Přinášíme pátou část svědectví od mužů a žen, kteří se z lásky „odvážili“ nabídnout sami sebe pro práci na vinici lidství a Evangelia.
18) Mou největší radostí je být sjednocená s dnešním světem skrze nejvíce ohrožené. Sjednocená nejpodivnějším způsobem, protože všichni toužíme, abychom se stali tvůrci, jako i Bůh je Stvořitel.
Když se dívám na fotbalový zápas v televizi a mám radost ze skvělého gólu, po kterém následuje radost celého družstva, říkám si: Až lidstvo přijde do nebe, to musí být jako toto!
-Christine
19) Velmi jsem toužila být jeptiškou, ale myslela jsem si, že to není možné.
Neznala jsem sestry… A děvčata, která jsem potkávala, byla mnohem lepší než já… Ve věku 5 nebo 6 let mě oslovily dva verše z Bible: „Odejdi ze své rodné země i domu svého otce do kraje, který ti ukáži.“ a „Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel, jak beránek vedený na porážku.“ S tímto svým tajemstvím jsem vyrůstala až do 10 let. Moje matka byla první, komu jsem se svěřila. Odpověděla mi: „Nepochybuj o sobě, že se staneš sestrou.“ O 10 let později, v tom samém měsíci v kuchyni, jsem jí řekla o svém úmyslu vstoupit do kláštera Svaté Rodiny v Besancon. Políbila mne… její slzy padaly na mé tváře.
-Pascale Dominique
20) Ve 20 letech jsem přerušila studia, protože jsem ztratila všechnu naději.
Prožívala jsem mnoho zklamání: rodina, přátelé, práce. Pomalu jsem propadala depresi. Teprve tehdy jsem si vzpomněla na Boha a slova mé matky: je třeba se modlit. Zamkla jsem se v pokoji a začala odříkávat růženec. Pamatovala jsem si jeho strukturu, ale už jsem si nevzpomněla na slova modlitby! Našla jsem starý katechismus a začala jsem se modlit nebo spíše křičet k Bohu. Prostřednictvím P. Marie se mé srdce otevřelo Pánu, Jeho lásce. A Bůh postupně můj život měnil. Žila jsem v šedi a On mi postupně dodával barvy. S horlivostí jsem zakoušela Jeho lásku ve svátostech: Eucharistii a Svátosti smíření.
Konečně jsem našla opravdový poklad a toužím se o něj podělit. Vzpomněla jsem si na to, jak mne Pán poprvé povolal a moje touha zasvětit se Bohu vzrostla. Během Mariánské pouti mi znovu Nejsvětější Panna ukázala jak! Někdo mi vyprávěl o společenství Slova Života. Šla jsem tam a potom po roce formace jsem do tohoto společenství vstoupila. 15. prosince 2013, v kostele zasvěceném P. Marii Růžencové jsem složila poslední sliby. Panna Maria mě vedla, chránila a učila. Ona zůstává vzorem i paní mého zasvěceného života.
-Teresa
21) V osamění mne On naplňuje Sebou a dává mi tento svět, abych ho milovala s Ním a skrze Něj.
Za posledních 25 let života jsem přenechala vedení Tomu, který mne stále v pokoře a tichosti doprovázel a čekal na mne ve svém nekonečném milosrdenství, protože si mne „vybral v lůně mé matky a posvětil mne“. K chvále Boží a pro spásu světa!
-Michelle
22) Boží láska, přátelství mé komunity, víra v Ježíše Krista, v Jeho činy a slova mi umožňují projít těžkými životními zkušenostmi.
-Patricia
23) Radost mého života má svůj zdroj v dynamickém vztahu s Kristem, milovaným Synem Otce. Živí ji vztahy s druhými prožívané každý den.
-Marie-Brigitte
24) V roce 2014 to bylo 50 let od roku, kdy jsem obdržela oficiální mandát církve jako misionářka. Bylo to v neděli o svátku Nejsvětější Trojice roku 1964.
Tato důležitá chvíle mi dovolila svědčit o mé odpovědi víry a zapojení mého srdce do osobního povolání, které jsem obdržela v hloubi svého bytí již v dětství. Věděla jsem, že jsem milovaná a podporuje mne Jeho Láska skrze nejbližší. Byla jsem připravená nabízet sebe a svou službu Jemu a Jeho církvi.
Tato církevní misie dostala povolení při eucharistické oslavě v mé rodné farnosti. Pamatuji si ještě na několik vět z homilie mého bratra: „Každé misionářské povolání je zakořeněno v živé lásce k Nejsvětější Trojici. Právě tímto způsobem se život některých velkých misionářů, kteří byli vedeni horoucí láskou, stával modlitbou a chválou Boží Trojice. Byla v nich vroucí touha, aby Jeho sláva a Jeho milosrdná láska vyzařovaly skrze jejich život a službu.“
-Zelia
Titul „Milovat, to je darovat všechno.“ byl inspirován poezií sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře.
Děkuji papeži Františkovi za jeho osobní pomoc při realizaci této knížky, která byla vydána na konci Roku zasvěceného života.
