K této krásné modlitbě jsem přišla naprostou náhodou - toulala jsem se po Praze a najednou jsem stála před kostelem. Zvědavost mi nedala, vešla jsem dovnitř - byl to kostel sv. Josefa a tam mě čekala tato modlitba. Byla to náhoda nebo Boží záměr, zavést mě sem a právě na první pátek měsíce?
Nejsladší Spasiteli,
u Tvých nohou pokorně klečíme,
a obnovujeme své zasvěcení
Tobě - Tvému Božskému Srdci.
Buď stále naším Králem,
zcela a úplně ti důvěřujeme.
Tvůj Duch ať pronikne
naše myšlenky a přání,
naše řeči a skutky.
Žehnej našim životům,
buď účastný našich radostí,
strastí a našich prací.
Uděl nám, abychom Tě vždy lépe poznávali,
Tebe více milovali
a radostně, vytrvale Tobě sloužili.
Kéž zaznívá po celém světě jediný hlas:
buď milované, ctěné a oslavované
vždy a všude vítězné Srdce Ježíšovo.
Srdce Ježíšovo, přijď do našich rodin. Amen.
Když jsem se ji domodlila, ohlédla jsem se a z opačného konce na mě hleděla Panna Maria s Děťátkem Ježíškem. I když bylo v kostele šero, neváhala jsem a přistoupila ke klekátku, neboť můj náhodný objev kostela sv. Josefa asi fakt nebyla jen obyčejná náhoda.
Vzpomeň si, svatá Panna Maria,
že nikdy nebylo slyšet,
že by byl někdo opuštěn,
kdo se utíkal pod tvou ochranu,
tebe prosil o pomoc a žádal o tvé orodování.
Povzbuzen touto důvěrou i já se utíkám k tobě,
Matko, Panna panen, k tobě přicházím,
před tebou stojím jako ubohý a kající hříšník.
Matko věčného Slova, neodmítni má slova,
ale mě milostivě vyslechni a vyslyš. Amen.
Paní moje a Matko moje,
vzpomeň si, že ti náležím.
Abych ti osvědčil svou oddanost,
zasvěcuji ti dnes svůj zrak,
sluch, jazyk a sebe celého.
Kéž ti tedy náležím, má dobrá Matko,
chraň a opatruj mě jako své vlastnictví. Amen.
Převzato z
Verím a Dôverujem,
článek z 3. 1. 2019 naleznete
zde.
