Přinášíme šestou část svědectví od mužů a žen, kteří se z lásky „odvážili“ nabídnout sami sebe pro práci na vinici lidství a Evangelia.
25) Moje povolání připravila Panna Maria v průběhu mé pouti do Lurd.
Během tábora pro mladé, v tichu hor, ve mně Duch svatý vzbudil tuto otázku: „Proč bych nemohla být jeptiškou?“ Toto volání bylo velmi silné a už mne neopustilo. Po několika letech hledání, kdy mě doprovázel jeden Otec kapucín a po pouti do Říma a Assisi jsem vstoupila do kláštera.
Byla jsem velmi odhodlaná následovat Boží vůli a vše opustit. A byla jsem velmi šťastná, když mne přijala moje nová rodina: společenství sester žijících v prostotě, radosti a společenství v duchu sv. Františka z Assisi. Na kopci „Poverello“, krásném místě mimo město, jsme zváni připojit se k velebení celého stvoření.
Po Druhém Vatikánském koncilu se ukázalo, že některé změny jsou nezbytné i očišťující: například liturgie ve francouzštině, společné shromáždění před Eucharistií, návrat k tiché modlitbě před Nejsvětější svátostí, větší otevření misiím, zejména pro základnu v Čadské republice. Ježíš je skutečně Dobrým Pastýřem, jistým a věrným průvodcem. S Ním se cítíte bezpečně, vnímáte, že život má smysl, ideál, cíl. Ale je třeba prožívat také těžké zkušenosti, aby člověk rostl. Pochod pouští není ničím jednoduchým v naší víře: je třeba prožít strádání a brodit se, než dojdete k prameni. Nicméně s odvahou, vytrvalostí a důvěrou dříve nebo později dojdete ke světlu, radosti a pokoji. Je třeba stále znovu oživovat svůj život s Pánem, abyste dobře prošli každou fází. Celkové nasměrování na Ducha svatého, který fouká do plachet, mi brzy pomohlo v postupu vpřed.
-Marie-Gabrielle
26) Touhu dát život Bohu i lidem cítím již od 12 let.
Se svojí komunitou jsem se setkala v 16 letech. Velmi se mi líbila radost, která vyzařovala ze sester, jejich modlitba před Nejsvětější Svátostí i společné modlitby, přes různé povinnosti. Po dlouhém období rozlišování a hledání mě uvítala komunista sester sv. Maurice. Po náročných letech jsem složila věčné sliby.
V životě jsem měla hodně štěstí: Bůh mi vždycky dal lidi, kteří mi pomohli a věřili v mé povolání. Ze svého vztahu k Bohu stále čerpám sílu, abych Ho dokázala následovat a říkat „Ano.“.
-Anne-Vérène
27) Vzhledem k věku žiji teď ve společenství starších sester.
I když můj život není příliš „plodný“, nestal se neužitečným. Přímo naopak, plní se krásnými posláními, která navazují na církevní: kolik volání o pomoc je namířeno k nám, podobně jako nám bývají svěřovány i radostné události! Společenství je dokonalou školou, jak žít lásku každý den. Život bratrské komunity má své radostné chvíle, ale nevyhnou se mu ani ty smutné. Musíme se učit dívat se na druhé s laskavostí, odpouštět jim a prosit o to. Pokaždé, když vyjdeme ze sebe, každé vítězství, naplní srdce radostí a pokojem! „Pán mi učinil veliké věci, Jeho jméno je svaté!“
-Josef-Marie
Titul „Milovat, to je darovat všechno.“ byl inspirován poezií sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře.
Děkuji papeži Františkovi za jeho osobní pomoc při realizaci této knížky, která byla vydána na konci Roku zasvěceného života.
