Zamyšlení nad evangeliem 10. neděle v mezidobí.
Když Ježíš jedou šel ze svého města, uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním.
Když byl Ježíš u stolu v jeho domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a s jeho učedníky. Když to viděli farizeové, řekli jeho učedníkům: "Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?"
On to zaslechl a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: ´Milosrdenství chci, a ne oběť.´ Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky." (Mt 9,9-13)
Prožíváme období kněžských svěcení, kdy vyjdou nový absolventi teologických fakult a budou pověřeni službou pro Boží království. Slovo Boží o nedělích před závěrem školního roku nám nabízí právě téma povolání.
Povolání celníka Matouše za apoštola je pro nás školou, kde se máme stále čemu učit. Dnes se můžeme zamýšlet nad dvěma skutečnostmi, které provází povolání celníka, hříšníka za apoštola. Jako první můžeme vnímat tajemství Božího povolání a jako druhé je zde projev nepochopitelného Božího milosrdenství.
Povolání
Když pečlivě promýšlíme, co se vlastně stalo při povolání Matouše, pak si musíme uvědomit, že to nebylo tak jednoduché. Člověk, který ve svém životě je upoután tím nejsilnějším poutem světa – majetkem, ten se nedokáže jen tak snadno vymanit z jeho moci.
Americký arcibiskup Fulton Sheen v jedné své knize říká, že jsou tři etapy v lidském životě, kdy jsme pod těžkým vlivem různých pokušení. Od 20 let až do určitého období je člověk poután sexem. Pak přijde období, kdy mu začne vládnout majetek. A nakonec, když je člověk dostatečně nasycen, rozhoří se v něm touha po moci. Že tomu tak skutečně je, můžeme vnímat na struktuře naší společnosti. Co kterým lidem v určitém věku vládne.
Celník Matouš nebyl asi mladík, protože měl už za léta nastřádaného majetku. A nebyl zas tak starý, aby byl už přesycen. Láska k penězům, moc majetku je silný okov, který dokáže držet člověka. Čteme v Písmě, že láska k penězům je kořenem všeho zla.
Když si to všechno uvědomíme, že Matouš na Ježíšovo slovo pozvání všechno opustil, pak je jasné, že to nebylo jen tak. Byla to jistě síla milosti, která způsobila tento div. A je nutné k tomu dodat, že Matouš nabídku svobodně přijal, využil nabídnutou možnost. Protože nezaváhal, mohlo dojít k zázraku proměnění srdce.
Kdyby si někdo myslel, že slovo o milosti, o obdarování Bohem je jenom fráze, ať si zkusí oslovit některého moderního boháče. Možná by stačilo je průměrně zbohatlého člověka, aby opustil své milióny, rozdal je na sociální potřeby a vyzvat ho, aby šel sloužit chudým. Asi by se nás s údivem zeptal, zda máme v hlavě všechno v pořádku.
Jestliže se Matouš zvedl a opustil všechno, pak je jasné, že to byla milost. Při oslovení Ježíšem se mu něco hnulo v srdci, setkal se s mocnější a vábnější silou, než jsou lidská pokušení.
Tak je tomu vždycky s tajemstvím Božího volání. Pak se nemůžeme divit, že ti všichni kolem, kdo neznají toto pozadí, nemohou pochopit. Tak se stává, že ani rodiče často nemohou pochopit povolání svých dětí, nechápou, že mladý pán se rozhodl pro kněžskou službu. Jako věřící křesťané vždycky s vděčností děkujme Bohu za každé povolání, za dar milosti.
Boží milosrdenství
Ruku v ruce s milostí, kterou obdržel Matouš, jde také dar velkého Božího milosrdenství. Bůh přichází volat hříšníky. Povolává ty, kteří si to většinou nezaslouží. Jen se podívejme do dějin křesťanství, kolik velikých světců mohlo s apoštolem Pavlem volat: „Milostí Boží jsem co jsem.“ Mnozí byli velkými hříšníky a byli povolání k největším úkolům ve službě Božího království. „Podívejte se, komu se mezi vámi dostalo povolání… to proto, aby se nikdo nemohl vynášet,“ říká sv. Pavel. Nakonec to mohou říci všichni křesťané, všichni pokřtění.
Křesťan bez Boží lásky, bez milosrdenství, bez Boží milosti by nemohl být tím, čím je. Který si z teologů našel k tajemství působení milosti zvláštní příměr. Vzpomíná na Plucharta, který vypráví příběh o člověku, jenž chtěl postavit zpříma mrtvé tělo. Zkoušel nejrůznější systémy rovnováhy, vyzkoušel všechny možné polohy. Nakonec toho nechal a prohlásil: „Něco tam uvnitř chybí.“ To je tajemství působení milosti. I kdyby člověk nevím co dělal, tak bez Boží lásky, bez Boží milosti nic nedokáže. I sám Ježíš připomíná tuto pravdu. „Beze mne nemůžete činit nic.“ Bůh sám dává člověku něco, co sám ze sebe člověk vydat nemůže. Tam uvnitř v člověku „něco“ chybí a to „něco“ je Boží milost: V listě Římanům Pavel popisuje působení této milosti, na které všechno stojí.
Obdarování Božím milosrdenstvím potřebují všichni lidi na světě. Proto Ježíš říká: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky. Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ A kdo na světě je spravedlivý? Kdo nepotřebuje léčení Boží láskou?
V závěru naší úvahy si jasně uvědomujeme, jak spolu souvisí povolání, milosrdenství a milost Boží. Přivádí nás to k pokoře, vzbuzuje v nás údiv, probouzí se v nám láska a vděčnost k Bohu. A to je to jediné správné, co máme stále dělat jako odpověď na Boží volání a obdarování.