Přinášíme čtvrtou část svědectví od mužů a žen, kteří se z lásky „odvážili“ nabídnout sami sebe pro práci na vinici lidství a Evangelia.
14) Svědčit, to je hlásat o šílené lásce, která nám byla zjevena v Bohu… Jít ve stopách Ježíše je fascinující dobrodružství.
Zdánlivě nic mimořádného, ale dnes, když se ohlížím zpátky, všechno je jasné! Naše životy jsou plné Božích mrknutí. Zde je několik z nich.
Bylo mi 8 nebo 9 let. Na trávníku byly desítky sedmikrásek, zářily, jak na ně svítilo slunce. Na to ohromné světlo se nedá zapomenout. Když tak malý kvítek, sedmikráska, dokonce ani ne kopretina, může být tak pěkný, jak krásný musí být Bůh? Ten Bůh, kterého jsem tolik toužila poznat, obloha, se kterou jsem se toužila setkat. Bylo mi po Bohu smutno a plakala jsem… Štěstím, ano, ale také kvůli utrpení, ze soucitu s Pánem.
Toužila jsem po Absolutnu, pro pravé radosti, trvalejší. Jedinou realitou bylo pro mne to, co trvá; čas se zdál, že plyne rychle a bylo by lepší zabývat se tím, co nikdy nemůže skončit.
Jsou také dny, kdy se zdá, že se nic neděje, noc, tunel, … Je Bůh vymyšlený? V dospívání se mi zdálo, že život ztratil smysl: proč žít, kvůli čemu? Bála jsem se svých myšlenek… Řekla jsem mámě: „Proč jsi mě přivedla na svět?“ a „Nepotřebuji žít.“
Vybavil se mi obraz tváře ukřižovaného Krista a pomalu jsem se ponořovala do světla. Smyslem mého života se stal On, Ježíš. Cítila jsem, že se uzdravuji.
Bůh – Ten, který jediný sám mohl uhasit moji touhu po štěstí, přítomný v nás všech, mohl uspokojit mé srdce žíznící po Absolutnu. Taková byla moje odpověď tomu, který toužil proniknout do mého života.
-Marie-Claire
15) Jak Bůh povolal sestru k tomu, aby byla řeholnicí? Zavolal své sestře?
Tak se mne ptaly děti na katechezi.
Ne, Bůh mi nezavolal, ale uchvátil mne láskou mých rodičů. Modlit jsem se naučila na kolenou své mámy.
-Anne-Elisabeth
16) Je mi 90 let! To jsou nejkrásnější léta v životě. Proč?
Protože už nemáte žádné ambice ani připoutanost k věcem tohoto světa. Život se stane mimořádným, plným chuti, protože srdce si již neponechává to, co jím prochází. Proudí ve vás radost a touha po nekonečné Boží lásce, které vyjadřujete v daru drobných prací pro komunitu, na které vám ještě stačí síly.
-Marie-Bernadette
17) Až budu velká, budu jako sestra.
Měla jsem 7 let, když jsem byla v první třídě a moje paní učitelka byla sestra Voršilka. Líbil se mi způsob, jak se na nás dívala, na své žáky, vybrané z různých tříd do jednoho společenství a nadané různými dary. V jejích očích každý jsme všichni byli jako jedno dítě – každému věnovala stejnou pozornost, se stejným přístupem i touhou: to umožňovalo, aby každý mohl dát to, co je v něm nejlepší, v hlubokém respektu k druhým. Tento přístup se usadil hluboko v mém srdci a ve chvíli, kdy jsem se začala sama sebe ptát, jak se orientovat ve svém životě, vzpomněla jsem si na tuto sestru. Poprosila jsem o to, abych mohla strávit pár dnů v jejich komunitě a pokusila se porozumět tajemství tohoto přístupu, který ve mně udělal tolik dobra.
Objevila jsem ženy, které čerpaly světlo ve chvílích mlčení s Ježíšem, v životě bratrského společenství, v dělení se o své dary a jsou připraveny jít tam, kde mohou nejlépe sloužit. Tento způsob prožívání křesťanského života se mne dotkl jako výzva k práci pro štěstí společnosti. Chtěla jsem něco zkusit a poznat a zůstala jsem tam, ne proto, abych byla jako sestra, ale abych změnila svůj vlastní způsob života.
-Anne-Véronique
Titul „Milovat, to je darovat všechno.“ byl inspirován poezií sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře.
Děkuji papeži Františkovi za jeho osobní pomoc při realizaci této knížky, která byla vydána na konci Roku zasvěceného života.
