Začalo to telefonem. Volala mi Markéta, naše prodavačka: "Je tady v obchodě jeden pán a moc by chtěl vidět kostel." "Tak ať přijde", odpovídám. "Jsem tady blízko a rád mu ho ukážu." Po chvílce přijel, na kole.
Že tudy projíždí a zjistil, že je zdejší kostel zasvěcen sv. Michaelovi archandělovi. A on je také Michal, tak by bylo škoda ho jen minout a rád by si ho prohlédl.
Ukázal jsem mu kostel, povídali jsme si. Bylo to pěkné, veselé povídání s příjemným člověkem. Tak jsem se dozvěděl, že je z Brna. A je na cestě 2. den. Zeptal jsem se, kam má vlastně namířeno. "Do Lisabonu", zazněla odpověď, která mě překvapila.
Udělal si pár fotek, požádal o jednu společnou, vzal si na mě kontakt a slíbil, že se ozve.
Jeho odjezd o něco pozdrželo hledání cyklistických rukavic, které měl, ale najednou nikde nebyly. Tedy měl je, ale ... Příhoda, na kterou se bude s úsměvem vzpomínat.
Za 14 dní, 28. června - to jsem se zrovna vrátil z Medžugorje - mi opravdu přišel email:
Dobrý den, pane Tomku!
Za 12 km přejíždím francouzsko-německou hranici a vydávám se dál svému cíli! Zde je odkaz na můj blog, kdybyste si chtěl počíst, prvních 9 dnů je sepsaných, další dopisuji.
V příloze také posílám naši společnou fotografii.
Odkaz na blog:
https://www.cestolidi.cz/pan-benesius/cestology
Myslím na vás!
S pozdravem
Michael Beneš
A tak jsem si řekl, že se s Vámi, čtenáři fatymským stránek, o toto nečekané setkání podělím a nabídnu Vám možnost nahlédnout do jeho cestovatelského deníku.
Můžete tak sledovat, jak se mu daří a doprovázet ho svou modlitbou...
Roman T.
