Zamyšlení nad evangeliem 16. neděle v mezidobí.
Ježíš předložil zástupům toto podobenství: "Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.
Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: ´Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?’ On jim odpověděl: ´To udělal nepřítel.’ A služebníci mu řekli: ´Máme jít a plevel sesbírat?’ On však řekl: ´Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní - a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.’"
Předložil jim další podobenství: "Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."
Pověděl jim jiné podobenství: "Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo."
To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: "Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa."
Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli."
Odpověděl: "Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé.
Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce.
Kdo má uši, slyš!" ( Mt 13,24-43)
Kolikrát jme slyšeli podobenství o koukolu a pšenici a vždy nám vloží do srdce užitečnou myšlenku pro život.
Dnes si všimněme, že toto podobenství nás poučuje o nesmírné Boží trpělivosti.
Naše lidská přirozenost těžko snáší, že ve světě je pomíchané dobro i zlo. Sluhové v evangeliu smýšlejí jako my. Říkají hospodáři: chceš, abychom šly a vytrhali koukol? Tato starost se dá vysvětlit tím, že v Palestině koukol je jedovatá rostlina otravná pro člověka.
A Pán přece nesouhlasí s vytržením koukolu. Má pro to dva důvody.
1) aby se při trhání koukolu nevytrhla i pšenice.
2) chce sluhy naučit trpělivosti a dobrotě, jakou projevuje Bůh vůči hříšníkům.
Toto poučení se velmi hodí pro náš čas. Dnes opravdu žije hodně zlých lidí mezi dobrými. My se samozřejmě počítáme mezi dobré. Kdo ví, zda nás i Bůh pokládá za pšenici. O to však tu nejde, ale jde o to, zda umíme být trpělivý a dobří k těm, které pokládáme za koukol v naší společnosti.
Podle Ježíšovy nauky, Bůh nesouhlasí s tím, abychom tyto lidi odmítali nebo proklínali.
Nebo-li Pán Ježíš nás připravil na to, že nás budou někteří lidé nenávidět a pronásledovat a budou se k nám chovat jako vlci vůči ovcím, a přece nás nenavádí, abychom proti nim tasili meč. Leč nás povzbuzuje, abychom sebrali všechnu energii, abychom navzdory všem překážkám vytrvali ve víře až do konce. Říká doslovně, že pravý křesťan „Nebude se hádat, nebude křičet, nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí….“ Říká: „Nesuďte a nebudete souzeni. Neboť podle toho, jak budete soudit vy, tak i vás posoudí, a jakou měrou měříte vy, takovou se naměří i vám.
Dále říká: Blahoslaveni jste, když vás budou pro mě tupit a pronásledovat a zle o vás budou mluvit. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebi.
Nebraňte se tomu, kdo vám dělá zle. Milujte i své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.
Milí bratři a sestry, když po takovémto kázání vycházíte z kostela, řeknete, že to byla ostrá řeč. Proč tak mluvíte? Proto, neboť jsme stále ještě zatíženi starými překonanými postoji. Žijeme jako v čase 30-leté války, když patřilo k bontónu katolíka, aby sehnul hlavu luteránovi, a když se počítalo za čest luteránovi, když probodl katolíka, takže dvě třetiny obyvatel celého tehdejšího Neměcka se vyvraždilo v důsledku náboženské nesnášenlivosti, která je určitě ostudou v dějinách světa.
Ačkoliv od toho uplynulo už 370 roků, my možná mluvíme o odloučených bratrech evangelících pohrdavě jako o luteránech, které bychom nejraději neviděli na světě a ni se také o nás vyslovují jako papežencích ačkoliv i my, i oni věříme v Boha Otce všemohoucího a milujeme jeho Syna Ježíše Krista. A je 50 roků od doby, co Koncil vyhlásil Dekret o ekumenismu a deklaraci o náboženské svobodě, neboli o obnovení jednoty mezi všemi křesťany, ve které se říká: „Láska Kristova nás pobízí: laskavě, moudře a trpělivě zacházet s lidmi, co jsou v omylu nebo co mají nevědomost ve věcech víry.
Už bychom opravdu měli pochopit Ježíšovu výzvu k trpělivosti a dobrotě vůči jinak smýšlejícím lidem. Řekněte, bratři a sestry, je ve světle dnešního evangelia přípustné nadávat na druhé? To je zlý křesťan a zlý člověk, který je stále naježený a jen co otevře ústa, už se mu sypou potupy a nadávky na lidi jinak smýšlející a jiného přesvědčení.
Ježíšova nauka zní: „Ctěme každého člověka na světě, nepovyšujme se nad nikoho. Buďme tiší a pokorní srdcem. „
A víte proč? Neboť nadávkami a odmítáním a proklínáním na světě nikomu nepomůžeme. Pouze dobrotou, jedině dobrotou můžeme pomoci těm lidem, které pokládáme za koukol, zda je to ve vaší vlastní rodině, či ve veřejné společnosti.
Zkuste to. A pocítíte radost, kterou vám ze srdce přeji. Ježíši, dej každém y nás svého Svatého Ducha.
