Panna Maria donu Gobbimu, Rubbio (Vicenza, Itálie), 8. srpna 1986
Ústní poselství po modlitbě sv. růžence
Matka Eucharistie
„Přemilí synové, jak se mé Srdce naplňuje radostí, když vás zde vidím na kněžské
pouti klanění, lásky, zadostiučinění a díkůvzdání Ježíšovi, mému Synu a mému Bohu,
který je přítomen v Eucharistii: Chcete ho tím utěšit za tolik prázdnoty, tolik nevděčnosti a tolik lhostejnosti, kterými ho obklopuje v jeho skutečné přítomnosti ve všech
svatostáncích světa tolik mých dětí a zvláště mnoho přemilých synů kněží.
Děkuji vám za radost, kterou děláte Srdci Ježíše, který se na vás laskavě usmívá
a zachvívá se něžností k vám. Děkuji vám za radost, kterou dáváte k útěše hluboké bolesti Srdci své nebeské Matky.
Já jsem Matka Nejsvětější Svátosti.
Stala jsem se jí svým »ano«, protože v okamžiku Vtělení jsem umožnila Otcovu
Slovu, aby sestoupilo do mého panenského lůna. A i když jsem pravá Matka Boží,
neboť Ježíš je pravý Bůh, moje spolupráce se projevila především v tom, že jsem dala Slovu jeho lidskou přirozenost, která Jemu, druhé Osobě Nejsvětější Trojice, Synu
stejně věčnému s Otcem, dovolila učinit se v čase i člověkem, vaším pravým bratrem.
Když přijal lidskou přirozenost, bylo mu umožněno dokončit dílo vykoupení.
Jako jsem Matkou Vtělení, tak jsem i Matkou Vykoupení.
Vykoupení, které se uskutečnilo od okamžiku Vtělení do okamžiku jeho smrti na
kříži, kde Ježíš pro své přijetí lidství mohl splnit to, co by jako Bůh nemohl: trpět
a umřít, nabídnout se Otci jako dokonalé výkupné a dát jeho spravedlnosti důstojné
a správné zadostiučinění.
Skutečně On trpěl za vás za všechny, vykoupil vás z hříchu a dal vám možnost,
abyste přijali onen božský život, který byl ztracen pro vás všechny v okamžiku prvního hříchu, spáchaného našimi prarodiči.
Dívejte se na Ježíše, jak miluje, pracuje, modlí se, trpí, obětuje se – od svého sestoupení do mého mateřského lůna až do svého výstupu na kříž – v této jeho věčné kněžské činnosti, abyste pochopili, jak jsem především Matka Ježíše – kněze.
Proto jsem i pravou Matkou Nejsvětější Eucharistie.
Ne proto, abych jej ještě rodila k této mystické skutečnosti na oltáři: tento úkol je
rezervován vám, moji synové přemilí!
Je to však úkol, který vás tak velice připodobňuje mé mateřské funkci, protože i vy
při mši svaté konsekračními slovy opravdově rodíte mého Syna.
U mne jej přijaly chladné jesle chudobné jeskyně bez ozdob; u vás ho nyní přijímá
chladný kámen oltáře. Ale i vy – jako já – rodíte mého Syna. Proto nemůžete být nic
jiného než synové zvláštní, dokonce zcela zvláštní záliby a lásky té, která je Matkou,
pravou Matkou svého Syna Ježíše.
Já jsem však také pravou Matkou Eucharistie, protože Ježíš se skutečně zpřítomňuje v okamžiku konsekrace vaším kněžským úkonem. Vaším lidským »ano« vůči mocnému působení Ducha Svatého, který proměňuje materii chleba a vína v Tělo a Krev
Kristovu, vy mu umožňujete tuto jeho novou a reálnou přítomnost mezi vámi.
A zpřítomňuje se, aby pokračoval v díle Vtělení a Vykoupení a aby v tajemství dokonal svou Oběť Kalvárie, kterou mohl Otci přinést pro svou lidskou přirozenost, přijatou s tělem, jež jsem mu dala já.
Tak Ježíš v Eucharistii uskutečňuje svou přítomnost se svým Božstvím a se svým
oslaveným tělem, oním tělem, daným mu vaší nebeskou Matkou: s opravdovým tělem narozeným z Panny.
Synové, jeho tělo je oslavené tělo, ale není to jiné tělo, nejde tu tedy o jeho nové narození. Skutečně je to totéž tělo, které jsem mu dala já: narozené v Betlémě, mrtvé na
Kalvárii, uložené do hrobu a zmrtvýchvstalé, které proto přijalo novou formu, svou
božskou formu, oslavenou podobu.
Ježíš se svým oslaveným tělem zůstává v ráji Synem Mariiným.
Proto ten, kterého – s jeho Božstvím – vy přivádíte na svět v okamžiku eucharistického proměnění, je stále Synem Mariiným.
A proto jsem Matkou Eucharistie.
A jako Matka jsem stále u svého Syna. Byla jsem na této zemi; nyní jsem v ráji
pro výsadu mého tělesného nanebevzetí; nalézám se ještě tam, kde je přítomen Ježíš,
v každém svatostánku na zemi.
Jako mu umožňuje jeho oslavené tělo – tím, že je mimo hranice času a prostoru – být před vámi ve svatostánku tohoto horského kostela, současně však mu umožňuje být přítomný ve všech svatostáncích roztroušených ve všech částech světa, tak
vaše nebeská Matka se svým oslaveným tělem, které jí umožňuje být zde a všude jinde, je opravdu u každého svatostánku, kde je opatrován Ježíš.
Moje Neposkvrněné Srdce je mu živým, tlukoucím, mateřským Svatostánkem lásky, klanění, děkování a ustavičného zadostiučinění.
Já jsem radostná Matka Eucharistie.
Vy víte, přemilí synové, že kde je Syn, tam je vždy i Otec a Duch Svatý.
Jako ve slávě ráje Ježíš sedí po pravici Otcově v nejhlubší jednotě s Duchem Svatým, tak je u Syna skutečně přítomen Otec, skutečně přítomen Duch Svatý, je tu vždycky božská Nejsvětější Trojice, když se Ježíš – vámi přivolaný – činí přítomným v Eucharistii a je uložen k přechovávání ve svatostánku, obklopeném mým mateřským Srdcem.
Avšak jako je tomu v ráji, tak
u každého svatostánku je také extatická a radostná
přítomnost vaší nebeské Matky.
Pak jsou zde také andělé, rozčlenění do svých devíti sborů světla, aby v různých
modulacích harmonie a slávy opěvovali všemohoucnost Nejsvětější Trojice – aby
v rozdílných stupních dali prozařovat Její velké božské moci.
Kolem andělských sborů jsou tu všichni svatí a blažení; právě světlem, láskou, věčnou radostí a nesmírnou slávou, která vychází z Nejsvětější Trojice, se jim dostává stálého růstu jejich věčné a stále větší blaženosti.
K tomuto vrcholu ráje vystupují hluboké vzdechy, očistná utrpení a neustálá modlitba duší v očistci. Směřují k němu s touhou, s láskou, která se stále zvětšuje a jejíž dokonalost je úměrná jejich postupnému osvobozování od každého dluhu, kterým je zatížila křehkost a jejich viny, až k okamžiku, kdy dokonale obnoveni Láskou mohou se
připojit k nebeskému zpěvu kolem Nejsvětější Trojice, která je v ráji a v každém svatostánku, kde je Ježíš přítomen, i v nejvzdálenější a nejztracenější části světa.
Proto u Ježíše jsem radostnou Matkou Eucharistie.
Jsem bolestná Matka Eucharistie.
K vítězné a očišťující se církvi, která s láskou opěvuje střed lásky, jímž je Eucharistický Ježíš, měla by se soustředit také církev bojující, měli byste se shromáždit vy
všichni, moji přemilí synové, řeholníci a věřící, abyste vytvořili s nebem a očistcem
věčný hymnus klanění a chval.
Dnes je však Ježíš ve svatostánku obklopen takovou prázdnotou, tak velkou opuštěností, tak hroznou nevděčností!
Tyto dny jsem předpověděla ve Fatimě – hlasem anděla, který se zjevil dětem a naučil je tuto modlitbu:
»Nejsvětější Trojice,
Otče, Synu a Duchu Svatý,
hluboce se ti klaním a obětuji ti
nejdražší Tělo a Krev, Duši a Božství
našeho Pána Ježíše Krista,
přítomného ve všech svatostáncích světa,
na zadostiučinění urážek, svatokrádeží a lhostejnosti,
kterou je obklopen…«
Tato modlitba byla dána pro tyto vaše časy.
Ježíš je dnes obklopen prázdnotou, vytvářenou zvláště vámi kněžími, kteří ve své
apoštolské činnosti kroužíte často neužitečně a daleko na periferii, protože se obracíte k věcem méně důležitým a druhořadým a zapomínáte, že
střed vašeho kněžského
dne musí být tady, před svatostánkem, kde je přítomen Ježíš a je tam uchováván především pro vás!
Je obklopen též lhostejností tolika mých synů, kteří žijí, jako by On tady vůbec nebyl, a když vstupují do kostela k liturgickým funkcím, nevšímají si Jeho božské a skutečné přítomnosti mezi vámi.
Často je Eucharistický Ježíš zastrčen do ztraceného koutu, zatímco má být umístěn ve středu kostela, má být postaven do středu vašich církevních shromáždění, protože kostel je jeho chrám, který byl vybudován především pro Něho, a pak pro vás.
Moje mateřské Srdce hluboce roztrpčuje způsob, jakým se v tolika chrámech zachází s Ježíšem přítomným ve svatostánku, kde je zastrčen do koutku, jako by byl jen
jakýmsi předmětem k použití pro vaše církevní shromáždění.
Především jsou to však svatokrádeže, které dnes vytvářejí kolem mého Neposkvrněného Srdce trnovou korunu.
Kolik přijímání je dnes a kolik z toho svatokrádeží!
Může se říci, že dnes už není eucharistické slavnosti, kde by nebylo svatokrádežných přijímání. Kdybyste mohli vidět mýma očima, jak veliká je tato rána, která nakazila celou církev a ochromuje ji, brzdí ji, činí ji nečistou a tak těžce nemocnou!
Kdybyste mohli vidět mýma očima, i vy byste se mnou prolévali hojné slzy!
Nuže, moji přemilí a děti zasvěcené mému Srdci, buďte dnes mocným voláním po
plném návratu celé církve bojující k Ježíšovi, přítomnému v Eucharistii.
Protože
jenom tam je pramen živé vody, který očistí její vyprahlost a obnoví poušť,
kterou se církev stala; jenom tam je tajemství Života, které jí otevře druhé Letnice milosti a světla; jen tam je pramen obnovené svatosti: Ježíš v Eucharistii!
Nejsou to vaše pastorační plány a vaše diskuse, nejsou to lidské prostředky, do kterých vkládáte důvěru a takovou jistotu, ale je to jedině Ježíš Eucharistický, který dá
celé církvi sílu k plné obnově, který ji převede k tomu, aby byla chudá, evangelní, čistá, zbavená všech opor, na které spoléhá, svatá, krásná, bez poskvrn a bez vrásek, po
vzoru vaší nebeské Matky.
Přeji si, aby toto mé poselství bylo zveřejněno a připojeno k poselstvím obsaženým v této knize.
Přeji si, aby bylo rozšířeno do celého světa, protože já vás také z každé části světa
dnes volám, abyste byli korunou lásky, klanění, děkování a zadostiučinění na Neposkvrněném Srdci té, která je pravou Matkou – radostiplnou, avšak též tak bolestiplnou
Matkou – Nejsvětější Eucharistie.
Žehnám vám ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“
Kniha „
Kněžím, přemilým synům Panny Marie“ v elektronické podobě
https://www.mkh.cz/kniha/
.jpg "červenec 2011")
