V posvátném růženci najdeme celé bohatství Božích pravd, nebo lépe - Božího zjevení lidem: od tajemství Nejsvětější Trojice, které nám Bůh zjevil při zvěstování svatého archanděla Gabriela Panně Marii, až po tajemství Slova, které se stalo člověkem, tajemství jeho života ...
V posvátném růženci najdeme celé bohatství Božích pravd, nebo lépe - Božího zjevení lidem: od tajemství Nejsvětější Trojice, které nám Bůh zjevil při zvěstování svatého archanděla Gabriela Panně Marii, až po tajemství Slova, které se stalo člověkem, tajemství jeho života, utrpení, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení, kdy zůstává Ježíš živý jak po Otcově pravici, tak ve své Církvi, ve svátostech, ve svatostánku, kde se uchovávají konsekrované hostie, a v bratrech a sestrách, kteří s námi vytvářejí jeho mystické Tělo, kterého jsme všichni živými a činnými údy.
Toto je víra, kterou čerpáme z modlitby, a je to modlitba, která v nás udržuje a rozmnožuje víru. Když procházíme růžencovými tajemstvími, získáváme světlo pravdy a sílu milosti, abychom dobře přijali Kristovo vykupitelské dílo a spolupracovali na něm.
První tajemství:
Zvěstování Panně Marii
V prvním desátku si připomínáme zvěstování svatého archanděla Gabriela Panně Marii:
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně (...) a ta panna se jmenovala Maria. Anděl přišel k ní a řekl: "Zdrávas', milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, lekla se a přemýšlela, co znamená takový pozdrav.
Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.
Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida,
bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“
Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám!“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží.
(Lk 1,26-35).
V tomto posvátném textu nám Bůh zjevuje, jak se uskutečnilo vtělení věčného Slova; dává nám poznat tajemství Nejsvětější Trojice, tedy tajemství jediného Boha ve třech odlišných osobách: Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě se bude jmenovat svatým, Syn Boží. Ave Maria!
Druhé tajemství:
Navštívení Panny Marie u svaté Alžběty
Ve druhém desátku růžence si připomínáme návštěvu Panny Marie u její příbuzné svaté Alžběty. V prvním desátku jsme zanechali anděla, jak vede dialog s Marií a jak potom dodává: "
I tvá příbuzná Alžběta počala syna ve stáří a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Neboť Bohu nic není nemožného."
Maria řekla: "
Hle, služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova!" A anděl od ní odešel.
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně!
Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ (Lk 1,36-45).
Panna Maria a svatá Alžběta zde zpívají nejkrásnější chvalozpěv Bohu. Ve skutečnosti jejich rty pohybuje Duch svatý. Ó, není Maria živým chrámem úctyhodné Trojice?!
Třetí tajemství:
Narození Ježíše Krista
Ve třetím tajemství růžence si připomínáme narození Ježíše Krista, Boha, který se stal člověkem. Je to mistrovské dílo lásky! Bůh, který sestupuje z nebe na zem, aby spasil své ubohé tvory.
"
Já jsem živý chléb, který sestoupil z nebe" (Jan 6,51) - řekne později v synagoze v Kafarnaum. Ano, přišel z nebe, stal se člověkem, a tak přijal pokorné postavení tvora! On, který je Bůh, věčný jako Otec, rovný Otci v moci, moudrosti a lásce!
Narodil se jako člověk, ale jako Bůh je věčný! Tajemství, které sv. apoštol Jan popsal takto:
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to slovo byl Bůh. (...) A Slovo se tělem stalo a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy (Jan 1,1.14).
Přišel na svět, když se stal člověkem, a zjevil se jako světlo. Světlo, které září v temnotách: přítomen mezi námi, dnes jako tehdy, avšak dnes nám skrývá svou lidskost; je přítomen ve svém slově a ve svých dílech, v Eucharistii a ve svátostech, v Církvi a v osobě každého z našich bratrů. On sám říká:
Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmách, ale bude mít světlo života (Jan 8,12). Ti, kdo následují Krista, najdou v něm světlo a život.
Hle, jak došlo k narození Ježíše Krista:
V těch dnech vyšel rozkaz od císaře Augusta, aby se v celé říši vykonalo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. A všichni šli dát se zapsat, každý do svého města. Vydal se také Josef z galilejského města Nazareta nahoru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat s Marií, svou manželkou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a uložila do jeslí, neboť v hostinci pro ně nebylo místa. V té zemi nocovali pod širým nebem pastevci a střídali se na stráži u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padl na ně velký strach. Anděl jim řekl: "Nebojte se! Zvěstuji vám velkou radost, radost pro všechen lid: Ve městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel - to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Najdete děťátko zavinuté do plenek a uložené v jeslích."
A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva Bohu na výsostech a na zemi pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení!"
Když andělé odešli od nich do nebe, řekli si pastýři mezi sebou: "Pojďme tedy do Betléma podívat se na to, co se tam stalo, jak nám oznámil Pán!" Spěchali a našli Marii a Josefa i děťátko uložené v jeslích. Když ho uviděli, pověděli, co jim bylo řečeno o tomto dítěti. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři povídali. Maria však zachovávala všechna slova v srdci a přemýšlela o nich. Pastýři se zase vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim bylo řečeno (Lk 2,1-20).
Jak zde vypráví sv. Lukáš, pastýři viděli a slyšeli to, co jim bylo řečeno, uvěřili a chválili Boha. Rovněž i my máme oživit naši víru ve zjevení, které nám Bůh zde dává, věřit a říkat: "
Můj Bože, věřím v tebe, klaním se ti, doufám v tebe a miluji tě. Prosím tě o odpuštění pro ty, co v tebe nevěří , neklanějí se ti, nedoufají v tebe a nemilují tě." A jako Panna Maria máme uchovávat všechny tyto pravdy ve svém srdci s vírou, s nadějí a s láskou. Ave Maria!
Čtvrté tajemství:
Obětování Ježíše v chrámě
Ve čtvrtém tajemství růžence si připomínáme obětování Ježíše v chrámě. Svatý Lukáš popisuje tento úsek z Kristova života následujícími slovy:
Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně. Když nadešel den jejich očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je napsáno v zákoně Páně: "Vše prvorozené mužského rodu, ať je zasvěceno Pánu!" (Lk 2,21–23).
Obřízka, předepsaná Bohem ve Starém zákoně, byla nahrazena křtem, kterého byla obrazem a který Ježíš Kristus ustanovil později jako svátost, aby v nás odstranil skvrnu dědičného hříchu, učinil nás údy jeho mystického Těla a dal nám účast na milostech jeho vykupitelského díla.
Příklad věrnosti v zachovávání Božího zákona, který nám zde Panna Maria dává, nás vybízí, abychom kráčeli po stejné cestě věrnosti Bohu a jeho Církvi. Při plnění tohoto předpisu o představení svého prvorozeného v chrámu, aby byl obětován Pánu, Maria zároveň plní své poslání Spoluvykupitelky lidského pokolení, které jí svěřil Bůh. Maria zná Písmo svaté, a proto ví, že její Syn je určen být smírnou obětí za hříchy lidí a obětí chvály, přinesenou Bohu.
Maria rozjímá, co vzhledem k tomu prorokoval Izaiáš:
Kdo uvěřil, co jsme slyšeli? Komu se ukázala Hospodinova moc? Vyrůstá před ním jako výhonek, jako kořen z vyprahlé země. Neměl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled; neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení jako ten, před kterým si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený. A přece on nesl naše utrpení, zatížil se našimi bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha stresovaného a stýraného. On však byl probodnut pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily.
Všichni jsme bloudili jako ovce, každý šel svou vlastní cestou. Pán na něho uvalil vinu nás všech. Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel ústa; jako beránek vedený na porážku a jako ovce, která mlčí před střihačem, neotevřel ústa. Odstraněn byl soužením a nespravedlivým soudem.
Kdo se stará o jeho právo? Vytržen byl ze země živých, pro zločin svého lidu byl ubit k smrti. Hrob mu vykázali se zločinci, posmrtný domov s boháči, ačkoli se nedopustil křivdy ani neměl v ústech podvod. Pánu se však zalíbilo zdrtit ho utrpením; dá-li ke smíření svůj život, uvidí potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán (Iz 53,1-10).
Maria ví, že toto proroctví se celé naplní v osobě jejího Syna; ví, že je poslán Bohem, aby vykonal dílo našeho vykoupení. Ani nepomyslí na to, že by se chtěla zbavit tolika bolestí a trpkostí, ale bere ho do své neposkvrněné, čisté náruče, nese ho svýma panenskýma rukama do chrámu a klade ho na oltář, aby ho kněz přinesl věčnému Otci jako smírnou oběť a oběť chvály. Maria tehdy neobětuje pouze svého Syna, ale obětuje spolu s Kristem sebe samu, protože Ježíš přijal své tělo a svou krev z Marie; tak se Maria obětuje v Kristu a s Kristem Bohu, a proto je s Kristem Spoluvykupitelkou lidstva.
V tomto tajemství Ježíšova obětování jsou Mariiny čisté ruce první patenou, na kterou Bůh položil první hostii; a z této pateny ji vzal kněz, který byl tehdy na řadě v jeruzalémském chrámu, aby ji pozvedl na oltář a obětoval ji Otci jako vlastnictví, které mu patří, a oběť, v níž má největší zalíbení. Zde máme jen obraz; ale později, když smírná oběť má být dokonána na Kalvárii, to bude skutečná mše: tehdy se Ježíš obětuje vlastníma rukama Otci za lidi pod konsekrovanými způsoby chleba a vína a řekne kněžím Nové smlouvy:
To konejte na mou památku (Lk 22,19), tj. přinášejte Otci mou oběť, aby se obnovovala na oltáři pro spásu světa. Protože
to je mé tělo, které se za vás vydává; (...) tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás vylévá (Lk 22,19-20). Ave Maria!
Páté tajemství:
Ježíšova modlitba v jeruzalémském chrámu
V pátém desátku růžence si připomínáme cestu Ježíše Krista do jeruzalémského chrámu, aby se zúčastnil společné modlitby Božího lidu. Tak nám tento úsek z Pánova života popisuje svatý Lukáš:
Jeho rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když sváteční dny skončily a oni se vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě a jeho rodiče to nepozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky, (...) a jeho matka mu řekla: "Dítě, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali!" Odpověděl jim:" Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že mám být v tom, co je mého Otce?" (Lk 2,41–49).
Svatá rodina nám zde dává velký příklad křesťanského života. Neodradí je vzdálenost, ani nedostatek dopravních prostředků, aby šli do jeruzalémského chrámu a spojili svou modlitbu s modlitbou Božího lidu, obětovanou Pánu.
Jeruzalémský chrám připomíná místo kultu, kterými jsou dnes pro nás naše kostely, kam máme také přicházet, abychom všichni, navzájem spojení, nabídli Bohu své prosby a své chvály.
V odpovědi, kterou dává Ježíš Kristus své matce, nám říká, že chrám je Božím domem: "
Nevěděli jste, že mám být v tom, co je mého Otce?" Tak kostely jsou domem našeho Otce; proto tam máme přicházet s vírou, s úctou a s láskou.
Pojďme do domu našeho Otce, abychom se tam, spojení u téhož stolu, živili tím stejným chlebem: chlebem Eucharistie, chlebem Božího slova. Tam máme jako Ježíš Kristus poslouchat Boží slovo, které nám předávají Boží služebníci, jak jej kdysi předávali Božímu lidu učitelé zákona. Dnes jsme pokračovateli tohoto lidu my; my, co máme štěstí, že jsme přijali křest a s ním dar víry, a tak jsme byli přičleněni ke Kristovu tajemnému Tělu, kterým je Církev.
Převzato z
https://sv-jozef.blogspot.com/,
článek z 9. 10. 2021 naleznete
zde.
