Zúčastnili jsme se v Senátu jednání VVVK, kde byl zařazen bod projednání Petice za obnovení ochrany lidského života od početí.
Nebylo nám však umožněno přečíst celý text. Zazněla pouze část textu a krátké svědectví paní Pavly Brázdové, která je maminkou postiženého syna a dalších 3 zdravých dětí. Bylo však cítit nezájem o téma. Ani předseda výboru senátor Růžička ani ostatní zúčastnění senátoři (Přemysl Rabas, Jaromíra Vítková, Jan Tecl - tento v průběhu odešel) se k problému nevyjádřili. Pouze pan senátor zpravodaj Ladislav Chlupáč konstatoval, že téma je "velice citlivé a nechce problémy jako protesty typu Polska". Pánové a jedna dáma poté schválili vyžádání stanoviska z ústavně - právního, zdravotního a sociálního výboru. Předseda na závěr vyzdvihl, že se jedná o "velkou" petici, která půjde na "plénum".
Představení petice za obnovení legislativní ochrany lidského života od početí
Senát Parlamentu ČR
VÝBOR PRO VZDĚLÁVÁNÍ, VĚDU, KULTURU, LIDSKÁ PRÁVA A PETICE
9. SCHŮZE
konaná v úterý 20. června 2023 od 13:00 hod.
v zasedací místnosti výboru, kancelář č. 352, Valdštejnský palác „C2“, 2. patro
Děkuji za slovo.
Dobrý den,
co je nejvyšší hodnotou na světě? Jsou to velké domy, drahá auta a dovolené, plná peněženka? Nebo snad dobré vztahy v rodině, hodné děti, zdraví? Asi se shodneme, že prvně jmenované materiální hodnoty neznamenají mnoho v porovnání se zradou manžela/ manželky s nezájmem a neúctou dětí vůči rodičům nebo tím, když by nám vzali svobodu názoru, pohybu nebo kdybychom přišli o svoje zdraví. Je tu však ještě něco vyššího. Zdraví a svoboda pohybu a myšlení nám bude k ničemu, pokud nám vezmou život. Poznáváme tak, že
lidský život je nejvyšší hodnotou na světě. Toto vyznává i náš zákonodárce, když v čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod říká:
„Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
Víme, kdy lidský život začíná? Ano, vědecké poznatky hovoří jasně: Lidský život vzniká početím. Tedy momentem splynutí dvou pohlavních buněk otcovské a mateřské a vzniká jedinečný a neopakovatelný nový lidský jedinec. I když ještě není vidět okem je tam na svém místě a ke svému růstu potřebuje pouze vhodné prostředí a výživu. Tato potřeba se nemění ani po porodu. Velice brzy je možné zaznamenat jeho srdeční tep - již 21.den od početí. Člověk ve stáří jednoho měsíce je zhruba 10 tisíckrát větší než původní zygota a jeho tělo se dále rychle vyvíjí. 40. den od početí začínají být zřetelné prsty na končetinách a je možné zaznamenat mozkové vlny. Formují se čelisti se základy zubů. Žaludek vytváří žaludeční šťávy a začínají fungovat ledviny. Po osmém týdnu jsou na kůži dítěte vytvořeny papilární linie podmiňující jedinečné otisky prstů. Kdyby se někdo dotkl jeho dlaně, sevře ruku v pěst. Koncem 12. týdne již fungují všechny orgány a orgánové systémy. V dalším období plod vlastně již „jenom“ roste. Nyní jsou již běžně dostupná videa o vývoji a růstu človíčka v lůně matky. Vědec i studující laik nevychází z údivu na zázrakem nového života. Jak je možné, že se tento život nechrání zákonem, jak by zasloužil?
Tento nový život je paradoxně možno kdykoli do 12. týdne zabít na pouhou žádost matky a poté do 24. týdne z tzv. „medicínských důvodů“, pod které lze v praxi „schovat“ kde co, například nefunkční nitroděložní antikoncepci nebo pouhé podezření na velice lehké postižení dítěte.
Počty umělých potratů jsou běžně dostupné ze statistik. Za rok 2022 byl zaznamenán v ČR mírný nárůst – více než 16 tisíc umělých potratů. Jedná se tedy o více než 60 dětí zabitých v lůně svých matek každý pracovní den.
Osobní zkušenost
Osobně jsem se poprvé s tímto tématem setkal v létě roku 2007, kdy jsem se zúčastnil křesťanského setkání mládeže a uviděl jsem tam plakát s touto fotografií. Jedná se o utrženou dětskou ručičku – důsledek umělého potratu dítěte v 10. týdnů od početí. Bylo mi tenkrát 21 let a nikdy dříve jsem se myšlenkou nespravedlnosti umělých potratů nezabýval. Reálnost této fotografie se mě dotkla a přivedla mě k hlubšímu zamyšlení nad tímto problémem. Začal jsem studovat bližší informace a porovnával jsem argumentaci zastánců života a jejich odpůrců. Přečetl jsem řadu svědectví a některá vyslechl i osobně. Začal jsem se účastnit národních pochodů pro život a příležitostně šířil letáky ve svém okolí. V polovině roku 2009 mi bylo nabídnuto účastnit se na převzatém osvětovém projektu ze zahraničí s názvem Stop Genocidě. Jedná se o veřejné výstavy genocid 20. století v kontextu zabíjení dětí umělými potraty, které je z hlediska počtu obětí největší genocidou v dějinách lidstva. Tehdy jsme začali se sběrem podpisů pod stejnojmennou 1. petici za ochranu lidského života od početí. Již v roce 2013 jsme 25 tisíc podpisu odevzdali prezidentu Václavu Klausovi, který ji s doporučením předal vládě, aby se problémem zabývala. Vláda však měla tehdy jiné starosti a věc odsunula ačkoli období předtím tuto petici podepsal i premiér české vlády Petr Nečas a někteří další poslanci. V březnu roku 2017 jsme měli dalších 25 tisíc podpisů, které jsme odevzdali panu prezidentu Zemanovi. Odevzdali jsme ji se stručným průvodním dopisem, jehož kopii přikládám k této petici. Petice však zůstala v prezidentské kanceláři a neprojednala se.
Po těchto neúspěších jsme začali novou petici. Během zbývajících let jsme nasbírali další tisíce podpisů umožňující nám jménem petentů a jménem nenarozených dětí stát nyní před vámi.
Sběr podpisu pod petici stál mnoho úsilí probíhal v létě v zimě. Za krásného počasí i za deště nebo sněhu. Vedli jsme mnoho diskuzí a rozdali mnoho informačních letáků zájemcům. Lidé reagovali na toto téma, málokdy byli lhostejní, ale bohužel Jak postupuje doba, je vidět stále více lidí ve zmatku ohledně tohoto tématu. Zvláště u mládeže okolo 15 let tam je vidět velký rozdíl oproti době před například 12 lety. V té době takhle mladí velice dobře reagovali na výzvy ohledně umělých potratů. Měli pochopení, že miminko, když je počato, je přirozenou povinností matky dítě chránit. Je to jeho život a nikdo nemá právo na něj sahat. Velmi dobře chápali, že i když může být maminka v těžké situaci, dítě za nic nemůže a máme hledat nenásilné cesty jak z tohoto problému ven, například adopcí neplodným párům. To se však změnilo a v dnešní době i 14 - 15 letá děvčata jsou někdy až silně pro potratová. Nechtějí se na problém podívat očima Toho dítěte. Přijala lež. Umělý potrat je pro ně v pořádku. Dítě v děloze není člověk ani dítě, ale pouhý shluk buněk, fazolka, embryo, které je na úrovni slepičího vejce. Není výjimkou slyšet z úst mladých slova o parazitu nebo nádoru, který je nutné odstranit. Je nám z toho smutno, ale chápeme tyto názory, když vezmeme v úvahu míru násilí a materialismu v propagaci v televizi a na internetu, ve filmech, počítačových hrách a vůbec v prostředí, kde žijeme. Situace v rodinách je alarmující. Je tolik dětí, které vůbec nezažili lásku v rodině. Takovým lidem nevysvětlíme, že máme mít úctu k počatému životu a chránit ho. Vidíme na vlastní oči, že jedno z velkých chapadel materialismu je sexualizace společnosti, která vede k všeobecnému morálnímu úpadku mužů i žen.
Proto je lidem těžko přijatelný pohled na ochranu nenarozených dětí. V jejich uších to zní jako bychom byli z Marsu. Ptají se, o čem to mluvíme. Obhajují umělý potrat s tím, že ten člověk ještě není vyvinutý, že to tedy ještě není člověk, že je příliš malý a že by nepřežil mimo dělohu své matky. Nepromýšlí důsledky této teorie. Neposlouchají argumenty, nehledají pravdu.
Světlou výjimkou byla doba kovidová, kdy jsme zažili zajímavou zkušenost v reakcích lidí. V kontextu tíživých obav o zdraví a život bylo patrné, že mnozí lidé pozitivně reagovali na naší akci na výzvu za nenarozené děti. Bylo vidět, že mnozí se zamýšlí, upozaďují materiální hodnoty a dává jim smysl chránit ty nejslabší.
Jaké jsou nejčastější argumenty pro umělé potraty?
Lidé staršího a středního věku většinou uznávají, že umělý potrat není úplně v pořádku a měl by být co nejvíce omezený. Většinou se ptají na výjimky. Jedná se o netypické případy umělých potratů:
1. Ohrožení života matky
2. Znásilnění a incest
3. Postižené či nemocné dítě
Ad1. Ohrožení života matky
Při ohrožení života matky je třeba mít na paměti, že se v drtivé většině případů jedná zároveň i o ohrožení života dítěte, tudíž jde o dva životy. Ošetřující lékař má povinnost sledovat zdravotní stav obou. Matky i dítěte a pokud by měli umřít oba, je nutné udělat takový zákrok, aby zachránil alespoň jeden život. Ve většině těchto krajních případů, málopočetných případů, je to matka. Ale někdy to může být i dítě. Máme Takový případ v rodině. Selským rozumem však docházíme ke spolehlivému zjištění, že na tento případ není nutná žádná zákonná potratová výjimka. Je to specifická zdravotní situace, kdy lékař zachraňuje co se dá, nemůže přece nechat umřít oba dva. Když vyhodnotí, že nelze pomýšlet na záchranu obou životů – zachrání alespoň jeden život.
Ad2. Znásilnění.
V tomto případě je přesnější uvažovat hned z kraje, že ne při každém znásilnění dojde k početí. Je tam malá pravděpodobnost daná přirozenou schopností ženy otěhotnět, což je jeden den v cyklu, k tomu se přidává životaschopnost spermií, zjištěná hodnota max. 2 dny. Faktická plodnost ženy se tedy udává 3 dny v měsíci. Může se jednat o jednotky procent z celkového počtu potratů, přesné číslo nevíme. Když si případ rozebereme, ten, kdo za to může, násilník, pokud vůbec, dostane několik let vězení a dítě má dostat trest smrti? Za co, vždyť za nic nemůže. Chápeme, že je to obzvláště těžká situace pro matku, ale rozhodně je řešitelná dále nenásilným způsobem. Dá rozum, že dítě nemůže za okolnosti svého početí. Máme svědectví žen, které byly znásilněné a otěhotněly, jak přijetí miminka z takto nešťastného početí u nich vedlo k uzdravení traumatu ze znásilnění a dítě by nevyměnili za nic na světě. Jsou svědectví, kdy se maminka v tomto případě nemohla postarat a dala děťátko k adopci. Udělala tak dobrý skutek neplodným párům a jiným rodičům, kteří nemohou mít děti a pro které se přijetí tohoto miminka stalo světlem v jejich životě. Jsou četná svědectví žen, které počaly po znásilnění a šly na potrat, jak toto vedlo prohloubení traumatu u těchto žen. Máme svědectví mužů a žen počatých při znásilnění. Tito lidé jsou rádi na světě, váží si daru života často více než kdo jiný a děkují svým matkám, že je nezabili potratem. Na tyto matky byl často kladen nátlak z jejich okolí, a přesto se rozhodly život zachovat. Lidé počatí při znásilnění se začleňují do společnosti zcela normálně, nejsou to násilníci ani zloději. Ve světle této úvahy je tedy nepřípustné uvažovat o schválení umělého potratu při početí při znásilnění nebo incestu.
Ad3. Podezření na postižení neboli eugenické potraty
Dnes, více než kdy jindy v minulosti jsme svědky, že lidé se postarají i o nemocné zvíře. Například psa - kupují mu v případě potřeby umělý kyčel, platí nákladné operace a když zvíře pojde, pořídí mu někdy i rakev a zaplatí smuteční obřad.
A naše děti máme při podezření, že budou nemocné, zabíjet? Je to správné? Máme konkrétní manžele, kteří jsou připraveni s láskou přijmout takové nemocné dítě, pokud by se ho vlastní matka zřekla. Máme i ústavy a různou charitní pomocnou péči pro nemocné či postižené. Postarat se o nemocného člověka je výzva lidské rodině. Je to výzva lásky přijmout takového jedince a dát mu péči, kterou potřebuje. On nemůže nám dát nic nazpět, a tak si můžeme být jisti, že tímto skutkem lásky poroste náš charakter i láska. Každý takový případ zasévá do svého okolí lásku, a tedy v důsledku zlepšuje všechny okolo sebe.
Na základě petice a výše uvedeného vysvětlení a argumentů navrhuji-
Možné 3 kroky k nápravě společnosti:
1. Obnovit legislativní ochranu lidského života od početí bez výjimek
2. Vytvořit výchovný a osvětový systém vzdělávání, založený na poznané pravdě o správném chápání hodnot
3. Podpořit mladé rodiny
Vážení přátelé, na závěr si dovolím citovat matku Terezu z Kalkaty, která při převzetí Nobelovy ceny míru za svoje celoživotní dílo vzkázala světu toto poselství:
„Největším ničitelem míru na světě je umělý potrat. Vždyť když může matka zabít plod svého lůna, kdo zabrání, abych nezabil já tebe a ty mě?“
Děkuji za pozornost