázání o. Marka Dundy z neděle 23. července, které pronesl v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vranově nad Dyjí...
Bratři a sestry,
dnes jsem v evangeliu slyšeli podobenství o dobrém semenu, o hořčičném zrnu a o kvasu v těstě. Když jsem se nad tím tak zamýšlel, jakou mají tato tři podobenství společnou myšlenku (možná přijdete na něco jiného), tak jsem došel k závěru, že Pán Ježíš nám tím chce říci: buďte klidní, neobávejte se, všechno je v dobrých rukou, všechno má svůj správný čas. Boží království neomylně zvítězí.
Jak bych narouboval tuto myšlenku na to první podobenství? Tam se mluví o tom, že rozsévač rozsel dobré semeno. Ďábel do toho nasel plevel. Takto se to odehrává v celé společnosti a někdy někteří přicházejí s takovými radikálními řešeními, nebudeme vůbec s těmi kolem nás spolupracovat, odmítneme nevěřící nebo ty, co mají v něčem jiný názor. Ale tato radikální řešení podle toho podobenství nejsou něco, co by nám Pán Ježíš doporučil, protože moc ve společnosti je provázena také s tím, že třeba jsou zde příbuzenské vztahy, různé jiné- spousta jiných provázaností a člověk není jen zlý a jen dobrý a kdybychom to takto chtěli rozsoudit a zavést tu pozemskou spravedlnosti, tak by bylo ještě více zla a nespravedlností.
Navíc toto podobenství neřeší to, co je v životě možné. Totiž jestliže je plevel, tak z toho se pšenice nestane. V přírodě to tak není, ale mezi námi- kdo chybuje je zlý, ale dokud ho na zemi, v tomto svět Pán Bůh nechává, tak pořád je naděje, že se z něho může stát ta pšenice. V přírodě to tak není, ale s námi lidmi to tak je. Každý má šanci na obrácení, ale také i naopak, někdo dobrý se může ještě pokazit, ale máme prosit Pána, dej mi milost vytrval. Nemám se tedy strachovat, že teď je kolem nás nějaké zlo, na nás je abychom vytrvali jako ti, kteří se nepřidají k plevelu, nenechají se udusit ve svých marných snahách, ale vytrvají. A co je to vytrval? Jak být dobrou pšenicí? Jednoduše řečeno- být lidmi lásky- mít lásku proti plevelu. Mít rád každého i ty, co chybují i ty, co jsou třeba proti nám. Jestliže existuje jeden člověk, kterého nechceme mít rádi, i když si můžeme hledat různé výmluv- on si to nezaslouží, on nás nemá rád- jestliže existuje jeden takový, tak se o nás nemůže říct, že jsme lidé lásky. A křesťan má dorůstat k tomu, aby byl člověkem lásky. Možná právě toto Pán Bůh dopouští, že jsou kolem nás lidé, někteří zlí, protivní, abychom dorostli k tomu, že i přesto je budeme mít rádi. ne, proto, že jsou zlí, ale protože jsou to naši bratři a sestry, tak jak nám to Pán připomíná.
To druhé podobenství je o hořčičném zrnu. Máme zůstat klidní, i když Boží království vypadá bezmocné, malé, přijde čas, kdy se ukáže, že to tak není. Máme zůstat v klidu a v pokoji, protože to Boží království bude růst a přinese svoje.
A to třetí podobenství o kvasu- o těstu, které zadělala žena. Teprve dnes jsem se dočetl, ráno, když jsem si pročítal některé informace právě k tomuto podobenství, že Pán Ježíš uvedl nadsázku, že to přehnal- slyšíme tam, že žena zadělala těsto- 50 kg, když se to přepočte na naše poměry- tak by nasytila zhruba 150 lidí. Naschvál to Pán Ježíš takto přehnal, aby ukázal, že i ten malý kvásek prokvasí obrovské těsto. Aby nám tím dal takovou pohodu- ať se to prokvasí, nemusím se starat kdy, ten kvas má svoji účinnost.
Tato tři podobenství, která jsme dnes slyšeli nás mají povzbudit, abychom v tom světě, kde žijeme, byli lidmi kteří vědí, že Pán Bůh to má pevně v rukou, má to pod kontrolou a na mě je, abych to nekazil a abych nadále byl tím, kdo mu naplno důvěřuje.
