Jedna poutnice ze Svaté země vzpomínala:
Měli jsme mši svatou na Hoře blahoslavenství nad Genezaretským jezerem. Právě během mše svaté dul silný vítr. Proto kněz po proměnění zvedl menší kámen a položil ho na eucharistický chléb, aby ho přitížil, aby ho vítr neodfoukl. Když skončila mše svatá, znovu ho položil na zem.
Ale ve chvíli, kdy to asi nikdo kromě mě nespatřil, sehnul se druhý kněz, zvedl kámen a zabalil ho do čistého bílého šátku.
Později mi ho ukázal jako velké tajemství, a přitom rozpačitě říkal:
"
Chodíme zde zbožně po místech, kde kdysi chodil Pán Ježíš a přitom často nevíme přesně, co kde bylo, neboť původní země leží i několik metrů pod povrchem dnešní dlažby. A tohoto kamene se před malou chvílí dotýkal sám Ježíš, a my si toho nevážíme a přehlížíme to."
Zkusme dnes, v tak velký eucharistický svátek uvažovat, zda a nakolik máme v úctě Eucharistii. Bohužel mnozí berou Eucharistii jako něco běžného, obyčejného, bez náležité úcty.
AŤ MI NIKDY NECHYBÍ
NÁLEŽITÁ ÚCTA A LÁSKA K EUCHARISTII
- PŘÍTOMNOSTI ŽIVÉHO JEŽÍŠE
MEZI NÁMI.
Otec Tibor Šuba
Převzato z
Tibor Šuba
,
článek z 8. 6. 2023 naleznete
zde.