Přinášíme druhou část svědectví od mužů a žen, kteří se z lásky „odvážili“ nabídnout sami sebe pro práci na vinici lidství a Evangelia.
5) Bylo to prostřednictvím různých „Božích mrknutí“, jak mi Pán dával poznat, že chce, abych byl šťastný tady.
Nejdříve to byly procházky kolem: zdi opatství, kolem kterého jsem chodil mne zaujaly… ale pouze jsem procházel. O rok později jsem sem přišel na rekolekce (spíše „se jen podívat“) a tehdy jsem zažil první dotek Jeho lásky. Všechno v tom intenzivním tichu zpívalo, cítil jsem se jako už v ráji. Prozářený bratr ve dveřích, skutečná vitráž Boží tváře, mi řekl, že se tu něco děje, něco krásného. Krásná zbožnost, vážnost liturgie, práce v tichu a samotě, svěřená důvěra, atmosféra modlitby, krása místa, ano, podle všeho se mi zdálo, že mne sem Pán opravdu pozval.
Byla to nejprve přitažlivost, která se pak měnila v touhu, aby se stávala stále více mocnějším a silnějším voláním: „Pojď!“ Ze dvou druhu eremitského povolání, které nabízí kartuziánský život, vyhovoval mým schopnostem, potřebám pohybu a prostoru, život bratra konvrše: živá modlitba v samotě, rozvinutá v manuální práci, ve službě společenství založeném na mši svaté a komunální liturgii uprostřed noci.
„Miloval mne a dal se za mne.“ Je to odpověď na tuto lásku, když dávám svůj život každý den, krok za krokem. Opírám se především o neúnavnou Boží věrnost. Samozřejmě, že takový život není snadný, není snadné následovat Krista – On sám nám to často říká v Evangeliích. A přece je to velmi jednoduché: Je třeba opustit všechno. Nejtěžší je opustit sebe samého, nechat se nést Jím. Ale Ježíš nám jasně říká, že „To, co je nemožné pro člověka, může učinit Bůh.“. Pokud se cítíš povolaným, neboj se a zbytečně neodkládej odpověď. Vrhni se do Jeho náruče a důvěřuj. Dokonce i když uděláš chybu, není to nikdy ztráta času, naopak. Pán je tam vždy, aby Ti ukázal cestu. Maria je tam také a nese nás v modlitbě. Ano, všechno je dar, dar od Boha, dar!
-Kartuz
6) Vybrala jsem si řeholní život, abych následovala Krista. S tímto životem nemám ještě mnoho zkušeností, protože jsem novicka.
zkušeností, protože jsem novicka.
Před tím, než jsem vstoupila do komunity, jsem si myslela, že jeptišky jsou dokonalé a že se stávají dokonalými už jako aspirantky. Když jsem vstoupila, zjistila jsem, že jeptišky nejsou dokonalé a já také nejsem dokonalá: moje slabost a mé omezení mě neopustili. Sama sebe jsem se ptala na mnoho otázek. Náhle jsem si uvědomila, jak Ježíš říká v evangeliu sv. Marka: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“ Pomohlo mi to, abych pokračovala ve své formaci.
-Fanjanirina Florette
7) Modlitba… otevírat okno své duše k Nebi, okno, které by mělo být vždy otevřené, je-li to možné.
-Marie-Jeanne
8) Prozřetelnost si pro mne vyhradila zvláštní způsob života. Již 30 let žiji na Madagaskaru, ve městě Ambanja, kde pracuji jako lékař a chirurg.
Jsem zodpovědný za nemocnici Sv. Damiana, kterou jsem založil v roce 1986. Za 28 let bylo v této nemocnici provedeno šedesát tisíc chirurgických zákroků. Zvláště vykonávání císařských řezů prováděných v pohotovostních případech pomohla zachránit tisíce dětí i matek, které by jinak nepřežili.
Vedle aktivit kolem nemocnice bych mohl vybudovat také domov pro děti opuštěné před dveřmi nemocnice, když jejich rodiče zůstali bez prostředků nebo v obtížné situaci. Pokud chybí rodina, která by si je mohla osvojit, přijímáme děti do centra, ve kterém žijí, jedí, chodí do školy a znovu přijímají rodinnou lásku.
Podle mne zasvěcený život není život oddělený od zbytku světa, ale život integrovaný, který dovoluje skrze různá svědectví postupně objevovat svatou Kristovu tvář.
-Stefano
Titul „Milovat, to je darovat všechno.“ byl inspirován poezií sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře.
Děkuji papeži Františkovi za jeho osobní pomoc při realizaci této knížky, která byla vydána na konci Roku zasvěceného života.
